V žáru noci

Černošský policajt se ocitne v jižanském městečku a zrovna ve chvíli, kdy tam dojde k vraždě. Logicky se tak z normální detektivky stává drama s rasovým zabarvením, protože otroctví už sice neexistuje, ale tam to ještě moc lidí nepochopilo. Virgil ovšem svojí zarputilostí a umíněnou hrdostí pomalu obrací na svou stranu nejen na první pohled buranského a zaslepeného šerifa. Sidney Poitier tyhle role umí jako málokdo a Rod Steiger si rozporuplného šerifa střihnul velmi dobře. (23.07.2007)

Kvalitní příběh, pitoresknost jižanského maloměsta, absurdní humor často vycházející ze zakořeněného rasismu a segregace, časté konfrontace mezi Tibbsem a Gillespiem, šerifovo neustálé žvýkání, revoluční scéna fackované. Tohle všechno (a mnoho dalších drobností a jednotlivostí) dělá z filmu V žáru noci jednu z nejlepších kriminálek, co jsem kdy viděl. (08.09.2014)

Sidney Poitier je v osvědčené poloze nikým nechtěného, až otravně inteligentního černocha jako tradičně velmi přesvědčivý a přežvykující Rod Steiger (Pacino se na film určitě párkrát díval) je zřejmě nejsympatičtějším a nejférovějším rasistou, jaký se kdy v demokratickém americkém filmu objevil. A jejich vzájemná konfrontace je o to zajímavější, že se odehrává na pozadí kvalitní dobové kriminálky, kde vrah skrývá svou tvář úspěšně až do závěrečných minut. Ale přeci jenom to chtělo trochu větší rozhodnost, jestli se více zaměřit na napjatý vztah dvou neústupných policistů nebo na detektivní zápletku. Takhle totiž především ta druhá složka působí mírně nedotaženě a odbytě. Ale opravdu jen trošičku.. 4* a kousek. :) (20.03.2014)

Sebevědomý černošský detektiv a bohužel pro místního bigotního policejního šéfa i velký expert na vraždy Sidney Poitier „přesvědčuje“ bělochy z jižanského městečka, aby společně vyšetřili vraždu vlivného podnikatele. Uvedení tématu rasové intolerance mělo výborné načasování (mimochodem oscarový ceremoniál, kde film shrábnul sošku za nejlepší film a další čtyři ceny, byl odložený kvůli vraždě Martina Luthera Kinga), navíc těžilo z hereckého koncertu nejen Poitiera, ale právě i ztvárněním policejního šéfa Rodem Steigerem, který se naučí svého kolegu respektovat. Přiznejme si ale, že bez nich by to bylo jen docela průměrné kriminální drama rýpající do rasové problematiky. (26.03.2012)

„Říkají mi PANE Tibbsi“. Na začátku byla stejnojmenná píseň Raye Charlese a ta dala první podnět ke vzniku poctivé detektivky. Poctivé detektivky, která by však s největší pravděpodobností – nemohu si pomoci – bez rasového podtextu žádného Oscara nezískala a příliš pozornosti nevzbudila. Film sice vzniknul speciálně pro Sidneyho Poitiera, Oscara si však nakonec po zásluze odnesl Rod Steiger. Jeho postupná proměna se odvíjí od nenápadných náznaků a na konci z něj rozhodně není bojovník za práva černochů, naopak mě napadlo, že cestou od nádraží ze závěru filmu jen tak, ze zvyku, zabásne prvního nachomejtnuvšího se barevného. Jak ukázalo několik podstatně slabších pokračování, hlavní zásluhu na úspěchu V žáru noci měl režisér Norman Jewison. S pomocí střihače Hala Ashbyho (Harold a Maude) dodal filmu mladistvý vzhled, takže má i po letech čím zaujmout. Jeho vykřikování „rasismus je špatný“ navíc není zbytečně hlasité a na svou dobu v porovnáni s jinými filmy ani ne moc naivní. 80% (20.10.2007)