Zoufalství a naděje

Pozérská mudrovina. A to jsem od scénáristy Taxikáře a Posledního pokušení Krista čekal něco lepšího. First Reformed je určitě pečlivě natočený snímek, jehož první třetina zaujme svou melancholickou a vtahující atmosférou, bizarním stylem vyprávění, plus i kvalitní formou dialogů. Schrader se ale evidentně do té své oblíbené pitoresknosti přespříliš zakoukal, výsledkem je pak úmorně nudný film, který na diváka chytračí svým těžkým poselstvím, ale velký efekt to věru nemá. Nebo alespoň na mě ne. Depresivní těžký filmy mi nevaděj. Ale hrome, nemůžu u toho usínat. Ani to poukazování na ekologickou problematiku nepůsobí nejvěrohodněji, to si raději pustím Princeznu Mononoke, kde s tím odvádějí daleko lepší práci. Hawke ale bezvadnej. Plus některé jeho sólo scény měly šťávu. Jinak ale nic moc. Pokud jste snímek viděli a nepochopili onen zvláštní konec, nevěště hlavu. Ne všechny věci, které jsou těžké na pochopení, musí být nutně chytré. Průměrné 3* (11.11.2018)

Hodně zajímavý film, přišel mi takový... myšlenkově obohacující, řekněme - zazní tam spousta věcí, nad kterými lze dlouho přemýšlet (např. většina voiceoverových pasáží s psaním deníku, jako např. tato: Přemýšlel jsem o všem, co jsem měl říct, nebo mohl říct jinak a co jsem mohl říct lépe. "Vím, že se nic nezmění, a vím, že není naděje." To napsal Thomas Merton. Zoufalství je vývoj pýchy tak velké, že útočí na jistotu člověka, než by přiznala, že Bůh je kreativnější než my. Možná bude lepší mu to neříkat. Já o pýše nemám co mluvit.). Spoustu lidí to asi může odradit (natočeno je to ve formátu 4:3, téměř celé se to obejde bez jakékoli hudby, řeší se tam dost depresivní a abstraktní věci, je tam několik záběrů, které nemusí být příjemné citlivějším divákům a má to hodně zvláštní závěr), ale mně osobně to oslovilo a bavilo, dá-li se to tak říct (btw. tematicky mi to vzdáleně připomnělo snímky Americká idyla a V údolí Elah, u kterých mi taky nebylo moc do smíchu, ale to je prostě tím, jak moc jsou silné). K filmu mě přivedl jeden rozhovor s Alešem Stuchlým, který o tom filmu pronesl, že se naprosto vymyká festivalovým i artovým standardům a že je to životní role Ethana Hawka - nemám problém s obojím souhlasit. (23.03.2020)

Obyčejně mě ekologické agitky neberou, ale zaobalit je do Božího plánu mi zase nepřišlo jako úplně špatný nápad. Stejně tak mě zpočátku bavil hlavní hrdina, který sice splňoval všechna klišé o pochybujícím knězi, ale mě se celkem líbilo, jak se snaží schovávat před deštěm pod okap. Problém je, že ta cesta z extrému do extrému byla strašně dlouhá. Trefně to vystihla jedna z postav, když preláta nařkla z toho, že vůbec nevychází z Getsemanské zahrady. To vnitřní mučednictví bylo úmorné i přes výborný Hawkeův výkon. No a motiv se zlou korporací, která kašle na životní prostředí, to také příliš nevylepšil. Konec, který mě narozdíl od většiny potěšil, pak celkový dojem upravil jen kosmeticky. 40% (14.10.2018)

Někdo tady v komentářích odkazuje na Bressona a já docela souhlasím. Nebýt toho environmentálního rozměru (chápejte: téma životního prostředí mi nevadí, ale její zpracování tímto způsobem mi připadá jednak nepřesvědčivé (vnitřní proměna kněze, který dle všeho již dávno všechno vzdal), jednak dost naivní (jasně, někdo, nějaká korporace, které výrobky my nekupujeme, nám zničil životní prostředí; radikální ekoaktivista se vozí autem apod.)), resp. kdyby byl uchopen jinak, byl by to dle mého vynikající film. Pak je tu ještě ten závěr, který mi připadal jako důsledek naprosté bezradnosti (možná se však mýlím). (02.10.2019)

Už brzy po začátku je jasný, že tohle točil starej chlap fantazírující o tom, že se zabouchne do hezký mladý holky a ona do něho. A rozuzlení to potvrdilo. Ale těžkomyslný a bezútěšný děj je přece jen ještě o něco pestřejší a složitější. Je to třeba i náboženská agitka, ovšem jenom trochu, protože na nejrůznější palčivé otázky dává Hospodin Bůh reverendovými ústy hodně vyprázdněné a neuspokojivé odpovědi. O něco víc je to ekologická agitka, ale reverendovo náhlé vzplanutí pro mučenou Matku Zemi je spíš způsobeno jeho chlastáním a postupujícím tělesným i duševním rozpadem. A díky skvostně vyšinutému závěru můžu s radostí konstatovat, že je to zároveň i svérázně zábavné drámko s rýsujícími se obrysy antické tragédie. Ale i když jsem se zvrhle těšil na závěrečný ohňostroj, chápu že reverend dal přednost fyzickému teplu před teplem jiným, ta Mary měla něco do sebe... Leckdo může namítnout, že v první řadě se jedná o povrchní a pseudopsychologizující modernu, tvářící se jako hlubokomyslná intelektuálština. Ať si, ale mě tenhle pomalý a zádumčivý film se statickou kamerou a v dnes už archaickém televizním formátu hodně bavil. (03.02.2019)