Purpurová růže z Káhiry

„Nikdo to nemá lehké. Není práce, byla válka. O I. světové asi nevíš.“ - „Bohužel mi unikla.“ Úvodních cca 20 minut je dost nuda, ale od útěku hrdiny z plátna začne být snímek opravdu hodně zábavný, navíc s funkční romantikou a satirickými narážkami na filmový průmysl. Scény s líbáním, startováním auta, návštěvou nevěstince, hudební vložkou v obchodě a novou postavou na plátně jsou velmi zdařilé, ale takových film nabízí celou řadu. A co víc, nahlíženo dnešní optikou, se zde Woody tím sledováním postav, které jsou nucené být divákům takřka neustále k dispozici, strefuje i do podstaty reality show. Jinak se celý ten nápad podařilo využít výborně a samotnou kapitolou je herecký výkon Jeffa Danielse Jen s tím koncem mám problém, k žánru filmu se zkrátka nehodí (ten chápavý závěrečný úsměv to už nevytrhne). Kvůli němu a výše zmíněnému začátku to tak budou „jen“ silné 4*. „Chceš mít pověst potížisty?“ - „Nemůžu za to!“ - „Když si nepohlídáš postavu, nebudou tě obsazovat.“ - „Hrál jsem ho tak věrohodně!“ - „Asi jsi to přehnal.“ (09.09.2015)

Častokrát mě jako diváka napadlo, jaké by to bylo mít možnost vstoupit do filmu a užívat si s ostatními filmovými postavami života na plátně. Woody to ale vzal z opačné strany: co když smyšlenou postavu přestane bavit stále se opakující tajtrlíkování a zatouží zakusit "opravdový" život? Purpurová růže z Káhiry je zároveň fungující romantickou komedií i poctou filmu jako takovému - když si nespokojené charaktery stěžují na nepřítomnost jedné z hlavních figur a glosují přitom dění ve filmu i mimo něj, člověk musí být nutně okouzlený. Smekám před Jeffem Danielsem i Miou Farrow, rolí se zhostili opravdu bravurně a zvláštní zmínku si zaslouží i Danny Aiello, který mluví a vypadá jako Robert De Niro. (01.07.2011)

Jeden z dalsich filmov, na ktory som uplnou nahodou natrafil v telke na zaciatku 90-tych rokov a velmi sa mi vtedy pacil. Ved taky skvely namet o chlapikovi, ktory vyskoci v kine z platna a vezme Miu Farrow von z kina a vyprava jej o tom, ako casto ju tam vidi a ako ho to vyrusuje, ked ludia sustia s tym popcornom a podobne. A potom som asi 17 rokov o tom filme nic nepocul, az doteraz a to hlavne vdaka CSFD a nazvu filmu, ktory som objavil v Allenovej filmografii. Vsak som bol aj milo prekvapeny, ked som zistil, ze tento film natocil vtedy pre mna este neznamy Woody Allen :-) Dnes som si ho konecne mohol zopakovat a zazitok sice nebol rovnaky, ale stalo to za to :-) 27.11.2009 ______ Mia Farrow - (Cecilia) +++ Jeff Daniels - (Tom Baxter / Gil Shepherd) +++ Danny Aiello - (Monk) +++ Irving Metzman - (Manazér kina) +++ Stephanie Farrow - (Cecilina sestra) +++ David Kiederman - (Séf bistra) +++ Edward Herrmann - (Henry) +++ John Wood - (Jason) +++ Hudba: Dick Hyman +++ (27.11.2009)

Allen se zde stejne jako v jinych svych filmech zaobira vnitrnim svetem a pohnutkami cloveka a opetovne si vybral sve nejmilejsi tema - zenu. Zvoleny namet a prostredi americke recese jsou sice napadite a jevi se i vhodne, celemu snimku ale chybi jakasi jiskra a cosi jako "vnitrni pnuti", ktere by nutilo divaka hltat kazdou minutu stopaze. Prumer z Allenovske tvorby. (13.02.2008)

V poslednej dobe si stále viac obľubujem filmy, v ktorých prebieha úplne obyčajný romantický príbeh dvoch ľudí, na pozadí neskutočného, utopistického deja. Samozrejme iba v tom prípade pokiaľ sú podarené. A tento podľa mňa taký bol, aj keď postavy, ktorých sa to týkalo boli z toho nadprirodzeného uhla pohľadu vlastne tri... Ale jedna vec mi predsa len vadila (a keď čítam ostatné komentáre, mám dojem, že som tu jediný s takým názorom) a tou je Mia Farrow. Viem, pri sledovaní tvorby Woodyho Allena, si na ňu treba zvyknúť, ale do tejto role mi jednoduchho nesedela a podľa mňa hrala skôr zle ako dobre. Na záver pridávam citáciu, ktorá pekne vystihuje podstatu tohto filmu. "Nemôžeš sa naučiť byť skutočným, to je ako naučiť sa byť trpaslíkom. To sa nedá naučiť. Niektorí z nás sú skutoční, niektorí nie sú." (19.11.2011)