Prodloužený čas

Dramatický příběh stárnoucího profesora dějin umění, který se dozví, že má rakovinu. Pod tíhou této diagnózy se rozhoduje užít si zbytek života jak to jen jde, bez velkého domýšlení důsledků, neboť ty se ho již nebudou týkat. Ožení se se svou milenkou, řekne svému nadřízenému bez skrupulí, co si myslí o způsobu jeho výuky a vlastně začne žít typem života "po mě potopa". Obrat v diagnóze a nepotvrzení metastáz najednou obrátí jeho nedávné činy proti němu, jenže ty už není možné vzít zpět. Drama se prolíná s mírně humornými situacemi, vážnost a serióznost příběhu podtrhuje výkon Oty Sklenčky, nonašalanci výkon Miloše Kopeckého. Velmi příjemné. (02.11.2008)

...a všichni zde stejně budem až do smrti... Jirešův romantický film o stárnoucím profesorovi se obešel bez zbytečných klišé tohoto žánru a nabídl současně osobité bilancování nad lidským životem jakožto silnou hodnotou. Pravidelná ironická laškování mezi Milošem Kopeckým (v jedné ze svých nezapomenutelných rolí) a kouzelně roztomilou Táňou Fischerovou, plná nezapomenutelných bonmotů nejen o životě a smrti, dělají z tohoto filmu neskutečně pohodovou záležitost, kterou nakonec úplně nestísní ani vážné téma. Ve vznešeném obklopení krásných maleb starých mistrů, bohaté knihovny, tónů klasické hudby (kde Mozarta skvěle doplňuje původní hudba Zdeňka Pololánika) a půdy Filosofické fakulty Univerzity Karlovy dali tvůrci vzniknout jednému z nejpůsobivějších domácích filmů osmdesátých let. 85 minut nejrůznějších emocí v příběhu o životě, lásce a naději doplňuje pro mne coby vyšokoškoláka i zajímavá vedlejší linka se studentem, který se rozhodne otevřeně podat ve své práci svůj nekomformní názor mimo oficiálních představ ze stran nadřízených (což minimálně před rokem 1989 muselo znamenat pořádnou odvahu i riziko zároveň). O filmu zde Marthos napsal, že je v kontextu doby pozoruhodný. Pro mne je osobně Prodloužený čas film s obrovskou duší, pozoruhodný ve svém jádru i bez jakéhokoliv kontextu. 95% (21.01.2020)

Hluboce lidský, upřímný, laskavý, hořkosladký a pravdivý, tak asi takový je tento snímek. Kreace Miloše Kopeckého je úchvatná, on tím prostě žije a je, on nehraje. Role stárnoucího profesora mu sedla jako oblek šitý na míru. A hudba, tak krásná hudba se jen tak neslyší, tohle je výjimka. Za mě plný počet bez zaváhání. (30.06.2018)

Dost mě překvapilo (a mile překvapilo), že i když je to o umírání na nevyléčitelnou nemoc, tak Jireš k tomu tématu přistoupil úplně jinak než ostatní. A když to říkám já, tak je to fakt co říct, jelikož filmy o tomhle vyloženě nesnáším. Tady se ale ke smrti a umírání celkově přistupuje jako k něčemu, čemu se nedá vyhnout a ani se na to nedá nějak připravit a podle toho jedná i ten profesor, který s tím chvíli je smířený, chvíli jen tak čeká, chvíli se zase snaží svůj zbývající čas naplno... A mě do toho to "roztříštěné" vykreslení hlavní postavy hodně sedlo, protože to na mě působilo dost uvěřitelně a člověk s takovou diagnózou podle mě jen tak všechno nepřehodnotí, ale spíš se z té šokující zprávy bude neustále vypořádávat, více či méně. Je to i skvěle zahrané a slušně natočené, dokonce to i Jireš vedl tak, že kromě krapet mdlého úvodu jsem se u toho vůbec nenudil a ačkoli mám i určité výčitky k občas ne zrovna zdařilému budování vztahu mezi ústřední dvojicí (přeci jen, ten věkový rozdíl je velký a díky tomu ty dialogy nepůsobily vždycky důveryhodně), pořád je těch mínusů tak málo, abych nešel pod čtyři hvězdy. Navíc některé scény jsou hodně dobře vystavené a co mě potěšilo úplně nejvíc je to, že to ani trochu citově nevydírá :-) On je to totiž obrovský problém u filmů s takovým námětem, natočit ho takovým způsobem, aby za každou cenu neždímal z diváka moře slz, ale aby mu i tak zanechal z filmu silný dojem. A zvládá to skutečně málokdo a o to víc mě těší, že tady se to povedlo zrovna Jirešovi, ke kterému jsem si cestu zatím horko těžko hledal a od kterého jsem navíc jeden film se stejným tématem už viděl (Učitel tance) a mám k němu řadu výhrad. Ale aspoň chápu, proč ho Jireš zakončil tak, jak ho zakončil, protože jinak by asi byl až moc podobný Prodlouženému času. Popravdě ale stejně nevím, jestli jsem s tím závěrem tady spokojený, protože to vygraduje k úplně jiné myšlence, než bych kdy u takového filmu odhadoval - SPOILER profesor rakovinu nakonec nemá, žije dál, ale jeho život dopadne do určitého stereotypu, přinese to spíš negativa než pozitiva, ale takový je holt život asi každého z nás... Takže žádný konec ve stylu výběru ze dvou možností, ale tohle. Zajímavý nápad, a to nemyslím ironicky, jen nevím, jak moc mi to do předchozích událostí sedí, jelikož to působí, jako by se celý svět zničehonic změnil. KONEC SPOILERU 4* (23.04.2022)

Film o lásce, stárnutí, smrti a v neposlední řadě také o umění. Scénář Jiří Křižan, režie Jaromil Jireš, hudba Zdeněk Pololáník s použitím motivů W.A.Mozarta. Hlavní roli stárnoucího profesora dějin výtvarného umění, do jehož života vstoupí rakovina ztvárnil Miloš Kopecký a jeho o mnoho let mladší přítelkyni zahrála Táňa Fischerová. V roli primáře vystupuje Ota Sklenčka a onkologa hraje Petr Čepek. Co víc si vůbec můžeme přát?? Prodloužený čas je nádherný a lidský příběh. (14.07.2017)