Causa Králík

Klasická Dietlovina o malých velkých problémech obyčejných lidí, tentokrát v celovečerním formátu. Jako první věc na filmu mě upoutala především úvodní melodie Vadima Petrova s působivou melodií hranou smyčcovým orchestrem, v kombinací s titulky protkávanými černobílým (sépiovým) sestřihem různých momentů ze života pražského advokáta. Samotný příběh o drobných soudních sporech na venkově je zajímavý, lidský, s příjemným obsazením (Adamovská, Kopecký, Satoranský), dobrým scénářem a vykřeslením charakterů mnoha postav, ale trochu takový bez výraznější atmosféry či větších humorních odlehčení (jako komedii bych Causu Králik snad ani neoznačoval). Líbil se mi, ale moc důvodů k opětovnému zhlédnutí jsem zatím nenašel. Ovšem tíseň z prožití chvil v komorní soudní síni podpořena kvapkáním vody z navlhčeného stropu, to se mi líbilo. Určitě bych nechtěl figurovat na žádné straně či pozici v podobných soudních řízeních a s prohlášením dr. Lukáška, že ,,neexistuje žádná menší nebo velká nespravedlivost" a ,,všechny nespravedlivosti jsou stejné" bych osobně asi taky úplně nesouhlasil. 65% (Filmová výzva 2019: Idée_fixe) (01.01.2019)

Miloš Kopecký v roli která lu padne jak ulitá - staršího vzdělaného muže. Ačkoliv tento film neni ničím vyjímečný, tak sem si ho velmi oblíbil. Bojovník za spravedlnost v případu staré babičky proti vychcánkovi kterých i dnes běhá po světě tisíce. Pro všechny lidi plyne ponaučení o spravedlnosti a správném přístupu k mezilidským vztahům. Dá se na tento film dívat i jako odpočinkovou zábavu, herecký výkon Kopeckého je opět skvělý. 82% (28.07.2007)

První věc, která mě zaujala, byla hudba. Jaké zklamání však následovalo, když jsem zjistil, že hudba není původní a že Vadim Petrov vykradl Beethovenův Smyčcový kvartet č. 15. Jinak příjemný film, který si dle mého neklade přílišné nároky a "na nic si nehraje" , a proto plní nad míru očekávání diváků. Skvělá paní Jana Andresíková - jako vždy a samozřejmě pan Kopecký. (16.07.2010)

Skvělý film z mistrného pera Jaroslava Dietla, navíc natáčený v Železném Brodě, kde jsem se tenkrát byl na pana Kopeckého, procházejícího se po brodském náměstí, podívat. Dietl se uměl velice dobře a svými osobitými prostředky zapsat do srdcí miliónů diváků nejen ve svých seriálech, ale i scénáři několika filmů, z nichž Králík je možná ten nejlepší. Příběh o boji za spravedlnost velice lidského stárnoucího právníka, to je prostě neodolatelné - a takoví lidé mezi námi tenkrát žili - doktůrci, advokáti, lidé různých profesí. Jaksi se ze života vytratilo tohle lidské, hřejivé srdíčko, které prostý člověk potřebuje, které dopřává jeho nervům větší klid i celkovou pohodu. Když mezi tím Nova dává upoutávky na - s prominutím - fekálie dnešních seriálů naší i americké produkce, vidíme jednoznačný rozdíl. A to zoufalé volání Kopeckého na závěr - proč neustále prohráváme boj s darebáky? Aby se nakonec za nějakých patnáct let stalo, že se darebáctví stane normou obvyklého chování - jako údajný dar za svobodu a demokracii... (08.03.2015)

Jestli mělo jít skutečně o komedii, nevím, kam se z ní vytratil všechen humor. Životem i právničinou unavený Miloš Kopecký sice z posledních sil bojuje za princip, ale film je natolik napresován konkrétními právnickými poučkami, že jako moralita selhává. Spíše plní úlohu návodu, jak by se uvědomělí občané měli chovat, aby moudrým a spravedlivým advokátům nepřidělávali žaludeční vředy. Coby exemplum k demonstraci správných postupů pro jistotu posloužil banální případ, v němž nejde o život ani o politiku, nýbrž „jen“ o peníze. S režií stylem „čím více toho pojme jeden záběr, tím lépe“ jde o nesmírně unylou a neatraktivní náhražku za západní soudní dramata, která alespoň dokáží navodit pocit, že, co se týče spravedlnosti, ještě lze něco změnit. 50% (28.08.2012)