Americký samuraj

Takze tu mame asi miliontu variaciu slavneho arenovskeho konceptu typu Bloodsport, ktory bol tak velmi oblubeny na prelome 80tych a 90tych rokov. Tiez som na tomto filme vyrastal a bol som zvedavy ako sa mi bude pacit dnes. Bohuzial to je jeden z tych pripadov, kedy mu k vyssiemu hodnoteniu nepomoze ani nostalgia. Takze zapletka je klasika. Jasne definovany kladny a zaporny hrdina. Ozvlastnene to je len ich spolocnou minulostou, takze ich finalny suboj ma naviac osobny konflikt. Hlavnym problemom su otrasne herecke vykony a dialogy, ktore aj v ramci totalne nenarocnej arenovky vyznievaju neskutocne smiesne. David Bradley nikdy neoplýval ani štipkou hereckeho talentu a bohuzial ani potrebnou charizmou, co si najskôr uvedomoval, kedze sa bežne ani nic zahrat nesnazil. Lenze tentokrat sa o nieco pokusil a tie jeho divne pohyby obocia s ktorymi sa snazil predviest nejake emocie su trapne. Dacascos zase nasrato gúľa očami az som mal neustale strach, ze mu vypadnu. Takze potrebna snaha, aby som fandil hrdinovi a nenavidel zaporaka tvorcom absolutne nevysla. Film mohli este zachranit aspon kvalitne bitky. Lenze smola. Co sa tyka kvantity, tak ich je priemerne mnozstvo (takze utrpnych dialogovych scen je dost vela) a co sa tyka kvality, tak na urovni su podla mna len dve. V obidvoch exceluje Antony Szeto ako cinsky bojovnik Phan-Xu. Nastastie v jednom suboji sa stretne s Dacascosom, ktory má iba v tom suboji sancu predviest nieco zaujimave. Ostatne suboje su az prilis jednoduche a nezaujimave. Aby ich trochu ozvlastnili, tak v nich tvorcovia vsadili na dost stavnate a brutalne gore sceny. Najvacsim sklamanim je jednoznacne finalny suboj, ktory je svojim prevedenim najhorsim v celom filme. Vidime len detaily na ruky, nohy a to je tak vsetko. Choreografia ziadna. Chudak David Bradley vlastne v celom filme nema ziadny poriadny suboj. Nakoniec by som este spomenul pekny ustredny hudobny motiv. Takze vysledok je vyrazne podpriemerna arenovka, ktoru môzte kludne vynechat. 3/10. (01.10.2011)

Celkově mě film nějak nezaujal. Zaujal mě hlavní představitel David Bradley, který má své charisma. Herec John Fujioka mě moc nezaujla jako v Americkém ninjovi - tam jo. Trošku mě štve, že v těhle letech se natáčelo dost filmů kde ve velkém množství hráli ti stejní herci a ve většině případu hrají jiné a jiné role. Záporák tohoto filmu Mark Dacascos mě moc nezaujal. Samurajské souboje mě nebavili, samé useknuté končetiny, trochu mě zaujali souboje mimo samurajský ring. Nic víc. Hodnotím jen na 35% = ** (19.10.2012)

Americký akční film vyprávějící o mladém Američanovi Drew Collinsovi, který jako nemluvně ztratil oba rodiče při leteckém neštěstí nad Japonskem a kterého poté vychoval moudrý japonský muž (J. Fujioka) a zasvětil mladíka do samurajského umění. Jako dovršení výuky a splnění všech úkolů obdržel Collins od svého nevlastního otce starý rodinný meč, což se pochopitelně nelíbilo prchlivému Kenjirovi (M. Dacascos), pravému synovi onoho učitele. Do hlavní roli bojovníka, který se pak vrátil do Spojených států a věnoval se povolání novináře, byl obsazen D. Bradley, jehož herecké umění bylo dosti chabé, avšak v podobných typech snímků jako je tento, se podobný nedostatek dá blahosklonně přehlédnout, pokud je dostatečně nahrazen bojovým uměním. Během jedné noci je o vzácný meč skupinou násilníků oloupen a za nějaký čas zjistí, že jsou oním mečem páchány vraždy a podle způsobu usmrcení lze odvodit, že vrahem je Kenjiro. Během pátrání po vrahovi v Istanbulu je Bradley i se svou fotografkou V. Trapp zajat a donucen podstoupit drsné souboje v aréně před rozjařeným publikem, kde porážka končí smrtí. Krvelačné souboje bojovníků v bizarních oděvech představují skutečný vrchol filmu, neboť v aréně se kromě Bradleyho vystřídali podivný blonďatý zápasník v upnutých šortkách (R. Vreeken), nemotorný bojovník se sekyrou inspirovaný Vikingy, naivní Američan v riflích vyzbrojený dýkou, dlouhovlasý asijský bojovník se dvěma šavlemi a červenými ozdobami na rukou, další Asiat s patkou a tyčí s ostřím, velmi podivný zápasník s páskou přes oko zahalený v plášti disponující dvěma ozubenými háky a pochopitelně šampion Kenjiro, jenž každého rozsekal svým mečem. Ve finálovém souboji se pochopitelně utkali dva nevlastní bratři se samurajskými meči. Díky duelům v aréně a nostalgickým vzpomínkám na tento film mistra béčkových akčňáků S. Firstenberga hodnotím Amerického samuraje průměrně, ačkoli jsem si pochopitelně vědom všech filmografických nedostatků, kvůli nimž obvykle hodnocení snižuji. (24.01.2020)

Mark Dacascos ten zlý, David Bradley ten dobrý. Samurajský mistr nezvolí dědicem tradičního rodinného meče svého skutečného syna, který se dle očekávání pořádně naštve a přidá se k yakuze. Nevlastní americký bratr ctící ty správné hodnoty ale bude muset ještě o katanu pořádně zabojovat. Bojuje také divák, aby se nenechal otrávit primitivním dějem. Ten vytlačují poměrně zdařilé souboje v zaměnitelném aranžmá, nicméně Firstenbergův (první dva díly Amerického ninjy) Americký samuraj kromě klasického kopání a bušení pěstmi nabízí napichování a sekání různých částí těla dokonale ostrou ocelí, čímž se liší od veskrze infantilních arénovek. Příjemné dvě hvězdy.. (12.04.2013)

Jediné pozitivní jsou arénové souboje, ale ani ty nejsou zas tak převratné. Velmi mě zklamal filnálový souboj, kdy oba bojovníci nejsou skoro vůbec (kromě začátku a konce souboje) v jednom záběru spolu a to kazí celý dojem. Další kraviny kolem soubojů, jako je začátek s okradením meče, nesmyslná milostná scéna a další jsou jenom záplata na Bradleyho kimonu. P.S. Bradleyho "herectví" (herci snad odpustí, že to tak nazývám) je naprosto hrozné. (05.07.2008)