1945

„Ty mě nemáš moc ráda, že?“ - „Já svého syna miluji.“ - „Taky ho budu milovat.“ - „Miluješ jen ten krám.“ A ani s tou láskou ke krámu to nebylo tak vážné…Zatímco Američané shazují atomovky na Japonsko, na druhé straně světa v Maďarsku se lidé pomalu vzpamatovávají z války, v jedné vesničce se dokonce chystá svatba. Jenže ono nestačí, že je ve vísce cítit napětí kvůli přítomnosti Rusů, teď ještě přijíždí 2 cizí Židé s neznámými úmysly, a ti jsou tu ještě méně vítaní, než sovětští „osvoboditelé“…Vystavění příběhu se mi líbilo. Nejde o nic převratného, prostě jen vše funguje tak, jak má. Příjezd cizinců se totiž rovná výbuchu nálože ekrazitu, a černé svědomí místních spustí řetězec událostí. A pak přichází na řadu to nejlepší na filmu, jeho atmosféra. Parné léto jde ze snímku krásně cítit (barva by tomu možná i přidala, ale černobílý obraz se sem hodí), a když se k němu přidá ještě dusno, strach a ticho před bouří, není se co divit, že všem začnou téct nervy. Závěrečná pointa pak vyvolá tu správnou katarzi. Za mě poctivé 4* směr Maďarsko. (03.05.2020)

Arizace po více než 50 letech po "Obchodu na korze" a více než 70 letech po smotném fenoménu. I zde máme obchod, i zde máme oběšence. Zatímco v "Obchodě" jde o samotný akt, zde jde o těsně poválečné důsledky. A ty jsou stejně tak fatální. A co je zde způobilo? V podstatě nic! Vozka z pomocníkem vezoucí bedny a dva neznámí židé, vykračující za vozem, protože na voze pro ně nebylo místo. Poté co neochvějně vykonali to, co měli či chtěli, odjíždějí z vesnice pryč, aby se do ní již nikdy nevrátili. Toto mávnutí kouzelným proutkem, které Ferenc Török sleduje jako autonomní děj, vyvolává v obyvatelích vesnice bouřlivé reakce (a řekli bychom, máme-li čisté svědomí, nepatřičné). Arizované majetky nakonec zůstávají v rukou arizovatelů, ale nic už není takové, jaké to bylo dřív. Majetek jako by pozbyl na ceně a prestiži, a touha po něm, jakoby ztratila smysl. Pozn.: Skladatel soudobé hudby Tibor Szemző (dobře známý i u nás) našel adekvátní hudební výraz propojující obě dějové linie. (31.05.2018)

No, našťastie to nebola pičovina ako Židovský syn, čo vlastne ani nebol syn a aj tak to chytilo Oscara. Ten čiernobiely filter tomu dodal neskutočnú atmošku. Inak je to ale dosť jednoduché. Do dediny sa doterigajú dvaja židáci s dokerovanými rukami a cela obec ide hore piču, pebo pred pár rokmi ich na základe falošneho udania pár (desiatok ) vydeportovali. A pobrali ich majetky. Aj keď sa tvária že to bolo legálne, hlavne plešatý starosta, tlak a adrenalín stúpa stále viac. Do toho ožratí Rusáci, svadba, kurevníctvo a iné srandy z maďarského vidieka. Nemôžem povedať, že sa mi to páčilo, ale aspoň trošku to zaujalo. 2 z 5 (07.06.2018)

V 0:52'52'' filmu, kedy sa dve ženy rozprávajú pri príprave svadobnej hostiny, všimnite si tú staršiu, sediacu za vrchstolom a zároveň v hlavnom zábere. Má oblečenú zásteru s ''istými" vzormi. Dajte si pauzu na vašich prehrávacích zariadeniach a pozorne si pozrite, čo to vlastne za vzory sú ;-) P.S. Išlo o režisérov zámer, alebo náhoda? (23.06.2018)

Film 1945 nás privádza do Maďarska v období tesne po vojne, kedy sa začali vracať do svojich krajín ľudia, ktorí boli násilím vysídlení. A tieto okamihy pre niektorých arizantov boli katastrofálne a obrátili celú malú dedinku hore nohami. Celá dedina profitovala z deportácii svojich bývalých židovských susedov a tak sa každý obáva nie len o tento majetok, ale aj o svoj život. Celkovo o priebehu holokaustu bolo natočených neskutočne veľké množstvo filmov (ja sám mám ich vo svojej zbierke 337 filmov), ale o bezprostredných dôsledkoch ich je len pár. Chamtivosť niektorých ľudí a bezpracný materiálny zisk urobil z mnohých ľudí doslova zvieratá. Tento film je príbehom o tom, ako vojna nekončí aj keď už skončila, ale je to silný príbeh plný emócii, ktorý by nemal nikoho nechať ľahostajným. Nakoniec aj tento film nás presviedča, že Židia boli obeťami nielen nacistov, ale aj svojich susedov, kamarátov, ktorí nakoniec profitovali na ich úkor. Jednoducho povedané je to film o kolektívnom svedomí. (12.08.2018)