Vražedná pole

Film o přátelství jako snad žádný jiný. Když na konci slyšíme Johna Lennona zpívat humanistickou hymnu Imagine a sledujeme dva muže padat do vzájemného objetí, zavání to patetismem. Jenže Vražedná pole přistupují k sentimentu obezřetně, čerpají z něj sílu jaksi mimoděk a na pozadí faktografických událostí, jejichž emoční tíhu ještě znásobuje povědomí o životě Hainga S. Ngora, jenž zde fantasticky ztvárnil kambodžského reportéra Dirt Prana. Nemusel moc hrát, když si znázorněnými zvěrstvy sám prošel, ale jeho výkon je odzbrojující a režisér Joffé na něm staví i důmyslně poskládané vyprávění. To se často uzpůsobuje perspektivě postav, které jsou v případě amerických reportérů i Prana na stejné vlně, a s tím souvisí i délka a intenzita sekvencí - bombové útoky jsou krátké a šokové, zatímco zdánlivě nesmyslné množství času se věnuje vyvolávání Pranovy fotografie na falešný pas. V tu chvíli jde o klíčový okamžik rozhodující o budoucnosti Kambodžana v rozvrácené zemi a Joffé na ní patřičně ulpívá… Přestože jsou Vražedná pole filmem dvou odlišných polovin, z nichž první nabízí objektivní reflexi tehdejších poměrů v jihovýchodní Asii a druhá se noří do subjektivního prožívání pekla, právě přátelství mezi Pranem a novinářem Schanbergem a paralelně střižené kontrasty mezi jejich osudy v komformistickém, respektive diktátorském a utlačovaném prostředí, udržují tón a narativ přehledné a vyrovnané. A systematicky se směřuje k závěrečné katarzi, kterou už Joffé po více než dvou hodinách odkladů neprotahuje a přichází náhle, z pohledu aktérů zkrátka zaslouženě. Vražedná pole jsou tedy vzácný příklad filmu, který setrval v mantinelech hollywoodského vyprávění s důrazem na šťastné uzavření linií postav a současně předložil místy až dokumentačně čistý a historicky hodnotný portrét svého tématu. 95 % (27.03.2022)

Klasický zástupce filmů, které mají rozhodně co říct, avšak zvolily si k tomu nešťastnou formu. Těžko se mi hodnotí něco, co je svým poselstvím vysoko nad zemí, avšak zpracování kulhá. Pár silných záběrů a vhodně zvolených songů divácký zážitek pouze mírně vylepšují. Mám pocit, že obrovská část stopáže je věnována nudnějším pasážím ze života válečných novinářů, tedy nekonečné čekání na různá povolení. Tamní vláda jako by zkopírovala knihu George Orwella 1984 při "výchově" mládeže. Nedostanu se s hodnocením přes 2 *. Myšlenka krásná, ale dal jsem to asi na třikrát. Spousta pasáží je úmorně nudných a světlé okamžiky jsou vždy chvilkovou záležitostí. (03.04.2018)

Zdejší pětihvězdičková palba drtivé většiny uživatelů a mnohá doporučení k tomu, způsobili, že jsem se na tento film vskutku hodně těšil. Očekával jsem, že film si se mnou po emoční stránce zakope hotovou ligu mistrů. Bohužel nestalo se. Snímku strašně ublížily dvě roviny příběhu. Přesněji řečeno ta nosnější, vztah dvou kamarádů. Ať dělám co dělám, tak ten přátelský vztah mě přišel až příliš filmový, chyběl mě v něm tklukot srdce. V porovnání třeba s filmem Lovci draků, který je postaven na podobném vztahu a já neměl daleko k slzám, navíc dlouho jsem měl tu jejich sílu přátelství v sobě. Tady ne, prostě film skončil, já si naladil telext ČT1 stranu 764 a přemýšlel nad kurzama fotbalových zapasů. Bohužel díky vztahu dvou kamarádů, bylo šizeno na druhý dějový lince a tou byla "vláda" Rudých Kmerů. To bylo nedotažený prostě. Kurva vždyť ty svině komunistcký vyvraždili ofiko 1,7 milionu lidí !!! To z filmu vůbec nejde a že to byly skuteční ultrazmrdi je zřejmé "jen" z pasaže kdy Dit Pran je nucen pracovat a žít v nelidských podmínkách v tzv. vražedných polích. Ale zase, kde je zmíněno, že Pol Pot tohle udělal se všema co žili v městě, že Pol Pot označil města za kapitalistický zlo a všechny lidi z měst vysídlil častokrát trikem typu "za chvíli se vrátíte, je to pro vaše bezpečí před amíkama" Zrušil prachy, obchody, media, zkrátka všechno. No nic no, prostě ukázat tu strašnou hrůzu, troufnu si říci, že od "tvorby" panů Stalina s Hitlerem nejhorší na téhle planetě takhle zkratkovitě, to neberu a výše zmíněný příběh o přátelství, který se má s tímhle hnusem prolínat jsem už popsal. Jistě, herecký výkon neherce Hainga S. Ngora je jedinečný, a samotný jeho osud mě naplňuje možná větším smutkem než celý tento příběh. Práce kamery taky skvělá, ale moje slzy zůstaly jiným osudům a jiným příběhům. (23.10.2008)

Každá vojna potrebuje svoj veľký film a tá kambodžská ho má práve vo Vražedných poliach. Veľký film o vojne sa vyznačuje tým, že sa divák začne hanbiť za to, že je človekom. Trochu nadnesene povedané. Zároveň sa utvrdí v tom, že najprirodzenejšia vlastnosť ľudstva je boj o moc, respektíve prejavy extrémneho násilia, vyvolaného chorobnou túžbou po vzájomnom sa vraždení. To si teda myslím aspoň ja a asi aj Joffé. A samozrejme fakt, že ľudstvo sa delí na ľudí a politikov. Vlastnosti tých druhých sú ešte horšie, ako väčšiny tých prvých, pretože si uvedomujú príslušnosť k inému živočíšnemu druhu a tí prví ich nezaujímajú. A tak ďalej. Až po Imagine....Obhajoba každej vraždy v nejakom "vyššom" záujme väčšiny pri pohľade na bombardované umierajúce deti je nezmyselná....Čo na to politici do budúcnosti? Každý starší vojnový film o staršom vojnovom konflikte je smutnejší čím ďalej tým viac, pretože stále vznikajú nové a nové filmy o novších a novších konfliktoch. (03.03.2015)

Silny pribeh (jak jinak, podle skutecnych udalosti) a vyborni herci. Nejvic me udolala scena s pasem - jak se snazili za kazdou cenu Prana vyfotit a porad ne a ne, nakonec Malkovich stestim vykrik: "Mam to!" a ti, co videli cely film, vedi, na co mu to bylo. Dojemne, depresivni. To vse podtrhuje krasna hudba Mikea Oldfielda. (22.10.2008)