Hra na pláč

Že je terorista taky jenom člověk a že z toho nenávistného kolotoče (hlavně v podání jiných patriotů) není snadné vystoupit, ukazuje irský tvůrce Neil Jordan. Hlavní hrdina nejprve se svým zajatcem předvede klasickou ukázku stockholmského syndromu – jeden je britským vojákem, druhý členem IRA. Vzniká cosi, co se podobá přátelství, tragédie tak nakonec přijde z jiné strany. Přichází druhý poločas. Ve snaze splnit poslední přání oběti vyhledá Stephen Rea ženu, o které mrtvý Forest Whitaker tolik mluvil. A zakouká se do ní. SPOILER: Jenže ona je transvestita, takže se pohybujeme ve vztahu na hranici vášně a instinktivního odporu. Navíc se ozvou škraloupy z minulosti v podobě radikálních bývalých spolubojovníků. Je paradoxní, že také v devadesátých letech byla tematika IRA využívaná častěji než mnohem děsivější nebezpečí ze strany islámského světa. Jordan je znovu silně autorský (námět, scénář, režie), znovu mnohovrstevnatý a znovu je jeho dílko tlumočené velmi silnými hereckými výkony. (22.05.2015)

Když tenhle film skončil, ani se mi nechtělo z kina odejít a nejraději bych si vytleskal ještě jednu projekci navíc. Co k tomu dodat. Já předtím ani netušil, na co to vlastně jdu, ale pak jsem byl naprosto konsternovaný. Více takových filmů, Neile Jordane !! Od toho filmu si bezpečně pamatuji nejen režiséra, ale i herce Stephena Reu, Foresta Whitakera a Mirandu Richardsonovou. A stejně tak i Jay Davidsona, jenž se ale pak ukázal už jen ve Hvězdné bráně. (26.07.2002)

Tak co o tom mám napsat? Pět hvězd je bez debat (klidně by ještě jednu zasloužil úžasně chytlavý - obzvlášť ve spojení s tímto filmem -, však neohratelný cajdák Boy Georgeho, který sem pasoval nachlup stejně, jako píseň Blue Velvet ve filmu...), ale co na něm bylo tak silného, že si na něj mimoděk vzpomenu x krát do roka, a to jsem ho od r. 1993 viděl jen 3x? Vícerovinový a překvapující příběh irského vojáka je tak reálný, civilní (těch několik, skoro jakoby v druhém plánu obnažených, témat jako je IRA, transvestice je přeci téměř běžným konverzační tématem prvního školního stupně) a tak uvěřitelně a dokonale zahraný. Poslední úkol pro IRU, splněný slib její oběti a jako odměna velmi zvláštní vztah i cit. (12.10.2005)

Umím si představit, že by někdo tento film mohl prezentovat jako "dva v jednom", protože on se opravdu skládá ze dvou na sobě téměř nezávislých filmů, které propojuje postava Foresta Whitakera. A v tom je právě ta sranda, když si představím, že někdo jde na tenhle film do kina, kdy se mu v první půlhodině představí jeden film a pak ve druhém filmu přijde šokující zvrat, který pokud nevíte, co je, tak vám ho kazit nebudu. Ale donutí vás přemýšlet nad vším, co jste doposud viděli a klást si otázky, které nemusí být dvakrát příjemné a pro tohle mám rád filmy. Druhá projekce napoví víc, ale už teď můžu tomuto nezvyklému filmu dát s klidným svědomím 80 %. (29.12.2014)

Film o soucitu a toleranci ve světě, kde se lidé bez rozmyslu zabíjejí v zájmu svých velkých pravd. Ale také film o odpuštění a o lásce, která je jenom jedna, třebaže ji každý z nás vidí jinak. Pro mě navíc to tehdy bylo první setkání s hercem, který má pohled smutného bernardýna - Stephena Reu mám ráda dodnes! Škoda jen, že toto je jeho zřejmě životní role. Po letech jsem si Hru na pláč střihla znovu - a funguje to pořád stejně - prostě srdcovka! (05.09.2014)