Hra na pláč

Je to zvláštní: neviděla jsem jediný film Neila Jordana, ze kterého bych nebyla úplně nadšená, ale přeci jen mi tam vždycky něco chybí k tomu, abych mohla dát s čistým svědomím 5*. Hra na pláč je skěvlý film, o tom žádná, a vsadím se, že ve své době musela vyvolat solidní poprask, kór v nábožensky upjatém Irsku. Scénář nemá sebemenší vadu, herci jakbysmet (obzvlášť zbožňuju ten mírně smutný výraz Stephena Rea, ten chlap je neskutečněj), režie bravurní (aspoň do té míry, co to můžu jako laik posoudit). Ale něco mi nesedí na příběhu, na tom, jak se odvíjí - asi se do mě dostatečně nezažral, každopádně nemůžu říct, že bych s to nějak prožívala, jako kdyby mezi mnou a postavami pořád stála nějaká clona. A v tom je právě ten háček - u takovýho příběhu bych to prožívat měla. Teď se ovšem nabízí otázka, jestli je to moje vina, nebo vina filmu... (17.09.2010)

,,I know all there is to know about the crying game I've had my share of the crying game“..... /// Štír a žába (znáte tu bajku). Pomalý tempo, samej dialog – něco jako barová píseň. Člověk hledá, co jako má bejt tím hlavním – jestli ti, co dělaj ty složitý věci pro svoji zemi, nebo dívka, která je úplně něco jinýho. Ten film je zvláštní. Parádní scénář, kterej nenudí a příběh – vlastně si na žádnej podobnej nepamatuju. Každopádně jde o pomalej film, kde psychologie střídá romantiku (a naopak), kde nikdo nepochybuje, že minulost dožene přítomnost a bohužel i Stephen Rea ví, že větší příležitost už (asi) nedostane. Ale ta píseň, ta je …. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu vidět ptáka Jaye Davidsona. 2.) Su sběratel soundtracků. 3.) Thx za titule ,,Don25“ a ,,sokolkos“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (04.12.2012)

Pro mě opět zásah do černého, Neil Jordan mistrně namixoval několik žánrů dohromady. Drží se tématu konfliktu mezi IRA a Anglií, ale tohle není vše. Herci výborní - Forest Whitaker jako černošský voják, kouzelný Stephan Rea dobrovolník Ira a Jaye Davidson. Za podmanivých písniček získává snímek opojné kouzlo. Za tažnou melodii, považuji píseň The Crying Game -použitá verze od Boy George. Zcela vystihuje vlastně podstatu zbytečného konfliktu, který může přinést jen slzy a není to jen iluze. Podlehla jsem tomu na plno takže 5*. (24.06.2010)

Scénář: Neil Jordan .. Zvláštní počin, který klame tělem a to doslova (kdo uvidí, pochopí). Začne nenápadně, ale rychlým sledem přejde na vypilované psychologické drama o vztahu únosce a jeho oběti (pro mě nejlepší část filmu). Pak následuje rychlý a tragický obrat a snímek se láme do romantického a později opět ryze psychologického dramatu. Skvěle funguje provázání děje s obsahem písní. K hercům bez výhrad a Neil Jordan má speciální pochvalu za výtečný scénář. (16.10.2007)

Hru na plač stačilo vidieť raz, aby zostala v pamäti pevne ukotvená. Odvážim sa dokonca tvrdiť, že si to, až na pár detailov, pamätám veľmi presne dodnes. Po rokoch úpenlivého hľadania a striehnutia už teraz iba vyčkávam. Niet sa kam náhliť, bojím sa unáhliť. Exotické jedlo väčšinou sklame, ak je pre nedočkavosť a z náhradných surovín pripravené doma, rovnako, ako stará láska bude vždy lepšie chutiť v spomienkach, než pri opätovnom stretnutí v inom čase. Až takto citlivý je môj vzťah k Hre na plač a vôbec nemám pocit, že by to v prípade tohto filmu bolo prehnané. [100%] (02.01.2003)