Mise

Divokou přírodou, omotán tlustým lanem, vleče muž obrovské závaží ne však tíživější, než je jeho svědomí ze zabití bratra, padá, jeho břímě ho strhává, ale on znovu vstává a postupuje dál v cestě pokání až do místa, kam je pozván a kde je mu odpouštěno - i těmi, které lovil. Po boku kněze buduje misii, která pralesní neznabohy napřed "polidští", dá jim Boha, víru, řád, aby pak někdo jiný přišel a opět ve jménu Boha - protože On má svoje záměry - jim to vzal. V té chvíli se jejich cesty a způsoby, jak se bránit, rozcházejí a i když jsem v tomto případě byla na straně Mendozova (De Niro) přístupu, jednání otce Gabriela (Irons) mi nebylo nepochopitelné a nepohrdala jsem jím. Tenhle úchvatný film navozuje spoustu otázek ("nebylo by těm divochům líp, kdyby nás nikdy nepotkali?") i odpovídá (bylo!), často je ale odpověď na divákovi a jeho vlastním srdci, a já nemůžu než tuto "misi" s výtečnými herci, opulentní kamerou a Morriconeho jímavou hudbou všem, kteří nevidí jen černobíle a nevadí jim, že myslet někdy trochu bolí, doporučit. (26.11.2005)

Konečně jsem viděl Misii, dlouho jsem ten film chtěl vidět a byl jsem hodně zvědavý, co se mnou udělá jeho zhlédnutí, když je tak vychvalovaný. A tak se i stalo. Bylo to téměř epicky dokonalé, i když neradostné vyprávění. Již od prvních úžasných záběrů kamery zahrnuje příběh diváka neopakovatelnou malebností pozoruhodných obrazů a zvuky dunících vodopádů amazonských pralesů rovníkové oblasti Jižní Ameriky. Mimo jiné převážná většina scén se natáčela v deštném pralese Amazonie na kolumbijském území. Volně převyprávěné pojetí tragedie nevinných indiánů je srozumitelně čitelná i pro laika dějepisu. Režisér Roland Joffé mistrovsky pracuje s dobovými reáliemi, kde žádný detail není ponechán náhodě. Když hovořím o kvalitách filmu, nelze se nezmínit, že jde o příběh se silným teologickým a emociálním podtextem, který z mého hlediska hodnotím velmi pozitivně. Protože přináší i zamyšlení nad věčným zápasem dobra se zlem. A i když závěrečný boj je nevyhnutelný a tragický, lze říci, že v celém příběhu lze najít i jistou hlubší sdělnost. Nicméně špetka fakt neuškodí. Na pomezí tehdejší Paraguaye, Argentiny a Brazílie v šestnáctém a sedmnáctém století jezuité díky své přívětivé misijní činnosti získali pro katolickou víru mnoho indiánů. Jeden z mnoha důvodů zničení misií byl ovšem také slušně prosperující koloniální obchod jezuitského řádu samozřejmě za účasti pokřtěných indiánů, který silně konkuroval tehdejším španělsko-portugalským obchodníkům. A nyní konečně k tomu hlavnímu, nezbývá než dodat, že sám za sebe se přiznám, že závěr filmu téměř vyvolal slzu v oku. (01.08.2011)

Rád by som bol nadšený z toho čo som videl, no ani označenie "kultový" vždy nezaručí zážitok, ktorý by si človek prial. Téma ako taká je nesmierne lákavá, koniec koncov, rovnako ako tento môj subjektívny názor, podaná môže byť taktiež podľa ľubovôle. Ono, nedá sa povedať, že by snímok po dejovej stránke postupne negradoval, že by neobsahoval formu vyššej pointy, no bohužiaľ, miestami je to tak extrémna nuda, že jediná zábava ktorá človeku zostala, je špáranie sa v nose. Chvála Bohu za o trošku živší záver, lebo neviem či by tu nesvietila aj "jednotka", pričom na rovinu poviem, že mne osobne sa nijak extra nepozdávala ani ta forma "bohoslužby", pričom jeden by si myslel, že to prijali až s akousi podivnou ľahkosťou, keďže boli predtým títo ľudia mnoho krát nemilosrdne vraždení jak prasce na bitúnku. No a čo sa týka ich osudu? Darmo teraz idú podaktorí bojovať za "Indiánske revíri či kmene", už je dávno "po nich", pričom šírenie "Kristovho slova" v tamtej časti sveta, bolo len akousi "bezvýznamnou náplasťou" po všetkých tých zverstvách, ktoré tam "moderná civilizácia" napáchala. Jedna vec, sa ale tomuto snímku uznať musí, a to je aspoň snaha o náznak historických faktov, že mnohé krajiny k svojmu národnému bohatstvu rozhodne neprišli "poctivou prácou". A dúfam, že to raz pochopia aj tí najsprostejší. Kto má rád prírodu, obzvlášť tú divokú, ten bude z filmu pravdepodobne nadšený, pre mňa bol podstatnejší zážitok z prezentácie námetu. No a toho sa mi bohužiaľ nedostalo. (23.07.2024)

Historický film, s lehce náboženským podtextem, určitě není můj šálek kávy. Dokonce bych ho ve svém žánrovém žebříčku zařadil až někam k samotnému konci. Ale. Jsou dva důvody, proč mě Mise tolik lákala. Ano, jistě - tím prvním je Robert De Niro a druhým nikdo jiný, než hudební mág Ennio Morricone. De Niro zde předvádí další ze svých dokonalých výkonů, na které má snad patent pouze on. Jeho přeměna by se dala nazvat - tam a zpět - a je zahrána naprosto uvěřitelně a přesvědčivě. Své si zde odehraje i Jeremy Irons v roli kněze. Morricone? To bych nosil dříví do lesa. Naprosto tradičně jeho hudba povyšuje celý film, což už dnes bývá pravidlem v případě tohoto mistra hudebních filmových skladatelů. Hned při prvních tónech mi ta melodie přišla tak známá a povědomá a to jsem viděl Misi poprvé v životě. Toto prostě dokáže jenom on. Vlhkost džungle zde dýchne přes obrazovku až do vašich obýváků a závěrečná bitevní scéna doslova dojímá. Vydařená filmová mise. (26.01.2012)

Jeden z těch filmů, co působí strašně nenápadně a během sledování nemáte žádný zvláštní pocit, nicméně čím víc se blíží konec, tím víc ve vás zůstane. A ani po zhlédnutí pocity nevymizí. Kvalita k nezaplacení. Myšlenkově plný film, který ale nekřičí poselství. Nechá ho vyplynout. Navíc úchvatné scenérie, autentičnost a hudba tomu ještě pomáhají. (03.06.2010)