Sedmá Sindibádova cesta

Když jsem tak viděl vlkodlačí horor od Nathana Jurana se šedivým Kerwinem Matthewsem v hlavní roli, napadlo mě zkouknout jejich nejslavnší spolupráci - první Sindibádovku a zřejmě první regulérní fantasy. A zjistil jsem, že jsem tenhle díl nejspíše nikdy neviděl! Sindibád se po návratu z plavby má ženit s princeznou Parisou, ale zlý čaroděj Sokurah ji zmenší, aby ho donutil k ještě jedné výpravě - za džinem na ostrov kyklopů. Sindibád to ale netuší a myslí si, že jedou za lékem pro zmenšenou princeznu. Na ději, jeho logice a také výpravě se zub času hodně podepsal, nicméně pokud přijde na monstra, je to podívaná. Boj s kyklopem, dvojhlavý pták Noh, fantastický souboj s kostlivcem nebo souboj kyklop vs. drak to jsou scény, které berou dech i po mnoha desetiletích. Naopak takový džin, o kterého jde je celkem k ničemu, když Sindibád kupříkladu chce, aby ho dostal z jeskyně, přinese mu provaz. No za příběh tak tři, za efekty pět, vychází mi to na čtyři hvězdičky. Fantasy roku 1958. (02.03.2014)

Pro mě osobně nepřekonatelné zpracování ze všech příběhů kapitána Sindibáda. Nebudu nic zastírat na téhle dobrodružné pohádce jsem rostl a i dnes ji stále zbožňuji. Co určitě nejvíc ohromí je doba vzniku. Ray Haryhausen dokázal z praktickými efekty neskutečné věci na tu dobu a díky tomu si můžeme do sytosti užít souboj Kyklopa s drakem, šermovačku s kostlivcem, čí útok obřího ptáka chránícího své hnízdo. To pak filmu odpustíte všechno včetně tohle místy lehce roztomile infantilního děje, ale co už je to sakra pohádka nikoliv lék na rakovinu ani deseti Oskary ceněná artovka pro ufouny. Je tu kurva kus nostalgie. Pod 5* prostě nejde jít.95% (05.01.2016)

No na čtyři* to možná není, to by musel být Nathan Juran mnohem šikovnější režisér, ale Haryhausenova (např. Souboj titánů) stop-motion animace a jeho rozpohybované loutky - modrá čtyřruká medúza, kyklop, dvojhlavý obří orel, kostlivec válečník a drak - jsou tak úžasné, že nemohu jinak. Interakce loutek s živou akcí je fenomenální, ať jde o boj kyklopa s námořníky, či naprosto fantastická synchronizace pohybů mezi kostlivcem a Sindibádem při šavlovačce. Co je také na Harryhausenových loutkách úžasné, je převedení celé škály pocitů do jejich tváří, zejména kyklopa ve scéně, kdy dočasně oslepne. Jakoby Harryhusenovy postavičky byly živé. Tenhle film měl ve své době velký úspěch a Harryhausen se stal natolik slavnou personou, že jeho jméno prodávalo film stejně jako jména slavných herců. (29.06.2005)

Kromě toho, že je Sedmá Sindibádova cesta čirá a parádní dobrodrůžka, mě (po x-letech od prvních zhlédnutí v tom věku, kdy vás takový typ filmu doslova přikurtuje k obrazovce - a pak na něj během dekád zapomenete) překvapilo, kolik krásné brutality ve filmu je: zamiloval jsem si Kyklopovo rušení lidí tím, že je zarazítkoval kmenem stromu. Harryhausen vládne, samo sebou. (08.02.2015)

Špatné herecké výkony, skvělé Harryhausenovy triky, nudná režie, perfektní Herrmannova hudba, příběh jakžtakž odsýpající, krátká stopáž... Tři a půl hvězdy. Ze všech tří filmů o Sindibádovi, jimž Ray Harryhausen svojí imaginací přispěl, je tenhle přesto druhý nejpovedenější. Obzvlášť obdivuhodná je postava kyklopa - a nejen proto, že (ačkoliv jde o animovanou loutku) "hraje" lépe než všichni herci. Kyklop si pro sebe krade i nejlepší scény filmu, například závěrečný souboj s parádním drakem nebo rožnění námořníka, které mě vždycky pobaví.__P.S. Džina bych nakopl. (02.07.2011)