...a pozdravuji vlaštovky

Strašně utahaný a zbytečný film z období 2. světové války. Při jeho sledování bych se skoro vsadil, že umřu dřív, než hlavní hrdinka v podání Mazdy Vašáryové. Navíc je z toho snímku vysloveně cítit malost a taky má lehce trpkou příchut' komunistického vlivu. Není víc o čem mluvit, tento film je zkrátka otrava. (06.12.2011)

Ještě že měl Jireš tenhle film dlouhodobě v plánu a strana ho tak nechala být, protože kdyby to tak nedopadlo, těžko říct, jestli by někdy natočil tak geniální filmy jako Neúplné zatmění nebo Prodloužený čas. Sice v sedmdesátkách nic pořádného nenatočil (a taky stvořil něco, co nikdy nemělo vzniknout), ale byla by obrovská škoda, kdyby skončil podobně jako třeba Vihanová. Tenhle film je jak poctivý kus zručné filmařiny (od chytré kompozicí záběrů po působivou střihovou skladbu), tak i ukázka, že v době tuhé normalizace mohl vzniknout film o hrdinné komunistce, který by nepůsobil jako prvoplánová agitka. Sice je výjimečný, ale o to líp, že vůbec existuje. Občas to sem pronikne, ale lehce a naštěstí to zaniká v Jirešově poetickém podání, ve kterém je dost prostoru pro drobné pozitivní chvíle ve vězení (třeba setkání se spoluvězenkyní původem ze stejného města) a chytré střídání veselého (což jsou skoro vždycky vzpomínky) a tragického tomu dodává pěkný celistvý dojem. Ačkoli za sebe bych byl radši, kdyby se na poetice ubralo, jelikož díky tomu ve mě závěr nerezonoval tak jak měl. I tak to ale pořád vnímám jako nadprůměr. Slabé 4* (29.02.2024)

Bezpříkladné lhaní. Zatvrzelé mlčení. "Přijedete ještě?" O statečné Marii Kudeříkové jsem neměl potuchy (byť jsem byl soudružským školstvím ještě zlehka políben) a až teď po shlédnutí filmu pročítám její příběh. Chápu rozporuplné hodnocení vzhledem k jejímu komunistickému přesvědčení. Ale při vědomí toho, že "nikdo nemá větší lásku než ten, kdo dá svůj život za své přátele" oceňuji, že to vzala na sebe. Ať už to měla s vírou jakkoli. Filmařsky vyčnívá samozřejmě Magda, vysoký standard drží Luboš Fišer. Potěšili i mladí Václav Helšus, Hana Maciuchová a další. Jirešova lyrika je i zde dobře patrná, nicméně nic filmařsky světoborného jsem nezaznamenal (když si jen vybavím jaké filmové obrazy s Magdou natočil Vláčil, Jirešova režijní poetika dost bledne). A tak opravdu dominuje příběh "based on true story", který zvedá film nad průměr. (30.03.2024)

Ojedinělý příklad přechodu do normalizačního filmu, kterým režisér nezradil sebe sama. Jireš s osvědčenými spolupracovníky Čuříkem a Fišerem využil scénáře vzniklého již v době největších výbojů nové vlny a dokázal vytvořit z potrétu legendarizované komunistické odbojářky poeticky laděný a jímavý příběh mladé dívky smiřující se se svým osudem v cele smrti. Retrospektivy spíše působí jako doklady její psychologického boje, jež je zajímavě ztvárněn v kontrapozici odhodlaných citací mimo obraz a velmi pozoruhodným neurotickým výkonem Magdy Vašáryové, jež v častých detailech tváře předvádí mimické mistrovství. Ideologický námět se dočkal výrazně neideologického a podmanivého ztvárnění (v němž jediným přímým odkazem na komunismus hrdinky je její nelibost vůči víru v Boha, která však na druhou stranu svědčí i o její schopnosti vést naplněný život a pouze v něj nedoufat, což je další důležitý argument pro pochopení jejího charakteru). Film navíc zaujme i významovou audiovizuální složkou tolik vzdálenou tvůrčí bezradnosti u obdobných látek. ...A pozdravuji vlaštovky nejsou žádným kompromisem, jde o plnohodnotné dílo s nímž se tvůrce dokázal plně ztotožnit a vytvořit tak velmi přesvědčivý portrét pozoruhodné osobnosti našich dějin, pro níž Jirešův film může být i obhajobou před současnými zavrhovači všeho, co jen trochu zavání slovem komunismus. Stačí jen pochopit situaci v níž se dívka k odboji přidává - první láska, hořkost z obsazení Země a nečinnosti starších, mladické nadšení a zarputilost pro věc, pod níž mizí i hrozba možných dopadů. To vše film zahrnuje a tudíž je zcela scestné, že se k němu například televize staví jako k tendenčnímu počinu, jenž nemá právo vstoupit na obrazovky. Mnoho diváků tak přichází o možnost spatřit vůbec poslední skutečné dílo nové vlny. (23.04.2007)

Maruška tráví posledních 99 dnů života v cele smrti a Jaromil Jireš nám poetickým způsobem přibližuje nejen nesnesitelné čekání na onen pátek, během něhož se popravuje... ale v četných flashbacích také důvody, proč a za co bude vlastně popravena. Je film tendenční? Proč..? Že byl natočen v prvních letech normalizace a hlavní hrdinkou je komunistka? Komunisté byli součástí druhého československého odboje a autor si prostě konkrétně tuto hlavní postavu vybral z pochopitelných důvodů... o zahraničním odboji Československého národního výboru by asi v 70. letech točil těžko... Ve filmu šlo především o čekání na popravu, o atmosféru blížící se smrti mladé dívky... ne o politiku a o to, který odboj byl "lepší"... (14.10.2007)