Richard Jewell

Kmet Clint měl dvě možnosti. Nechat diváky neznalé faktů alespoň trochu v nejistotě, jestli v tom ten duchaprostý mamánek nemá své tlusté prstíky, nebo se o to ani náznakem nepokusit a zvolit jednodušší cestu, která má prvoplánově vyvolat rozhořčení nad činností Federal Bureau of Idiots a vzbudit lítost nad obětí mediálně-úřednické štvanice. Zvolil to, co zvolil, ale pak měl mít mnohem lépe napsané záporné postavy (žurnalistická mrcha Wilde, které máte přát, aby oštěp Honzy Železného opustil výseč olympijského stadiónu a našel si ji, je toho příkladem) a neservírovat některá sentimentální fiaska (tiskovka). Díky patří Rockwellovi, který to tahá z bryndy buldozerem.. (13.05.2021)

Keď americké najvyššie úrady dokážu bez dôkazov obviniť nevinného človeka z radov amerických občanov bez dôkazov, čo potom v zahraničnej politike...aha moment... Príbeh o Richardovi Jewellovi je pravým opakom nudy, ak by trval ešte o hodinu dlhšie s chuťou by som sledoval ďalej. Geniálne zakomponovaný legendárny beh Michaela Johnsona na 200 metrov s nadpozemským svetovým rekordom v paralelnej montáži, keď sa právnik snaží zistiť, ako mohol Jewell stihnúť z parku k telefónnej búdke. My z nej usúdime, že by to nestihol ani najrýchlejší atlét planéty tohto obdobia. No a na koncert Kennyho Rogersa vážne nikdy nepôjdem. (20.01.2020)

Když napíšu, že Clint Eastwood je pro mě nejobdivuhodnější filmař současnosti, možná si budete myslet, že obdivuji hlavně to, že na prahu devadesátky pořád točí. A navíc tak skvěle. To je určitě pravda, ale já ho ještě víc obdivuji za to, jaká témata si vybírá a jak je dokáže zpracovat. Richard Jewell je další z jeho „obyčejných hrdinů“, který prožil něco, čemu by se tak úplně nechtělo věřit, kdyby se to doopravdy nestalo. Ovšem na rozdíl od Sullyho Sullenbergera, jemuž hrozila „jen“ ztráta kariéry, Richard Jewell stojí před elektrickým křeslem a díky tomu, že je vlastně přerostlým zásadovým dítětem a bezmezně vzhlíží k představitelům zákona, si do toho křesla navíc sám pomalu a ochotně sedá. Ten příběh je úžasně děsivý. Bez výjimky skvěle zahraný (kdybych měl někoho vyzdvihnout, bude to kromě P. W. Hausera můj oblíbený chameleon Sam Rockwell) a hlavně tak krásně vyprávěný, pomalým baladickým způsobem s občasným odlehčením v podobě citlivého humoru, který divákovi uleví a zároveň podtrhne absurditu celé té situace. Nádhera. (17.01.2020)

Clint Easwood je pro mě osobně jistotou. Vždycky mě bavil jako herec, a ani od doby kdy se začal věnovat režii, mi nezpůsobil žádné zklamání. Tento film jsem si užil pro skvělou režii, kvalitní scénář i velmi dobré herecké výkony (zvlášť Sam Rockwell mě potěšil svou rolí seriózního právníka), ale hlavně mi znovu předvedl typický americký hon na čarodějnice. Amíci už si z toho udělali pěknou tradici, která začala Salemem, výrazně se vrátila v podobě denunciačního hnutí MěTaky a v současnosti se transformovala v rabování v rámci BLM. (13.08.2020)

Eastwood má za sebou silnější filmy, ale toto je solidní drama. Ve srovnání s podobným snímkem od Miloše Formana Lid versus Larry Flynt Forman líčil pokušitelského pornografa zábavněji, vyhroceněji, provokativněji, nicméně též vlezlý tlouštík Jewell v podání Paula Waltera Hausera objeví nakonec vlastní důstojnost a ve svém advokátovi přítele. Eastwood pojímá jeho životní dráhu zeširoka včetně obskurních zaměstnání, v nichž Jewell končí zpravidla pro svou přehnanou až protivnou aktivitu. Na každý pád s výjimkou oddané maminky vidí lidé v budoucím rekovi snaživého burana, ostatně v roli zaměstnance bezpečnostní agentury bere své hlídkování v olympijském parku vážněji než profesionální policisté, kterým je k smíchu – než se ukáže, že měl pravdu. Pohodovou náladu před výbuchem kreslí Eastwood věrně v čele s dobovou muzikou, dokonce i při nálezu bomb si dovolí šibeniční vtip – Jestliže vidíte, jak pyrotechnik zbledne, utečte – a s vědomím reálného pozadí události nabývá chaos před explozí i po ní na působivosti. Ovšem pak už se buduje očekávaný model veřejné štvanice. Novinářka platící za senzační informace sexem je až příliš otrlá, Jewell i jeho matka zas až moc prostoduší, agenti FBI až přehnaně zatvrzelí. Uměřenost přichází teprve se Samem Rockwellem v roli druhořadého právníka, jenž do případu vnáší trochu efektního divadla a trochu soukromé ironie. Kouzelně obrací oči v sloup, kdykoli jeho klient, noční můra každého advokáta, poruší závazek mlčení a jako naivní kluk nabízí pomoc mužům zákona, k nimž by tak rád patřil a kteří na něho přitom zkoušejí podraz za podrazem. Vypravěčsky je to zkrátka maličko nuda, ač všechna řemesla vykazují solidní úroveň a vedle Rockwella si postupně získá náklonnost i hrdina Paula Waltera Hausera, který své pohnutí zajídá obřími sousty. Nicméně zpětné výjevy nastavují čas, než Jewellův tým zvolí protiútok vrcholící dojemnými projevy, kdy zaslzí i cynická reportérka. Případ obětního beránka, jenž se právě hodil, sice líčí Eastwood přesně, ale nepřidá o mnoho víc, než si lze o kauze přečíst (28.03.2020)