Případ Nile Hilton

Možná by mě to celkem bavilo, kdyby měl hlavní protagonista pořádné charisma nebo alespoň uměl zaujmout i něčím jiným, než rekordním počtem vyhulených cigaret během filmu. Možná by se mi to i trochu líbilo, kdybych neznal tvorbu J-P. Melvilla a různé krimi thrillery s neo-noirovou příchutí a zároveň společenským přesahem z francouzské či americké produkce 60.–70. let. Jenomže Melville nebo Friedkin natáčeli filmy s vlastním osobitým rukopisem, pohrávali si ojedinělým způsobem s atmosférou, vkládali do filmů originální nápady, přicházeli s často detailně promyšlenými scénami a taky měli po ruce herce, s nimiž se mohli spolehlivě pustit do různých dlouhých pomalých scén. Zatímco Tarik Saleh se přesně tento styl snaží pouze za každou cenu kopírovat, snaží se vytvářet atmosféru dlouhými záběry v nočních ulicích či na utrápeného detektiva čumícího s cigaretou do prázdna, ale většinou mu to v jeho provedení příliš nefunguje. Alespoň na mě ne. Nudí mě to, těmi enormně nataženými scény, které často nemají co nabídnout, kopírují Melvilla a hrají se na bůhvíjaký hluboký art, to bije strašně do očí a jednoduchý příběh o vraždě a korupci se rozpadá na únavné 2 hodiny. Když pominu netuctové egyptské prostředí, dohromady Případ Nile Hilton vážně nepřináší ohledně překorumpovanosti velkoměstské policie nic tak objevného, abych nadhodnocoval kvůli tématu. Ale tak, chtěl jsem už déle vyzkoušet něco ze současných severských krimi thrillerů, když už z nich poslední dobou tolik lidí šílí... inu, tak mi třeba. Chtěl jsem původně kromě tohoto neo-noiru zkouknout alespoň jeden film z obecně hodně oblíbené série z oddělení Q, ale vzhledem k tomu, jak mě „oslovil“ dvojitý Fares zde, asi se na to teď vykašlu a nebudu dalším filmem tohoto typu ztrácet čas. [40%] (15.02.2022)

Prvních 5 minut mou mysl zaměstnávala úvaha, odkud pana detektiva znám. A po propojení se severskými titulky mi svítilo - dánské detektivky a Fares Fares. Ze zajímavého prostředí s výraznými prvky - korupce, súdánský chudáci, egyptská revoluce. Navíc s dějovými zvraty a koncem ne zcela čekaným. Rozhodně spokojenost. ( 52. KVIFF ) (09.07.2017)

Salam alejkum noir, aneb brát vše včetně tvárnic.. Nepříliš veselé vykreslení praktik egyptské policie při naceňování spravedlnosti, vše zasazeno do kontextu revolučních vášní a univerzálnosti lidských charakterů napříč světem a náboženstvím. V krámu, kde jde koupit důstojnost, o ctnost není zájem a na silnici schoulený detektiv Mostafa to dobře ví.. Úplatek protislužbou není zločin. Slepé střevo brát taky! (30.11.2018)

V Nile Hiltonu, luxusním hotelu v Káhiře, najde pokojská zavražděnou mladou zpěvačku a uvidí i jejího vraha. V tom okamžiku jí jde o život. Na policii se dostaví další zpěvačka, která hledá svou kamarádku. Tu zavražděnou samozřejmě. Sblíží se s vyšetřovatelem Naredinem a představí ho vysoké společnosti, se kterou se stýkala i její kamarádka. Patří vrah mezi egyptskou smetánku nebo jím je někdo z podsvětí? Umírají ale podezřelí a mrtvých stále přibývá. Nakonec jde o život i samotnému Naredinovi. (04.04.2020)

Možná kdyby film nepůsobil tak chladně, nevýrazně a utahaně, nějak bych se do toho dostal. Je to audiovizuální odyssea a třetí hvězdici dávám za Faresa (i když je znát, že plnovous mu sekne víc), a za odvahu Tarika Saleha přijít s takovým "provokativním" tématem, které je stále aktuální a rozumim co se filmem snaží říct. Celé podání je však minimalistické a chybí určitý ikonický prvek, kterej by děj trošku nakopl. Akce je jen naznačená v podobě střelby a ani pocit survivalu se vůbec nedostavil. Každopádně pokud dojde na výstřel z bouchaček, ozvučení je fakt bestiální. Řemeslně je ten film opravdu špičkovej, fantastická technická práce, místy to působí celkem depresivně, zároveň mě však tahle minimalistická pouť nemohla strhnout, chybí tomu nekompromisní tah na branku a je to prostě roztahaný, čekal jsem něco trošku jiného. Je zde i plno exteriérů a interiérů a některé pěkné záběry na město. Kvůli tomu však na detektivní thrillery nekoukám. A Fares zde hulí jak fabrika. (04.03.2018)