Žert

LFŠ 2007 ... nevím jestli bych v ději neplaval, kdybych nečetl knížku...ale na kdyby se nehraje, tak jsem byl akorát překvapen, že hlavní zápletka, totiž ostravská Lucie, se ve filmu vůbec nevyskytla...faktem je, že by stopáž musela být značně delší, ale i tak možná škoda... Josef Somr hrál opravdu fantasticky a vůbec celé zpracování bylo věrné atmosféře knihy, snímku velmi prospělo, že se na režii podílel sám Milan Kundera. (30.07.2007)

"Optimismus je opium lidstva. Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij!"... Z tzv. trezorových filmů - tedy z těch, které jsem viděl - Žert ihned zakotvil na prvním místě na pomyslném piedestalu a stál se mým nejoblíbenějším, pravděpodobně je to tím, že mám slabost pro Milana Kunderu... Ovšem síla samotného filmu nespočívá jen v síle námětu, tudíž v Kunderově imaginaci a umění vyprávět příběh, neméně také v Jirešové způsobu vyprávět obrazem, kupříkladu pamětihodným prolínáním Ludvíkovy přítomnosti s minulostí a dalších "vychytávkách"... Mimochodem, Josefu Somrovi hlavní role také sluší... 90% (12.01.2014)

Z děl problematických let čs. kina (jindy čteme jako děl čs. zázraku) mívám jen velmi vzácně pocit nepromarněného času a nezmučené a neznásilněné divácké svobody. A některé výsledky Jaromila Jireše toto dokáží. Spontánně jsem se zamilovala do jeho děl let 90., ze starších do Lva s bílou hřívou, Vlaštovek i Valerie a nyní opatrně oceňuju Žert. Nebylo by ale tomu tak, kdybych si tak naplno neužila Zítra se bude tančit všude, protože bez poznání těch exaltovaných národních tanců v akci by toto bylo jako nic. Ty kariky Munzara a Křesadlové Žert srážejí až na dno, Schrom je bezbranný ve svém hereckém výkonu jako dítě, z Dítětové je mi teskno, ale Somra si mohu vyčlenit nad všechna zaváhání. (09.12.2012)

To je ten problém adaptací, které člověk vidí až po přečtení knihy. Jako čtenář si udělám nějakou představu o postavách, o vyznění popisovaných událostí, a pak se musím porovnat s tím, že se zfilmovaná podoba od mé představy více nebo méně liší. Žert rozhodně není špatný film, zároveň je však podle mne neúplný, 77 minut ani nedovoluje víc než jen zobrazení některých klíčových událostí z knihy (sem tam pozměněných). Silné jsou především scény od PTP, to není sranda vojna, jak ji představil Švandrlík, zde jde o skutečné peklo na zemi. Možná ještě syrovější je "výslech" před studentským výborem ("Jsi trockista"). Samotný motiv pomsty (zpackané), která nakonec dopadá na vlastně nevinné osoby, ale pro mne ve filmu nevyzněl tak jako v knize. Tedy alespoň před těmi cca 20 lety, kdy jsem film viděl, což bylo krátce po přečtení románu. K němu mohu dodat, že jde o jeden z příkladů skutečnosti, že i povinná středoškolská četba může chytnout. (29.10.2017)

„Ty vole, tebe jsem bít nechtěl!“ Žert z filmového plátna si stejně jako ten ze stránek knihy zaslouží přídomek „Kunderův“. Autor spolupracoval na scénáři, který vznikl před vydáním knihy (nikoliv před jejím napsáním) a také díky tomu funguje Jirešův film jako ucelená, na knize nezávislá hořká komedie. Filmu neškodí ani nejvýraznější změna oproti předloze, redukce vypravěčů na jediného – namísto specifického jazyka jsou nám ostatní představeni adekvátním projevem herců (Kostkovy krátké kapitoly plné náboženských motivů svou několikaminutovou přítomností plně vynahrazuje Evald Schorm, morální autorita nové vlny). Odhodlanost v jinak smutně prázdném pohledu Josefa Somra násobí tragikomičnost Ludvíkova počínání. Cokoliv udělá, ublíží tím sobě, nebo někomu jinému. Lépe, kdyby neudělal nic? Flashbacky, kdy na ostatní hledíme očima Ludvíka a postavy hovoří přímo k nám (dochází tudíž ke skutečnému dialogu s dobou minulou), slouží jako ironický komentář přítomnosti: vítání občánků x jaké proradné bestie z nich nejspíše vyrostou; cimbálová muzika x tvrdá práce v dolech. Iracionální smích se nabízí jako jediné rozumné východisko. Kundera scénárista stejně jako Kundera spisovatel varuje před zapomínáním na minulost, aniž by sklouzával k moralistnímu poučování. Kromě Ludvíka, který ovšem v minulosti zatuhnul jako vaječný koňak v závěru Passerova Intimního osvětlení, se většina postav chová, jako kdyby žádné „tehdy“ nebylo. Nemožnost určit, co je lepší, vzbuzuje intenzivní, dlouho doznívající pocit marnosti. 80% Zajímavé komentáře: sportovec, Vančura (22.11.2014)