Hra na pláč

Tento film jsem viděla už před drahnou dobou, leč hudba z něj mi často zní v uších... Ještě teď vidím smějícího se Foresta Whitekra v bílém véčkovém svetříku pohazujícího si s baseballovým míčem, jak se v reminiscenci zjevuje hlavnímu hrdinovi v podání Stephena Rey... Proč se mu směje není radno prozrazovat předem, aby jeden nepřipravil jiné o nečekanou pointu... Jo a jak je to s tím štírem na zádech želvy, který si prostě nemůže pomoct... Tak to je to, proč vidět tento film - a to nejen jednou. (23.06.2009)

První třetina filmu je tak neskutečně nudná a debilní, že jsem to tady zapíchnul a další pokračování si přečetl raději ve spoileru k filmu. Když si rukojmí a terorista začnou povídat o sportu, respektive když si jakékoliv dvě postavy v jakémkoli filmu (kromě sportovního, ale na ten bych zase nekoukal) začnou povídat o sportu, znamená to pro mě, že buďto scénáristovi došly nápady na další duchaplnou konverzaci anebo má v hlavě opravdu nasráno. Výsledek je pocit, že s tím zbytečně ztrácím čas. Oprava: Nakonec jsem to dokoukal, a musím uznat, že druhá část filmu už má trošku atmosféru, zejména teda ta scéna, když Dil ve žlutých šatech zpívá v baru... To jsem se málem udělal. Takže opravuji z * na ***. (15.04.2012)

Zvláštní film, který má velice překvapivý vývoj a minimálně dva dost drsné zlomy. Mám hlavně na mysli svlékací scénu:-) Musím ale říct, že část po příjezdu Rea do Londýna se mi vůbec nelíbila. Rozhovory přes barmana, komický prvek v podobě x krát vracejícího Jakea, zdálo se mi to takové...dost blbé. Po svlékací scéně se to ale všechno změnilo k lepšímu. A závěrečná píseň "Stand by your man", která běží s titulky, mě pobavila. Ti co film viděli jistě vědí proč:-) (13.08.2005)

Vpravdě nezapomenutelný film... Vzpomínám si, jak jsem na něj šel kdysi dávno předávno nic netušíc do kina, a jaký obrovský šok mě pak během představení čekal. Tedy ona se mi ta holka sice zdála něčím trochu divná, ale že bude až TAKHLE divná, tak to by mě tedy bývalo nenapadlo. Byl jsem tehdy zkrátka ještě naivní trubka, dneska by mě už podobná pointa příliš nepřekvapila a určitě nešokovala. Jaye Davidson byl ve své roli fantastický a je to i hodně zajímavá osoba, jak jsem se o něm tady i jinde na síti dočetl. Škoda jen podprůměrných hereckých výkonů ostatních herců (kromě Foresta Whitakera), zvláštního stylu dialogů a ubohé filmové výpravy na úrovni televizní inscenace ČT; být The Crying Game pojata vizuálně zajímavěji a herecky lépe, určitě bych jí vypětil. (13.09.2013)

Kdyby se Quentin Tarantino rozhodl v 90. letech natočit klasický noir na území Velké Británie, asi by vzniklo něco velmi podobného originálnímu thrilleru "Hra na pláč".. V čem všem je pozdější transsexuální dílko Neila Jordana "Snídaně na Plutu" veskrze pozitivní, tím je "Hra na pláč" jeho naprostým opakem.. Musím uznat, že jde o naprosto unikátní pohled na zvláštnosti mezilidských vztahů.. "Hra na pláč" pojímá téma lásky, přátelství a síle cti naprosto objektivně syrovým pohledem.. Snaží se bez hlubších vysvětlení světu nastavit zrcadlo a polopaticky mu sdělit, že opravdu není černobílý, ale má tisíce odstínů šedi.. Zpočátku je divák hozen do příběhu naprosto nepřipraven a když se konečně zorientuje, tak mu jako facka je naservírována další část příběhu, která je daleko silnější než úvod.. Nečekané zvraty, křehkost a zvrácenost vzájemných cit a emocionální ponurost - to jsou asi slova, která mne napadají, kdybych film měla nějak stručně charakterizovat.. |filmová výzva - Ghoulman| (04.02.2019)