Přízrak

Poťouchlý, intimní, meditativně laděný a velmi dojemný příběh, který zhruba v polovině přechází v cosi těžko popsatelného. "Když vám nečekaně zemře osoba blízká a drahá, neztratíte ji najednou; ztrácíte ji postupně a dlouho. Stále přibývá částí, které z ní postrádáte. A jednou přijde den, kdy zvlášť silně pocítíte, že vám nějaká určitá část chybí, a tehdy si uvědomíte, že je pryč, navždycky - a pak zas přijde další den a další určitá chybějící část." A to John Irving jště netušil, že něco podobného probíhá i na opačné straně. C právě zemřel a jeho M se mu pomalu vzdaluje, až zmizí. A místo, na které zůstává jeho čím dál ušmudlanější prostěradlová existence vázaná, je žaluplnou pastí v časoprostoru... I když, paměť se časem zhoršuje i přízrakům. (11.07.2017)

Režisér a scénárista David Lowery je úkaz. Je evidentní, že před jeho barákem nebudou fanoušci s transparenty vyřvávat, kdy natočí zase něco dalšího. Jeho vizuálně podmanivé kousky jsou totiž extrémně pomalé, hodně meditativní a nepříliš dějové. Forma prostě vládne. A stejně jako nebyl schopný posunout na jakýkoliv vyšší umělecký level svůj Ain't Them Bodies Saints, ani tentokrát to neklaplo. S postavami se nelze ztotožnit, atmosféru přebijí ambice, kterým neporozumí každý. Možná ani tvůrci. Rooney truchlí, Casey totiž nezvládl řízení. Byli manželé, milovali se, občas slyšeli podivné zvuky v domě. Nyní ona oddaně trpí (a přejídá se koláčem), on je duch bez možnosti ovlivnit fyzický svět. Příběhové zvláštnosti mi dvakrát nesedli, možná by to chtělo další projekci. Jenže se obávám, že druhou šanci téhle „duchařině“ v nejbližších letech nedám. (26.09.2017)

Už jsem jenom čekal, kdy tam frajerovi postavěj třeba kravín nebo chemičku a začne konečně pořádný voyeurský tóčo. Mimořádně zlý film (ne ve smyslu, že by působil zle na diváka, on totiž nepůsobí nijak), který není ani artový, ani alternativní, ani originální, ani festivalový a ani bizarní. Je totiž prostě jenom špatný a nudný. Jediný moment, kdy jsem se identifikoval s nějakým charakterem, byla ta žrací seance Rooney Mara, po který se následně poblila. Takový množství koláče a deprese by dostalo asi každýho. [10%] (21.08.2022)

Hezké malé nic. Neříká to moc nového, neříká to ani moc starého (ona je tak smutná! on je pořád tady! ona jde dál a on ne!), jen se to oddává záběrům na zvlněné prostěradlo, což je rozhodně vděčné a efektní. Umím si představit, že tomu někdo legitimně propadne, i když mě tenhle gimmick nevtáhnul. Rozhodně ale ok film. (23.09.2017)

Obrovská škoda - z potenciálne najúžasnejšieho filmu desaťročia sa nakoniec bohužiaľ stal len malý vír v pohári vody. Fascinujúca atmosféra, úchvatne špecifická hudba, časová slučka, pesnička, Casey Affleck a Rooney Mara, poltergeist, nočné mesto, duch oproti, Indiáni, papierik v stene. Potenciál na pokrokový filmový zážitok. Plno netradičných riešení (najslávnejší herec strávi 89% filmového času pod bielou plachtou, väčšina scén je nemých a nie sú ojedinelé ani niekoľkominútové zábery, ktorým vrcholí absurdné pojedanie koláča). Miestami fenomenálna a niečo, čo ste možno ešte nikdy v živote nevideli, ale často to proste len... nudí. (11.01.2018)