Jesus Christ Superstar

Ok, jestli je nějaký žánr, který rozhodně nevyhledávám, je to muzikál (a čistý muzikál jako tohle už vůbec ne) a čím víc bizarní je, tím hůř se mi hodnotí. Jesus Christ Superstar je jeden z těch příkladů, protože už jenom nápad zpracovat pašije jako rockovou operu je hodně šílený nápad. A k tomu připočtěme černošského Jidáše (a vůbec je zde nějak hodně černochů, na to, že se to má odehrávat v Jeruzalému roku 33), stráže s růžovými tílky, stíhačky, tanky a hromad dalších bizarností, co tenhle muzikál nabízí. Asi prvních 5 minut jsem si myslel, že se dívám na něco typu Jablka, protože scéna příjezdu herců v autobuse (který na sobě bůhvíproč měl vlajku Íránu), jejich následné vystoupení a zpívání, při kterém jednoho z herců oblíkli jako Ježíše, mi připadala dost WTF. Každopádně pak už jsem si na to nějak zvykl, i když účel výše uvedených bizarností jsem nepobral a některým se i zasmál (no jo, doba hippies, co se vlastně divím). Písně ale nejsou špatné, některé si určitě budu pamatovat, některé se mi líbily, jiné míň, ale za špatnou nebo spíš otravnou bych neoznačil žádnou. Po filmařské stránce nemám co vyčítat, kamera je naprosto mistrná, vedené je to taky dost dobře, po herecké stránce, no... dejme tomu, zpívat uměli všichni, ale co je ze všeho nejzvláštnější, ten film mě ani minutu nenudil. I přes to, že jsem v druhé polovině cítil, že by se to rozhodně dalo zkrátit, stejně jsem se nenudil. To je stejně takový zvláštní prvek, měl jsem ho u všech tří dost bizarních muzikálů, co jsem zatím viděl (ty dva další jsou Rocky Horror Picture Show a samozřejmě již zmíněné Jablko), ani jeden mě nenudil. U Jablka to bylo způsobené tím, že je to smršť bizardity, která překračuje diváckou trpělivost a snesou ji jen magoři jako já, co z toho budou mít permanentní výtlem, nebo se aspoň budou dobře bavit. U Rocky Horror Picture Show to bylo zase způsobené tím, že... vlastně nevím, prostě to bylo dobře natočené. Co se nějakého hodnocení týče, řídil bych se takhle - Rocky Horror Picture Show ode mě dostalo 3*, protože mě to sice nenudilo, ale nic víc mi to nedalo, písně si z něj si už skoro nepamatuji a děj to nemělo. Jesus Christ Superstar mě taky nenudilo, jenže mělo děj a některé písně si budu pamatovat určitě, takže dám 4*.Tak jako tak stejně nechápu (stejně jako u Rocky Horror Picture Show), jak z tohohle muzikálu mohl vzniknou kult a proč je i dodnes tak strašně oblíbený, když prostě vypadá tak, jak vypadá. Strašně by mě zajímalo, jak na něj reaguje nějaký fanatický katolík, protože ten to buď musí milovat nebo to nedokáže překousnout a všechny existující zmínky a záznamy o tomhle muzikálu by vymazal ze světa. Ale jinak jo, líbilo se mi to. 4* (12.07.2020)

Mnohem konzervativnější než jsem čekal - Jesus Christ Superstar má pověst velké divočiny, a přitom je to jen standardní muzikálové vyprávění biblického příběhu v jeho čistokrevně tradiční podobě. Žádné proměny náhledu na příběh, žádná relativizace a zamýšlení se nad významem a dopadem křesťanského náboženství. Jediné co je navíc jsou použité rekvizity, metaforizující současnou společnost. Resp tedy společnost sedmdesátých let, dnes už by ten film vypadal zase trochu jinak... a Jidáš by nejspíš nebyl černý. Právě jeho postava je na tomhle zpracování nejzajímavější, má větší hloubku a komplexnější nazírání než jiné verze - ale když bych si měl vybrat na jaký film o Ježíši se podívám znovu, jednoznačně sáhnu po Scorsesem s Willemem Dafoe,. Tady odsud si jen tak maximálně pustím nějakou tu slavnou skladbu. 7/10 (12.12.2021)

Najznámejší biblický príbeh ako šialená hippisácka adaptácia v duchu sedemdesiatkových nálad s vyslovene spievanými dialógmi? Why not? Jesus Christ Superstar je nápaditý a širokú plejádu emócií vyvolavajúci muzikál a to všetko prostredníctvom výborných piesní v podaní skvelých interpretov. Carl Anderson ako čierny Judáš je proste neprekonateľný! Nebyť toho, že niektoré piesne ma vôbec nezaujali, dám plnú paľbu. (8/10) (31.03.2012)

Můj první muzikál. Společně se Starci na chmelu jsem ho milovala asi jako sedmiletá holka. "Ježíš - hrdina mého dětství" dalo by se říct. Krásné rockové vystoupení, které nedokázal překonat imho žádný další muzikál (už jen proto, že žádný si nezískal mé srdce tak brzo). Perfektní provedení a stylizace do Květinových dětí, které si na Ježíše a ostatní hrdiny hrají. Fantastický výkon hlavního hrdiny jako Ježíše a dokonalý Herodes jsou jen zlomek všech těch úžasných postav a neznámých herců, kteří podávají prostě brilantní výkony. Žádná postava není dokonalá, nikdo nevypadá tak, jak by podle Bible měl, nepoužívá se to, co by se mělo (stíhačky, tanky...), ale v tom se právě ukrývá kouzlo tohoto skvostu. Měla jsem Jesus Christ Superstar ráda jako malá, mám ho ráda i teď a určitě ho ještě ráda mít budu. I LOVE YOU, JESUS!!! (22.02.2005)

Zajímavá volba prostředí odvedla medvědí službu, takže ve výsledku se jedná o jakýchsi 50 odstínů hnědi mezi ruinami, které k obydleným věcem mají už bohužel daleko. Už od první písně je znát ten příšerný audio master - nevyvážené nástroje, ukvílené synťáky a buď nesourodost nahrávky a lip-sync herců nebo jen zvláštní herecké výkony. Ty obvykle byly povedené, zejména Jidáš. Naopak Ted Neely sice umí zpívat dobře (správně metalový hlas pro Gethsemane) a dokonce v obličeji i vypadá jako typické vypodobnění Ježíše, pokud si ho zadáte do Googlu. Ale. Ale jinak má zpravidla kamennou tvář (ironicky právě on má u poslední večeře linku "look at your blank faces") a statické tělo/ruce. Protistrany (Kaifáš a spol., Pilát, Herod, vojáci) na tom nejsou o moc lépe, přišlo mi, že by nenahnali strach ani novorozenci, ať už hereckým výkonem nebo kostýmy. Kamera nikomu nepomáhá, hází jeden bláznivý záběr za druhým bez jakékoliv invence nebo logiky, ale občas provokativně hodí nějaký hezký záběr (takže víme, že kameraman cit pro záběry má; namátkou například záběr na slunce na konci Gethsemane, poslední večeře, závěr V chrámu), ale převažují ty obyčejné/chaotické. Vrcholem všeho byl pak ten crossfade při intru Superstar, do prázdného amfiteátru a useknutí písně jak když člověka z hezkého snu probudí budík. Aspoň nyní víme, že písmeno D ve slově JIDÁŠ znamená Disko. Přechod z ukřižování na John 19:41 je podobně násilný. (11.04.2021)