Sedmá Sindibádova cesta

Krásný a i v dnešní době působivý příběh z doby kdy Bagdád byl město krásy a vzdělanosti a muslimové migrovali jen po Indickém oceánu. Nejslavnější z nich byl hrdinný námořník Sindibád, zde lapený v pavučině intrik mocného čaroděje Sokury. Hlavní hvězdou je ale jiný kouzelník a to nikdo menší než Ray Harryhausen. Ten poprvé dostal příležitost podílet se na barevném filmu a využil ji beze zbytku. Snímek stojí na jeho efektech, protože bez nich by byl jen sbírkou špatného herectví, teatrálních dialogů, nelogického děje a skvělé hudby. S nimi je výprava na tajemný ostrov napínavé a atmosférické dobrodružství, které nikdy nezestárne. A vůbec nevadí, že animace ještě sem tam působí nepřesvědčivě. Souboj s kyklopem zamačkávajícím nebohé námořníky kmenem stromu těch pár momentů bohatě vynahradí. (01.12.2015)

Kromě toho, že je Sedmá Sindibádova cesta čirá a parádní dobrodrůžka, mě (po x-letech od prvních zhlédnutí v tom věku, kdy vás takový typ filmu doslova přikurtuje k obrazovce - a pak na něj během dekád zapomenete) překvapilo, kolik krásné brutality ve filmu je: zamiloval jsem si Kyklopovo rušení lidí tím, že je zarazítkoval kmenem stromu. Harryhausen vládne, samo sebou. (08.02.2015)

Hezká pohádka z 50. let o slavném námořníku Sindibádovi. Podobně jako v Jásonovi a Argonautech nebo v Souboji titánů tu jsou na svou dobu skvělé efekty. Sledujeme Sindibádovu cestu na ostrov Kyklopů, aby s pomocí zlého kouzelníka zachránil svou princeznu. Po cestě se samozřejmě musí vypořádat s řadou nástrah. Hlavně scéna s drakem a Kyklopem je dost povedená. "Nepijte tu vodu!" (05.11.2022)

Říct o kouzelníkovi, vzhledem k jeho pleši, že byl všivák, by bylo velmi kruté vůči těm ubohým vším. To, co udělal, nebyla taktická lest, to byla prostě hnusárna. Bez padoušského padoucha by ale pohádka neměla to kouzlo, protože další protivníci našich gerojů byli buď tupí humanoidi (nemyslím krátkodobě vzbouřené námořníky, ale opravdu ty Kyklopy) nebo zvířata. A útočící zvíře, ať to je černobylský dvouhlavý pták nebo drak (a že tady to byl Pan Drak), jsou pořád jen zvířata, lidské podlosti by se u nich jeden nedočkal. Ne, že by na to jeden čekat chtěl. Sindibád je podle očekávání mužný hrdina, jemuž diváci, bez rozdílu věku, barvy, pohlaví, tykadel, chapadel, teploty krve a délky zimního spánku, drží všechny palce, které mají. Princezna Parisa je bez diskuse princeznou, které by se chtěla podobat mnohá malá holčička a kdo ví, třeba i chlapeček. Pokud by nechtěl být Džinem, než by se v dospělosti ginem začal konzervovat. Děkuji uživateli darkrobyk, že mi tuhle úžasnou pohádku z doby, kdy prabáby našich pradědů byly ještě dětmi, naservíroval až pod nos. (08.01.2014)

Faktem sice je, že na příběhu se ještě dalo zapracovat, taktéž za filmem mohl stát schopnější režisér. Jenže, ani z tohoto pohledu to rozhodně nijak tragicky nedopadlo, byl by to řekněme průměr, kdyby... kdyby tu nebyl Ray Harryhausen a jeho fantastické loutky! Především díky nim má Sedmá Sindibádova cesta i po tolika letech stále sílu, dá se říci, že film žije, má duši. Loutky jsou nádherně provedené, zaujal například tanec medúzy a samozřejmě kyklopové, všechny potom dávají filmu lehce hororovou atmosféru. Tím nejúchvatnějším je jejich "sehranost" s herci, zase například ve scéně boje s kyklopem, nebo ještě lépe, šermířský souboj s kostlivcem! 75% (04.12.2020)