Ve spárech ďábla

Nemusím a nevyhledávám Horory s touto tématikou (ďábel), ale dal jsem tomuto šanci. Hned v úvodu čekala solidní scéna vymítání s probodnutou hlavičkou a já si říkal, že to zas až tak špatné asi nebude. Pak už nás to vezme rovnou do márnice s celkem pěknou herečkou a já jsem hodně rychle zaplul do křesla, protože ta ATMOSFÉRA !! Je to hodně podobné k The Autopsy of Jane Doe, kde jsem pálil taky plný počet a asi to bylo více strašidelnější, ale když už jsem si pustil Horor s ďáblem, tak mě to musí opravdu přesvědčit a to se The Possession of Hannah Grace, povedlo. To mrtvé tělo, vypadalo výtečně ! Umím si představit, že bych si to pustil znovu třeba s přítelkyní a zaručeně neusne a já k vůli ní také ne. Stopáž byla akorát, strašidelné to bylo, hlavně díky prostředí márnice, nějaká ta krev tu také je a závěr nebyl zbytečně natahovaný. No, jít na to do kina tak bych vážně nelitoval. Vynikající Mainstream žánrovka ! (06.05.2019)

(58%) Nebylo to vyloženě zlé. Jen to prostě postrádalo pár aspektů patřící k tomuto žánru. Rko to mělo, což je sice fajn, ale moc využité nebylo, i když to nadnášení lidí, které posedla ta bytost – to bylo zvládnuté dobře, praskání, svalů, kostí či co atd.. Atmosféra byla taková suchá, dalo by se z ní vytřískat víc, to samé platí i o napětí, které zde skoro vůbec nebylo. No, ale technická stránka byla zase vydařená. Stejně jako hlavní hrdinka, která mě bavila. V poslední třetině snímku se to víc rozjede a závěr je sice obyčejný, ale proč ne. Celé je to předvídatelné, takže nás nic nepřekvapí. Prostředí filmu jako je márnice, ostraha atd – to bylo zajímavé. Ono těch témat ohledně vymítání bylo už dost, co se má furt natáčet, že jo ? Na zabití večera je to ale přijatelná jednohubka. (18.02.2019)

Márnice či pitevny nejsou zrovna ideálním pracovištím, ve kterých by většina z nás chtěla pracovat. V některých vzbuzují tato místa doslova panickou hrůzu, další by se tam alespoň jednou v životě chtěli podívat jen tak ze zvědavosti. No jedno je jisté, většina z nás se tam určitě podívá, ale už jen coby mrtvá schránka před kremací či pohřbem. Podobně laděné horory mám docela rád, takže jsem se samozřejmě těšil. Mnozí tento kousek nepřímo srovnávají s The Autopsy of Jane Doe (2016), který ovšem ve mně zanechal na rozdíl od mnoha jiný jen pocit průměrné podívané a nepovažuji za bůhvíjak skvělý filmový počin. A podobný pocit mám i z toho kousku. Ve spárech ďábla je v konfrontaci s druhým jmenovaným filmem ještě o něco horší, ale přesto si nemyslím, že by šlo o vyloženou tragédii. I zde se dočkáme několika slibných momentů – zvláště pak v samotném začátku (během vymýtání) a druhé polovině, kdy se počet mrtvých začne zvyšovat. Mezi tím se však dočkáme poměrně zdlouhavé nudné pasáže, která mě neustále nudila dívat se na časomíru. Rozjetá psychologická hra s divákem se totiž dost míjela účinkem, zvláště když už všichni vědí, že tady nepůjde o bláznivé představy hlavní hrdinky, nýbrž konfrontaci s posedlým tělem. Což je škoda, že si úvodní scénu nenechali tvůrci na pozdější dobu (třeba během vyprávění s otcem Hannah). Hlavním plusem filmu bylo ženské obsazení. Představitelka hlavní hrdinky Megan (Shay Mitchell) mi byla vcelku sympatická a předvedla slušný výkon, pro Stanu Katic mám velkou slabost už delší dobu (od seriálu Castle na zabití) a Kirby Johnson coby posedlá Hannah Grace díky své pružnosti a „tělní anomálii“ – kdy dokáže své tělo zkroutit do neuvěřitelných póz, ani nepotřebovala příliš digitálních úprav – což se samozřejmě tvůrcům hodilo do krámu. Tento film tak sice hapruje mezi průměrem a podprůměrem, ale díky Staně Katic dám 10% navrch. Tudíž finální zúčtování je rovných 50%. (28.07.2019)

V hororovém žánru prostředí pitevny, márnice a krematoria vždy tvůrce přitahovalo a přitahuje i nadále. I v české kinematografii máme jeden takový, dokonce ceněný, kousek pod názvem 'Spalovač mrtvol' (1968). Český distribuční název dalšího snímku už ledasco napovídá, o čem že to vlastně všechno zase bude. Vymítání ďábla tu máme však pouze na začátku, v podstatě jako takový malý prolog. A tak, když už tímto víme oč běží, můžeme se plně vcítit do situace mladé Megan Reed, coby nové zaměstnankyně právě ve výše představeném zařízení, kde se začnou dít věci vskutku podivné a vlivem prostředí děsivé. Námět je tedy daný a příběh pro správné uchopení značně jednoduchý. Samozřejmě hýří předvídavostí, neboť v jádru věci nepřináší nic nového, avšak atmosféru a napětí buduje dobře a diváka zbytečně nezatěžuje složitostmi. Ocenění si zaslouží Kirby Johnson, která ve své roli využila své schopnosti takzvané hadí ženy. V určitých záběrech si tvůrci CGI efektem sice dopomohli, ale jinak je veškeré její zkroucení a vykloubení kloubů skutečné. Klobouk dolů. (28.05.2020)

A budu zlá... Pokus - a velmi nezdařilý - snad o navázání na snímek Tajemství smrti slečny Neznámé (2016), se stal pohromou již dle upoutávky na tento snímek... Ta sama postačí k tomu, aby si potenciální divák uvědomil, že de facto shlédnul celý film... Chaotický scénář, dějová linie snažící se rozvětvit mezi osobní příběhové linky postav, aniž by se byť na jedinou minutu odtrhla od hlavní linie, se namísto pomyslného francouzského copu změnila v dred a ještě k tomu natupírovaný odskakováním k postavám, které měly ve filmu nejvýše pět vět... Herecké výkony nepřesvědčivé. Dialogy nesmyslné. Popsání hlavního pilíře filmu z teologicko-psychologické stránky, naprosto nesmyslné a matoucí diváka neznalého skutečností... A plazivých postav mám už plné zuby z tzv. "hororových" snímků točených v Japonsku... Před Odpadem film zachraňuje pouze několik sekvencí, jenž v samotném snímku nemají v součtu více, než-li pět minut... 20% a už o tomto blábolovitém filmu nechci slyšet.... (03.01.2019)