Zoufalství a naděje

Vynikajúca festivalovka, Pod kožu sa síce dostáva pomalšie, ale nakoniec zasiahne kam má.Veľkú zásluhu má na tom fantastický Ethan Hawke. Schrader sa po rokoch prešľapov prekonal a v duchu Taxikára priniesol sondu spoločnosti, ktorá je univerzálnejšia, než by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Akurát tu okatú antitrumpovskú ekoagitku (aj keď optávnenú) si mohol odpustiť. Finále strhujúce. 9/10 (24.11.2020)

Návrat k Bressonovi nejen tematizací osobní zodpovědnosti za stav světa (základní dějová kostra je v podstatě Deník venkovského faráře, ekologická linka připomíná Bressonovy skeptické pozdní filmy), ale také rigorózním minimalistickým stylem. Akademický formát, skoro monochromatický obraz (Schrader chtěl původně točit černobíle), odměřené herectví, opakující se střihové postupy (každé jejich narušení nám něco podstatného sděluje nebo přesměrovává naši pozornost) a kompozice (od symetrických film poté, co protagonista začne pochybovat, přechází k nesouměrným). Jen zcela výjimečně pohyblivá kamera. First Reformed je sice vážný a pomalý film neobyčejné formální přísnosti, ale zásluhou thrillerového rámce a nastolování dobově relevantních otázek (bez jednostrunného karatelského tónu v duchu „Old Man Yells at Cloud“) nepůsobí těžkopádně. Jakkoli má film „staromódně“ konfesní charakter, mezi deníkovým voice-overem a tím, co vidíme, vzniká inspirativní napětí. Toller neustále svádí boj mezi svými myšlenkami a tím, co může ve své pozici nahlas vyjádřit. Při psaní deníku sice slibuje, že nebude nic zatajovat a škrtat, ale některé deníkové zápisky vzápětí raději ničí. Obsah jiných (těch posledních) nám je pro změnu utajen. Jako kněz plní Toller určitou společenskou funkci. Slouží druhým a jako takový cítí zodpovědnost za stav světa a propadá deziluzi a alkoholismu, protože není schopen nic změnit. Z pasivity jej vytrhne až setkání s mužem, který kvůli environmentální zkáze nechce na svět přivést potomka. Nastolením dilematu mezi soukromými myšlenkami a veřejnými činy se First Reformed liší od Taxikáře, Schraderova předchozího dramatu o trápení muže znechuceného společností, z něhož minimálně během noční jízdy autem otevřeně cituje. Schraderův scénář a Hawkovo soustředěné herectví fascinujícím způsobem vyjadřují Tollerovu pomalou proměnu, která je současně propadem do temnot i vzestupem do vyšších sfér bytí (transcendencí). Na začátku ještě Michaelovi radí, aby žil pro to, co člověka přesahuje, ke konci si však uvědomuje nedostatečnost skutečnosti, že církev namísto přítomných problémů řeší duchovní otázky a posmrtný život. Vnitřní klid nachází až po učinění rozhodnutí, jak bude na globální oteplování, ztrátu zájmu o náboženství (na jeho kázání sedí obvykle cca pět lidí, kostel slouží spíš jako obchod se suvenýry) a radikalizaci mládeže reagovat. Poprvé netráví večer sám se skleničkou whisky, ale v restauraci, kde jí rybu. Rozhovor s Michaelem současně nastoluje ústřední myšlenku života jako hledání rovnováhy mezi zoufalstvím a nadějí. Michael zprvu zosobňuje zoufalství, Toller naději. Později se jejich pozice komplikují. Zoufalství i naději nabízí také dvojznačný (resp. dvojitý) konec. Sděluje dost na to, aby mohl být film uspokojivě uzavřen, ale ne tolik, abyste pak několik dnů netrávili přemýšlením nad tím, co přesně Schrader jedním ze svých nejlepších filmů, které lze sledovat jako stylistické i tematické završení jeho dosavadní tvorby, sděluje. 90% (18.11.2018)

Je to těžký film. Dobře zahraný i natočený. Kněz, který ztratil kdysi rodinu, pak našel Boha a nakonec ztratil i jeho. All you need is love. Bez lásky to nejde a to je moudro. Setkání s Mary v něm odstartuje mnoho procesů, návštěva nemocnice a vyšetření taky. Věci se dají do pohybu. Ve filmu to moc vidět není a vnitřní drama je opravdu hlavně vevnitř. Přesto jsem se nenudil, jen nevím proč ten film vlastně vznikl a co mi měl dát. Takže hodnotím jen ten umělecký dojem za 60% (17.12.2019)

Když jednou za čas narazím na malý film, v němž herecké výkony, práce s kamerou, hudba, scénář a celková režie jsou v naprostém souznění a vtahují diváka do příběhu, který má co sdělit a sděluje to chytře a velmi intenzivní formou, vlastně mi ke spokojenosti už nic nechybí. A Zoufalství a naděje mi tenhle pocit dalo. Jediné, co bych možná lehce vytkl, je fakt, že to místy mírně připomíná klasický snímek Hosté večeře páně. Možná se Paul Schrader nechal lehce inspirovat. Ale na druhou stranu třeba tam, kde mě Ingmar Bergman nechal tak trochu chladným, se Schrader emocionálně trefil do černého, a tak vlastně nemám co řešit. Jsem rád, že Ethan Hawke přivezl letos do Varů právě tento film a že jsem měl šanci ho vidět na velkém plátně. [KVIFF 2021] (02.09.2021)

Paul Schrader je lepší scenárista než režisér, což se potvrzuje i ve First Reformed. Příběh lehce připomínající legendárního Taxikáře je skvěle vystavěn, má hluboký morální přesah a skvěle zobrazuje, že v dnešní abnormálně rychlé a složité době není ani pro kněze jednoduché najít, co je správné a jestli je jeho víra tím úplně nejpevnějším. Od začátku na diváka padá potemnělá až depresivní atmosféra, která vydrží až do konce, není ale úplně bezvýchodná. Schrader se bohužel jako režisér nechává vlastním filozofováním unést až příliš a servíruje dost pomalé tempo, v němž se toho mnohdy moc neděje a i pro náročnějšího diváka je těžké udržet pozornost celou dobu. Naštěstí se obklopil výborným obsazením, protože Ethan Hawke v hlavní roli je naprosto výtečný a skvěle mu přihrává i Amanda Seyfried, která tu ale není tolik. Zvolený formát obrazu není až tak působivý, jak by asi měl být a mnohdy se zdá, že v něm něco podstatného chybí. Samotný závěr je trošku zvláštní, nicméně nejspíš dává hlavnímu hrdinovi potřebnou naději, kterou hledá celý film. Jen je trochu škoda, že Schrader zobrazuje někoho, kdo chce bojovat za lepší životní prostředí, jako ekoteroristu, čímž dává velkou munici do rukou skeptiků a pochybovačů. First Reformed je filmem, který určitě za vidění stojí, donutí k zamyšlení, jen by možná mohl být víc divácký. 60 % (12.09.2019)