Richard Jewell

Vítěz v kategorii "nejpřesvědčivější prosťáček ve filmu". Eastwood s Rayem a Hauserem to zpunktovali fakt moc hezky a přehledně, takže se nakrmí bez rozdílu skoro všichni. V některých bodech se sice zbytečně černobílilo (novinářka Olivie Wilde je až absurdní karikatura senzacechtivé svině), nicméně výpověď o médiích, která zakousnou každého, kdo se nedokáže bránit, je (nejen) divácky vděčná. Fajn film. (06.04.2020)

Ako kultúra, tak i jeho dnes už neoddeliteľná súčasť vo forme médií je z velkej časti zbierkou inštantných kvalít, bezobsahovosti a povrchnosti. Presne vďaka tejto konštalácií vyvráteých hodnôt môže skončiť ktokoľvek ako ľuďská troska vďaka médíím. Nie náhodou sa médiá označujú ako štvrtá hybná sila moci. V dobe, keď má zdelovaciu silu takmer každá osoba na svete, je rozoznateľnosť relevantnosti a bezpredmetnosti husárskym počinom. Aj o tom je Richar Jewell. Nenápadný film so žiariacou aurou aktuálnej problematiky z rúk majstra citlivého filmového prístupu, Eastwooda. (03.05.2020)

Skvěle odvedená filmařská práce pod pevnou rukou, jak máme od devětaosmdesátiletého Eastwooda rádi. Děj nepřekvapí, vlastně si na začátku dokážete domyslet, jak to celé zákonitě musí dopadnout, ale o to tu vůbec nejde, Clint Eastwood dokáže vyprávět na ploše více než dvou hodin lidský příběh, od nějž prostě nechcete odtrhnout oči. Richard Jewell jako snílkovský ňouma, který co chvíli sice šlápne dost vedle, ale jak se říká, srdce má na správném místě, si rozhodně i srdce diváků získá. Jeho představitel Paul Walter Hauser tvoří s dravým právníkem Sama Rockwella strhující dvojku. (23.01.2020)

Když se nedožijete filmového zvěčnění vašich profesních aktivit, můžete dopadnout jako nepravděpodobný incel hrdina, proti kterému se spikl celý svět nebo jako neschopná novinářská kurva, která se ke zdrojům dostává přes postel a až příliš pozdě si uvědomuje, jaká byla kráva. Eastwoodovi hraje do karet, že je to jeden z opravdu posledních zástupců čisté republikánské myšlenky ve vysokém Hollywoodu, takže chca nechca působí Richard Jewell osvěžujícím způsobem bizarně. Používá totiž stejné metody budování sympatií jako libovolný liberální životopisný snímek, nicméně aplikuje je na postavu toho typu, co večer čeká do 22:01, aby mohla zavolat fízly, že dole v ulici před hospodou kouří dva lidi. Tím, jak nahlíží na protagonistu skrze závoj vlastních sympatií a ignoruje nejeden jeho problematický rys, vytváří z Jewella srandovní neškodnou cartoonovou postavičku, motající se v zákrutech klasického filmového pomníku a je zábavný sledovat jak to starýmu pánovi už nefunguje. (15.04.2020)

Když napíšu, že Clint Eastwood je pro mě nejobdivuhodnější filmař současnosti, možná si budete myslet, že obdivuji hlavně to, že na prahu devadesátky pořád točí. A navíc tak skvěle. To je určitě pravda, ale já ho ještě víc obdivuji za to, jaká témata si vybírá a jak je dokáže zpracovat. Richard Jewell je další z jeho „obyčejných hrdinů“, který prožil něco, čemu by se tak úplně nechtělo věřit, kdyby se to doopravdy nestalo. Ovšem na rozdíl od Sullyho Sullenbergera, jemuž hrozila „jen“ ztráta kariéry, Richard Jewell stojí před elektrickým křeslem a díky tomu, že je vlastně přerostlým zásadovým dítětem a bezmezně vzhlíží k představitelům zákona, si do toho křesla navíc sám pomalu a ochotně sedá. Ten příběh je úžasně děsivý. Bez výjimky skvěle zahraný (kdybych měl někoho vyzdvihnout, bude to kromě P. W. Hausera můj oblíbený chameleon Sam Rockwell) a hlavně tak krásně vyprávěný, pomalým baladickým způsobem s občasným odlehčením v podobě citlivého humoru, který divákovi uleví a zároveň podtrhne absurditu celé té situace. Nádhera. (17.01.2020)