Helimadoe

Opojná je melodie, když se znovu strunky první mízy rozezní. Múza láska dala mi tvé jméno, když se rozednilo. Sladkou medicínu nemocnému. Rajský tón, /t/akt amorkovský. V zátiší kousek cudného erotické pelu, "menu" prchavého vzrušení..."Tvá ňadra, jako dva ranečky převázané mašličkami z hedvábí. Sliny se sbíhají, ochutnávám, rozbaluji..." (10.04.2019)

Tak se zase musím smát, jak se tu místní "honorace" po povinné kolektivní četbě předdohodla, že tento velmi dobrý film vlastně dobrý není. Jediné zlo je až unyle figurínovsky představitel hlavního hrdiny. Na rozdíl od amerických sraček, které se tváří jako prazdroj tantrické sexuality je tento film nádherně erotický a výčtem jednotlivých dcer a jejich pohledů k chlapci jakoby multispekrálním obrazem všech možných forem lásky. Pro mě o to více záživné, protože já ve své patnáctileté hlavě neřešil jeho dilema volby, nýbrž si vklidu užil kolektivní přízeň skoro všech doktorových dcer. Jistě to je dílo knihy, nicméně tvářit se, že film více zničil než zvládl, není na místě. Ljuba Krbová je k sežrání a Oldřich Navrátil snovej. 70% (01.01.2008)

Když jsem šel na film někdy v tom 92/93 roce, bylo mi snad jen o pár měsíců více, než hlavnímu hrdinovi. Takže asi pochopíte, že jsem příběh prožíval s ním. Mě by to ale tedy táhlo spíše k Marii (Ljubu Krbovou jsem si tehdy zamiloval opravdu hlubokým obdivem). Literární předlohu jsem nečetl (hodlám napravit), tehdy jsem ani nevěděl, kdo to Jireš je, ale film na mě stejně působil i po těch dvaceti letech. Pořád jej považuji za nejlepší český porevoluční film. Somr je výborný, až teď jsem zjistil, že již tehdy vlastně hrál mého budoucího tchána. On tedy není doktor, ale povahově a názorově jedno jsou. (01.09.2013)

Teď tu asi pro některé budu za debila, ale já měl celou dobu pocit, že koukám na jakýsi pokus o Rozmarné léto (poetikou), ze kterého někdo sebral drtivou většinu kladů a tu nahradila neškodná, ale taky nudná erotická fantazie. Jednoduše - prostě jsem zjistil, že mi tenhle typ poetických filmů, často točených za Československa, moc nesedí. Je to romantické, hodně romantické, taky je v tom trocha té erotiky, motá se to kolem žen, které vždycky propadnou ústřednímu chlapovi/chlapům a i nějaký ten kouzelník se v tom kupodivu často objeví. Dlouhou dobu jsem čekal na cokoli, co by mě mohlo výrazněji zaujmout, ale dočkal jsem se spíš nedůvěryhodného "příběhu" o klukovi, který je sice samá piha a sotva z něj vypadne rozvitější věta, ale i tak vzbudí velký zájem u všech pěti dcer venkovského lékaře a dvě se do něj dokonce regulérně zamilují. V realitě by to sice dopadlo tak, že by ho skoro všechny měly za zamlklého podivína bez jakéhokoli jiného výrazu (což jestli byl u jeho postavy záměr, tenhle výraz, tak klobouk dolů, protože Jakub Marek má celou dobu jen jeden a ten samý výraz) a asi by se k němu moc nehlásily, ale co s tím, je to poetický film, tam má přece logiku všechno. Jako jo, zrovna já bych si na to stěžovat neměl, ale jak mě ta poetika nedokázala moc oslovit, začalo mi vadit i tohle. Snad jediné, co se mi opravdu hodně líbilo, byl závěr, který by sám o sobě byl za plný počet a zklamané dojmy mi dokázal aspoň trochu zachránit. On a solidní filmařská stránka, byť místy lehce televizní, ale nikdy ne tolik, aby to začalo působit jako televizní film. Předlohu jsem sice nečetl a od Havlíčka znám hlavně jiná díla, ale Jirešova adaptace mě na ni určitě nenalákala. Lepší 2* (10.06.2023)

Zatímco Juraj Herz si na Petrolejových lampách zlomil třeba ruku, Jireš si na tomhle přepisu Havlíčkova románu zlámal vaz. Převádět Havlíčkovu prózu na filmové plátno není jednoduché. Přestože tohle není typické Havlíčkovo dílo, určitě není tak složité zfilmovat lyrický příběh jako psychologický román. Nejlépe se s Havlíčkem asi vyrovnal Jiří Bělka, který natočil pro televizi Neviditelného (1965). (05.05.2006)