Valerie a týden divů

Počínaje prvním záběrem, není ve filmovém zpracování Nezvalova „gotického románu“ jediné scény, kterou by nenaplňovalo nebezpečí. Ať již konkrétní obraz sytí očividná hrůza, která stahuje hrdlo a hýbe krví v tepnách, aby spáče probrala ze sna a ulevila mu krotkým denním světlem, nebo jen zdánlivě prostě klouže po jistých stěnách sdílené skutečnosti, příšeří oslňuje vše, co se nabídne na stříbrném plátně ke sdílení. Již v raném mládí, kdy jsem se k tomuto filmu konečně dostal, jsem jím byl uštknut a dodnes se mu nevyhýbám, byť v obavách z ran. Je jako kruté jablko, které slibuje poznání, ale nenabízí ani sdělení, jen ve studených nemocničních postelích tráví nejprchavější vteřiny dětství, za nímž se červenají obzory… (21.10.2017)

Upíří, lesby, čarodějnice dospívání, mrtvoly, láska, církev, pedofilové....To byla zmatená bramboračka. A to jsem se občas snažil alespoň něčeho chytit a představovat si, že to jako má nějakej ten ,,příběh.´´ Od postelové scény Valérie s její novou přítelkyní jsem to ale vzdal. Výtvarná a hudební stránka skvělá, Tchoř děsivej, ale mě tato podivnost z konce Nové vlny s nepříjemnou atmosférou zkrátka jinak  moc nesedla a celé to lehce úchylné panoptikum mi bylo spíš otravné. I když hudba Luboše  FIšera  mi lahodí a zapsala se do mého srdce. Je fakt krásná, opravdu nádherná. Pro mě tady bohužel ale jediná. Viděno v kině (23.03.2023)

"Probouzí se květina, touha pučet začíná." Ryzí poetika, velmi křehká filmová báseň, čistá jako po tváři stékající slzy nevinnosti, které se kouzlem proměňují na perly. V kontrastu s černočernou Graciánovou duší je to báseň běloskvoucí, něžná a čistá, ale již i lehce eroticky smyslná, zasněná a rozvíjející se, jako na jaře okvětní plátky květin. O neuchopitelných tajemstvích křehké dívčí duše, v níž se nesměle začíná probouzet ženskost, do veškerých krás i temných zákoutí dospělého života. Valerie, Valerie, tak bolestně krásná, tak sladce nevinná!  A do její ložnice se vkrádá zhýralý kněz Gracián, s ústy roztaženými chtíčem do úlisného úsměvu a s neřestně rozhalenou chlupatou hrudí, na níž se na řetízku houpají zuby šelmy. Houpající se tak, jak ordinérně vlní boky, když sladkým hlasem pronáší(m) svá nestydatá přání. Ona se zoufale brání jeho chtivým prackám a v poslední chvíli si cosi dává do úst. Pět perel, čistých jak krůpěje rosy. (06.02.2013)

Snový film ve kterém se odehrává proměna z dívky na ženu (Valerie dostává první menstruaci). Podle mě to byl teda pěkně pošuckej film, ačkoliv věrím tomu, ze původní předloha mohla být skvělá. Za kostýmy a masku Tchoře (ta byla opravdu výborně tajemná, něco mezi Marylinem Mansonem Faunovým labyrintem) dávám pět, zpracování se mi vůbec nelíbilo. Jednotlivé záběr byly moc zajímavé, podle mě líp fungovaly jako foto série než jako film. Jinak milovníci lolitek a markýze de Sade si jistě přijdou na své :) (LFŠ 2008) (30.07.2008)

"To nic, to je jen visící muž." ♥ Filmový zázrak, který mě navštívil náhle a nepustil dodnes aneb "jak snadno a rychle zblbnout", jak říká moje maminka. K filmu se mi hodí přesně ten komentář, jaký používám u básní, které mi přijdou hodně dobré a hodně dobře udělané: Tak osobité, vymazlené, nekompromisní a vydělení dílo, že nedokážu namítat absolutně nic, protože všechno je tam, kde to má být, kde to má své místo, kde to vyrostlo a kde to nadělá ten největší užitek nebo paseku. Vřískám radostí, jako bych sama teprve poprvé krvácela. (12.09.2009)