Causa Králík

Jestli mělo jít skutečně o komedii, nevím, kam se z ní vytratil všechen humor. Životem i právničinou unavený Miloš Kopecký sice z posledních sil bojuje za princip, ale film je natolik napresován konkrétními právnickými poučkami, že jako moralita selhává. Spíše plní úlohu návodu, jak by se uvědomělí občané měli chovat, aby moudrým a spravedlivým advokátům nepřidělávali žaludeční vředy. Coby exemplum k demonstraci správných postupů pro jistotu posloužil banální případ, v němž nejde o život ani o politiku, nýbrž „jen“ o peníze. S režií stylem „čím více toho pojme jeden záběr, tím lépe“ jde o nesmírně unylou a neatraktivní náhražku za západní soudní dramata, která alespoň dokáží navodit pocit, že, co se týče spravedlnosti, ještě lze něco změnit. 50% (28.08.2012)

Jde o jeden z těch slabších filmů Miloše Kopeckého- zde v úloze českého Perry Masona:-), ale dívat se na dá bez újmy a divák se dozví o poměrech českého advokáta na vesnici(existuje vůbec něco takového?)./10.9.17- Musím upravit hodnocení. Je to zatím asi nejlepší česká věc z právního prostředí (alespoň pokud jde o pohled advokáta na malém městě.) Film výborně vystihuje některé aspekty advokacie a na druhé straně se tu nevyskytují vyložené nesmysly, takže přidávám hvězdičku. (16.04.2003)

Skvělý film z mistrného pera Jaroslava Dietla, navíc natáčený v Železném Brodě, kde jsem se tenkrát byl na pana Kopeckého, procházejícího se po brodském náměstí, podívat. Dietl se uměl velice dobře a svými osobitými prostředky zapsat do srdcí miliónů diváků nejen ve svých seriálech, ale i scénáři několika filmů, z nichž Králík je možná ten nejlepší. Příběh o boji za spravedlnost velice lidského stárnoucího právníka, to je prostě neodolatelné - a takoví lidé mezi námi tenkrát žili - doktůrci, advokáti, lidé různých profesí. Jaksi se ze života vytratilo tohle lidské, hřejivé srdíčko, které prostý člověk potřebuje, které dopřává jeho nervům větší klid i celkovou pohodu. Když mezi tím Nova dává upoutávky na - s prominutím - fekálie dnešních seriálů naší i americké produkce, vidíme jednoznačný rozdíl. A to zoufalé volání Kopeckého na závěr - proč neustále prohráváme boj s darebáky? Aby se nakonec za nějakých patnáct let stalo, že se darebáctví stane normou obvyklého chování - jako údajný dar za svobodu a demokracii... (08.03.2015)

Klasická Dietlovina o malých velkých problémech obyčejných lidí, tentokrát v celovečerním formátu. Jako první věc na filmu mě upoutala především úvodní melodie Vadima Petrova s působivou melodií hranou smyčcovým orchestrem, v kombinací s titulky protkávanými černobílým (sépiovým) sestřihem různých momentů ze života pražského advokáta. Samotný příběh o drobných soudních sporech na venkově je zajímavý, lidský, s příjemným obsazením (Adamovská, Kopecký, Satoranský), dobrým scénářem a vykřeslením charakterů mnoha postav, ale trochu takový bez výraznější atmosféry či větších humorních odlehčení (jako komedii bych Causu Králik snad ani neoznačoval). Líbil se mi, ale moc důvodů k opětovnému zhlédnutí jsem zatím nenašel. Ovšem tíseň z prožití chvil v komorní soudní síni podpořena kvapkáním vody z navlhčeného stropu, to se mi líbilo. Určitě bych nechtěl figurovat na žádné straně či pozici v podobných soudních řízeních a s prohlášením dr. Lukáška, že ,,neexistuje žádná menší nebo velká nespravedlivost" a ,,všechny nespravedlivosti jsou stejné" bych osobně asi taky úplně nesouhlasil. 65% (Filmová výzva 2019: Idée_fixe) (01.01.2019)

Miloš Kopecký jako specialista přes prkotiny v poněkud banálním filmu o malých prohrách na malém městě. Od scénáristy Dietlova formátu by jeden čekal přece jen víc, zvlášť když uvážíme, jak brilantně si dokázal poradit se svými seriálovými hrdiny. Každopádně si nelze nepovšimnout, že režisér Jaromil Jireš obsadil některé postavy zcela proti zavedenému stereotypu – nepamatuji si, že by ještě někdy potom vytvořil Jaroslav Satoranský tak výraznou negativní roli. (13.06.2020)