Hra na pláč

Tento film jsem viděla už před drahnou dobou, leč hudba z něj mi často zní v uších... Ještě teď vidím smějícího se Foresta Whitekra v bílém véčkovém svetříku pohazujícího si s baseballovým míčem, jak se v reminiscenci zjevuje hlavnímu hrdinovi v podání Stephena Rey... Proč se mu směje není radno prozrazovat předem, aby jeden nepřipravil jiné o nečekanou pointu... Jo a jak je to s tím štírem na zádech želvy, který si prostě nemůže pomoct... Tak to je to, proč vidět tento film - a to nejen jednou. (23.06.2009)

po dlhšom čase zase jeden päťhviezdičkový:), vynikajúci scenár, slušná režia, dokonca aj "gulaty whittaker" (hihi troska pripodivné meno na toho "čierneho drobčeka") sa snažil. :) a mimoriadne si to "svoje" uhral mladý Davidson, nehovoriac o hercovi menom Stephen Rea. Má niečo v sebe, ten Ír. Budem sa musieť pokukať po ďalších Jordanovych dielkach :) (31.10.2013)

Vpravdě nezapomenutelný film... Vzpomínám si, jak jsem na něj šel kdysi dávno předávno nic netušíc do kina, a jaký obrovský šok mě pak během představení čekal. Tedy ona se mi ta holka sice zdála něčím trochu divná, ale že bude až TAKHLE divná, tak to by mě tedy bývalo nenapadlo. Byl jsem tehdy zkrátka ještě naivní trubka, dneska by mě už podobná pointa příliš nepřekvapila a určitě nešokovala. Jaye Davidson byl ve své roli fantastický a je to i hodně zajímavá osoba, jak jsem se o něm tady i jinde na síti dočetl. Škoda jen podprůměrných hereckých výkonů ostatních herců (kromě Foresta Whitakera), zvláštního stylu dialogů a ubohé filmové výpravy na úrovni televizní inscenace ČT; být The Crying Game pojata vizuálně zajímavěji a herecky lépe, určitě bych jí vypětil. (13.09.2013)

Bravurně zahraná bajka o zlých škorpionech, psychicky a tělesně nesouladném žabákovi a jednom štírovi, co neměl v povaze bodnout.. Jordan je v tématech IRA a transgender jako ryba ve vodě a potencionálně kontroverzní pojednání o rasách, národnostech, sexualitě a minulosti na gumě servíruje s nenucenou lehkostí. Škoda jen, že když už víte, že Re může být jen jeden, myslíte u toho na Hangover a thajské zkušenosti zubaře Stua.. „When a man loves a woman, can't keep his mind on nothing else…“ (10.10.2017)

Že je terorista taky jenom člověk a že z toho nenávistného kolotoče (hlavně v podání jiných patriotů) není snadné vystoupit, ukazuje irský tvůrce Neil Jordan. Hlavní hrdina nejprve se svým zajatcem předvede klasickou ukázku stockholmského syndromu – jeden je britským vojákem, druhý členem IRA. Vzniká cosi, co se podobá přátelství, tragédie tak nakonec přijde z jiné strany. Přichází druhý poločas. Ve snaze splnit poslední přání oběti vyhledá Stephen Rea ženu, o které mrtvý Forest Whitaker tolik mluvil. A zakouká se do ní. SPOILER: Jenže ona je transvestita, takže se pohybujeme ve vztahu na hranici vášně a instinktivního odporu. Navíc se ozvou škraloupy z minulosti v podobě radikálních bývalých spolubojovníků. Je paradoxní, že také v devadesátých letech byla tematika IRA využívaná častěji než mnohem děsivější nebezpečí ze strany islámského světa. Jordan je znovu silně autorský (námět, scénář, režie), znovu mnohovrstevnatý a znovu je jeho dílko tlumočené velmi silnými hereckými výkony. (22.05.2015)