Richard Jewell

Když napíšu, že Clint Eastwood je pro mě nejobdivuhodnější filmař současnosti, možná si budete myslet, že obdivuji hlavně to, že na prahu devadesátky pořád točí. A navíc tak skvěle. To je určitě pravda, ale já ho ještě víc obdivuji za to, jaká témata si vybírá a jak je dokáže zpracovat. Richard Jewell je další z jeho „obyčejných hrdinů“, který prožil něco, čemu by se tak úplně nechtělo věřit, kdyby se to doopravdy nestalo. Ovšem na rozdíl od Sullyho Sullenbergera, jemuž hrozila „jen“ ztráta kariéry, Richard Jewell stojí před elektrickým křeslem a díky tomu, že je vlastně přerostlým zásadovým dítětem a bezmezně vzhlíží k představitelům zákona, si do toho křesla navíc sám pomalu a ochotně sedá. Ten příběh je úžasně děsivý. Bez výjimky skvěle zahraný (kdybych měl někoho vyzdvihnout, bude to kromě P. W. Hausera můj oblíbený chameleon Sam Rockwell) a hlavně tak krásně vyprávěný, pomalým baladickým způsobem s občasným odlehčením v podobě citlivého humoru, který divákovi uleví a zároveň podtrhne absurditu celé té situace. Nádhera. (17.01.2020)

Až sa nedá uveriť, že to točil Clint Eastwood. Ale to nieje jeho chyba, že to takto dopadlo. Je to chyba, že zaujímavosťou tejto skutočnej udalosti je len 5 sekundový výbuch bomby. Novinárka platiaca za senzačné informácie sexom je až príliš otrlá, Jewell aj jeho matka zas až moc prostoduchí, agenti FBI až prehnane zatvrdlí. Umiernenosť prichádza len so Samom Rockwellom v úlohe druhoradého právnika, ktorý do prípadu vnáša trochu efektného divadla a trochu súkromnej irónie. Kúzelne obracia oči v stĺp, kedykoľvek jeho klient, nočná mora každého advokáta, poruší záväzok mlčania a ako naivný chlapec ponúka pomoc mužom zákona, ku ktorým by tak rád patril a ktorí na neho pritom skúšajú podraz za podrazom. Rozprávačsky je to skrátka máličko nuda, hoci všetky remeslá vykazujú solídnu úroveň a vedľa Rockwella si postupne získa náklonnosť aj hrdina Paula Waltera Hausera, ktorý svoje pohnutia zajedá obrími sústami. (01.05.2020)

There is a Bomb in Centennial Park You have 30 Minutes.... Prostáček zatažen do velké, přesně kontrolované a řízené hry na dobro a zlo. Částečně se mu splnil sen, i když se na chvíli stal noční můrou. Clint i ve svém věku stále dávkuje emoce přesně tak, jak je potřeba, dokonce to nepřehání ani s tzv. tlačením na pilu, jen trochu, budiž mu odpuštěno, když pořád diktuje o desítky let mladším kolegům. Povedená a poučná věc. [Kino - Citadela] (03.04.2020)

Clint Eastwood před pár lety prohlásil, že bude točit filmy, až do úplného konce svého života a tak nám, s lehkostí sobě vlastní a na prahu devadesátky, servíruje další mistrovské kriminální drama dle skutečné události. Kromě skvělé režie a scénáře, bych vyzdvihl hereckou ústřední dvojici v podání Hauser - Rockwell. Opravdu výborný a silný film, skutečný Richard Jewell může odpočívat v pokoji. (17.02.2020)

Eastwood má za sebou silnější filmy, ale toto je solidní drama. Ve srovnání s podobným snímkem od Miloše Formana Lid versus Larry Flynt Forman líčil pokušitelského pornografa zábavněji, vyhroceněji, provokativněji, nicméně též vlezlý tlouštík Jewell v podání Paula Waltera Hausera objeví nakonec vlastní důstojnost a ve svém advokátovi přítele. Eastwood pojímá jeho životní dráhu zeširoka včetně obskurních zaměstnání, v nichž Jewell končí zpravidla pro svou přehnanou až protivnou aktivitu. Na každý pád s výjimkou oddané maminky vidí lidé v budoucím rekovi snaživého burana, ostatně v roli zaměstnance bezpečnostní agentury bere své hlídkování v olympijském parku vážněji než profesionální policisté, kterým je k smíchu – než se ukáže, že měl pravdu. Pohodovou náladu před výbuchem kreslí Eastwood věrně v čele s dobovou muzikou, dokonce i při nálezu bomb si dovolí šibeniční vtip – Jestliže vidíte, jak pyrotechnik zbledne, utečte – a s vědomím reálného pozadí události nabývá chaos před explozí i po ní na působivosti. Ovšem pak už se buduje očekávaný model veřejné štvanice. Novinářka platící za senzační informace sexem je až příliš otrlá, Jewell i jeho matka zas až moc prostoduší, agenti FBI až přehnaně zatvrzelí. Uměřenost přichází teprve se Samem Rockwellem v roli druhořadého právníka, jenž do případu vnáší trochu efektního divadla a trochu soukromé ironie. Kouzelně obrací oči v sloup, kdykoli jeho klient, noční můra každého advokáta, poruší závazek mlčení a jako naivní kluk nabízí pomoc mužům zákona, k nimž by tak rád patřil a kteří na něho přitom zkoušejí podraz za podrazem. Vypravěčsky je to zkrátka maličko nuda, ač všechna řemesla vykazují solidní úroveň a vedle Rockwella si postupně získá náklonnost i hrdina Paula Waltera Hausera, který své pohnutí zajídá obřími sousty. Nicméně zpětné výjevy nastavují čas, než Jewellův tým zvolí protiútok vrcholící dojemnými projevy, kdy zaslzí i cynická reportérka. Případ obětního beránka, jenž se právě hodil, sice líčí Eastwood přesně, ale nepřidá o mnoho víc, než si lze o kauze přečíst (28.03.2020)