New York Stories
Obsahy(2)
New York. Řeklo by se, že je jenom jeden. Světová metropole, centrum světového obchodu, politiky, ale také vzdělání, kultury a zábavy. Film Povídky z New Yorku ovšem dokazuje, že existuje tolik podob tohoto města, kolika očima se na něj podíváme. V tomto případě očima tří výrazných režisérských osobností. Tři příběhy, tři různé pohledy, tři odlišné autorské rukopisy. V úvodní povídce, nazvané Lekce, sledujeme očima Martina Scorseseho uznávaného malíře, který se potýká nejen s tvůrčí posedlostí, ale také se svým rozháraným osobním životem. Francis Ford Coppola se ve své povídce Život bez Zoe dívá na New York okouzlenýma dětskýma očima, zatímco Woody Allen zůstává v závěrečném segmentu Oidipus dnes věrný svému oblíbenému typu neurotického hrdiny s nevyřešeným vztahem nejen ke své matce. Tři příběhy, každý úplně jiný, tři kamínky do fascinující mozaiky jménem New York. (Česká televize)
(více)Recenze (181)
Slabé až vysloveně slabší. Scorsese sleduje romanci mezi umělcem a jeho múzou v podobě Nicka a Rosanny. Coppola dává příležitost světu své dcerky Sofie, která se tu otrkávala jako scenáristka... no a konečně Allen točí další variaci na cokoli, v čem hrála Mia (a jako bonus ničí komediální talent Mae Questel). V komparzové roličce dcerky Mii pak můžeme najít malinkatou Kirsten Dunst. Ach ouvej. Každý nějak začínal. ()
Nestíhal jsem žasnout nad tím jak takoví rutinéři a veteráni světového filmu mohou natočit něco podobného. Scorsese vyloženě nezklamal, povídka sice o ničem, ale nenadchnul. Zato Francis se svým Životem bez Zoe vyloženě tragédie. Nepochopil jsem co to mělo znamenat. A co vůbec tvůrce Kmotra a Apokalypsy vedlo k podobné mizérii. Woody Allen na závěr když již nic jiného, tak alespoň umí být vtipný. Ani jeho povídka není žádný zázrak, na který by se po letech vzpomínalo. Sečteno podtrženo: Scorsese **, Coppola *, Allen ***. ()
Souhlas s Trellínem. Zivot bez Zoe Francise Forda Coppoly je steží uvěřitelná hloupost, naprosto nekoukatelný paskvil o problémech malého děvčete žijícího v přepychu, ale postrádajícícho rodičovskou lásku. Scénář napsala s otcem tehdy osmnáctiletá Sofia Coppola a s největší pravděpodobností pro něj „adaptovala“ svůj dívčí deníček… Oidipus dnes je veskrze průměrný počin Woody Allena, který do úmoru recykluje oidipovský komplex a veškerá traumata z něj vyvěrající. S přehledem nejlepší je Lekce Martina Scorseseho – malý velký film o jedinečnosti umělecké tvorby a lásky, stejně jako o jejich denodenních materialistických varietách – netalentovanému pachtění se a obsedantní touze někoho vlastnit. ()
Uznávaný malíř Lionel Dobie hledá asistentku - nabízí bydlení, ateliér a plat, včetně životních lekcí zdarma - jen pozor, má trochu vlastnické sklony, zato je sexy (i když trochu v letech) a poslouchá skvělou muziku (80%)... a ta zmenšená, nechutně bohatá Carrie Bradshawová, co se svou partou už za snobských dětských let obrážela newyorské večírky, prozatím bez botek od Manolo Blahnika, ovšem do školy bez stylového outfitu od Coco Chanel - nemyslitelné! (60%)... a to nejlepší nakonec - Woody se tentokrát pokouší překonat jednu z příčin svých nesčetných traumat - ta se však rozroste do obludných rozměrů (100%)... A co mají ty povídky vlastně společného? To všechno se dá zažít jedině v New Yorku! ()
Nechápu, nechápu, proč tento povídkový film vzniknul. Každá povídka je určená zcela odlišnému publiku a kromě prostředí New Yorku je nespojuje vůbec nic (druhá povídka navíc končí v Athénách!). Pravda, první je dobře zrežírovaná, druhá dobře obsazená a třetí dobře napsaná, jako samostatné televizní epizody by měly svůj půvab, ale k čemu to pouštět do kin? Když budu chtít vidět něco kvalitního od Scorseseho, raději si znovu pustím Krále komedie, než beztvarý příběh o „nanášeči barev na plátno“. Když se budu chtít přesvědčit, že je F. F. Coppola schopným režisérem, dopřeji si raději Kmotra nebo Rozhovor, než až nakažlivě přecukrovanou pohádku. A když zábavný Allen, pak raději Láska a smrt, než fantasmagorie o matce, která svého syna jen tak neopustí. Na papíře jednotlivé povídky možná vypadaly jako ambiciózní projekty, které pod režijní taktovkou tak slavných jmen získají netušený třetí a snad i čtvrtý rozměr. Ve skutečnosti to jsou jenom tři zbytečné, ploché příběhy, které zachraňují právě a jenom ta tři slavná jména. Zčásti podle osobních sympatií 60% za Scorseseho, 65% za Coppolu, 70% za Allena. 65% Zajímavé komentáře: Oskar, nunka, dzej dzej ()
Reklama