Režie:
Vojtěch JasnýScénář:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Vlastimil Brodský, Radoslav Brzobohatý, Vladimír Menšík, Waldemar Matuška, Drahomíra Hofmanová, Pavel Pavlovský, Václav Babka, Josef Hlinomaz (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Životní osudy sedmi přátel z jihomoravské vesnice v poválečném období. Mimořádný film scenáristy a režiséra Vojtěcha Jasného, oceněný mj. na MFF v Cannes. Dnes už legendární film režiséra Vojtěcha Jasného začíná v jedné malebné moravské vesnici v květnu 1945. Sedlák František, varhaník Očenáš, „kradák" Pyřk a další kumpáni tady prožívají nejkrásnější dny svého života. Večer se scházejí v hospodě U Vola při vínku a muzice, kde má prim bezstarostný muzikant a piják Zášinek. Přichází však únor 1948. Vesnice se rozděluje na dva nesmiřitelné tábory a poklidné časy kamarádských rodáků končí... Režisér Vojtěch Jasný sbíral materiál pro Rodáky od roku 1946. Spolu s Kachyňovou a Procházkovou Nocí nevěsty přinesl pravdivé svědectví o poválečných osudech vesnice, především o dramatickém přelomu padesátých let. Je to jeden z nejkrásnějších a nejhlubších filmů v celé historii naší kinematografie. Mnoho let byl pečlivě ukryt v trezoru, ale přesto mezi lidmi koloval na stovkách videokazet. Není to pouhé popisné vyprávění, ale básnické převyprávění dramatických lidských osudů, které se dostaly do konfliktu s mocí, násilím a krutostí. Vojtěch Jasný ve filmu, který mu mimo jiné přinesl cenu za režii z MFF v Cannes 1968, poskytl mimořádnou příležitost plejádě našich hereckých osobností a nabídl životní roli především Radoslavu Brzobohatému. (Česká televize)
(více)Recenze (585)
Nemilosrdná obžaloba kolektivizačních procesů 50.let, kdy komunistický režim šel i přes mrtvoly. Mrazivý, zvolna gradující děj. Kameraman čaruje, herci hrají jako o život (hlavně Menšík jako Jožka Pyřk je nezapomenutelný). Závěrečné rozhřešení ve stylu "co bylo, to bylo" zanechává v divákovi pocit lítosti nad zmařenými životy a zníčeným dílem několika generací sedláků. Reakce režimu po roce 1968 byla logická - přísně zakázaný, trezorový film. ()
Bezkonkurenčně nejlepší film Vojtěcha Jasného a patrně i nejlepší snímek věnovaný tématu združstevňování české vesnice. Jasný ho natočil po řadě let, kdy scénář nemohl z pochopitelných důvodů projít dobovou cenzurou. Pomohlo až období reforem na konci 60. let a osobní zásah Dubčeka. Na filmu je patrná tvůrčí zpřízněnost Vojtěcha Jasného s jiným významným českým režisérem Karlem Kachyňou. Je to podobně poetické, se zaměřením na obrazovou složku, pečlivý výběr herců a jejich vedení. Je zajímavé, že i když film nejde ve svém zobrazení neutěšených poměrů 50. let až na dřeň, protože politická perzekuce a atmosféra ve společnosti byly ve skutečnosti horší, do dneška nevznikl ve svobodných tvůrčích poměrech film, který by Rodáky dokázal překonat nebo se jim aspoň přiblížil... Celkový dojem: 95 %. ()
Ani ne tak nezřízená bezohlednost znárodňování, ale spíše koncentrát povahových charakterů českého človíčka do podoby beskydské vesničky, se stávají předmětem kritiky (ale i oslavy) této Jasného epické fresky, která ve třetině bere slova, posléze dech a nakonec superlativa. Tak mohutný potlesk od tak skromné návštěvy jsem v kině ještě nezažil. ()
Dvě desítky známých herců v hymnické oslavě selského stavu, z jejichž tváří divák leccos dokáže vyčíst. Protože ani čtyři malé děti, ani slepý otec za pracovitého a přemýšlivého hospodáře Františka v podání Radoslava Brzobohatého louku nedosečou, když si pro něho přijdou. Pomůžou mu jiní. Všechno chce svůj čas – mimochodem nesmírně silná scéna. Režisér a scénárista Vojtěch Jasný přichází s látkou, která pravdivě zobrazuje osudy jedné moravské vísky, kterou semele konflikt s mocí. Právě komunistická politika tu krutě míchá kartami (s výraznou obrazovou podporou kameramana Jaroslava Kučery). Každý ráz v životě zakopne!! ()
Hájil jsem tě v kostelní radě, ale všichni si myslí, žes ty nechal zatknout faráře. - Ne, opravdu ne. I když se mi občas to jeho kázání nelíbilo, ale proč soudit lidi kvůli kázání ?! Jakkoli se dá říci, že v lecjakém filmu se objeví nějaké to moudro či silná myšlenka. V tomto filmu je každá druhá věta životní moudrostí a konečné vyznění mě už po několikáté posadilo na zadek. Tady jsou skutečné emoce, opravdové osudy lidí, opravdové charaktery. Díky absolutnímu vcítění všech hereckých představitelů má každá postava punc osudovosti. Vladimír Menšík v jedné ze svých nejlepších rolí každou chvilkou přechází z komické do tragické roviny, neuvěřitelně překvapil Waldemar Matuška a s Františkem Radka Brzobohatého bych šel klidně i do pekla. "Všichni dobří rodáci" jsou něčím víc, než páskou celuloidu, či filmem pro ukrácení chvíle. Nejprv jsou oni, až potom se můžeme bavit o tom, který tuzemský film je lepší, nebo horší. 100%. Sbohem, všichni mí dobří rodáci. A kdybychom se už neviděli, vyplň se, osude! ()
Galerie (32)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jaromír Komárek
Zajímavosti (32)
- Role veselé vdovy (Drahomíra Hofmanová) byla původně nabídnuta Ivě Janžurové. Ta v té době natáčela seriál Fantom operety (od r. 1970) a produkční filmu nebyl schopen sladit termíny tak, aby zvládla práci na filmu i seriálu. (Adosek)
- Keď v miestnej obci oslovili neherečku Annu Navrátilovú, aby si zahrala rolu babičky, hodila po štábe lopatou, ktorou práve odhadzovala sneh. (Raccoon.city)
- Výroba masopustních masek - akademické malířky Štěpánka Bernášková a Věra Kamarádová. (ČSFD)
Reklama