Případ pro začínajícího kata

„Copak vám nestačí, že je slyšíte tikat?“ Vrchol Juráčkovy (režisérské i scenáristické) tvorby i československé nové vlny. Přes brzký zákaz mne překvapuje, že takto komplexně zašifrované, Kafkou a Swiftem poučené zprostředkování pocitů jedince neakceptovaného společností vůbec bylo dokončeno. Je to film plně autorský (mužem s kočkou odkazující na Postavu k podpírání), absurdní, satirický, zneklidňující, ale hlavně filozofický. Klade (si) otázky, nedává odpovědi. Ideje, s nimiž je Gulliver v různých podobách konfrontován, jsou pro Juráčka důležitější než ucelený příběh. Také rozdělení do dvanácti dosti odlišných kapitol, z nichž první dvě slouží k jakémusi úvodnímu „zasvěcení“, vylučuje souvislé vyprávění, jakkoli jde o film s důmyslně vymyšlenou strukturou (teprve ve druhé polovině se film trochu zklidní a mnohé matoucí fragmenty začnou dávat smysl). Proč ostatně žádat striktně logickou strukturu od filmu vzniklého ve světě, v němž zákony logiky pozbyly platnosti? Atmosférou intenzivně pochmurné, analýzou rozmanitých lidských povah velmi pronikavé „otevřené dílo“ (směr vaší interpretace se do velké míry bude odvíjet od toho, zda se zaměříte spíše na individuální, nebo na společenskou rovinu), které lze pro jeho stylistickou originalitu (jump cuty, symetrické kompozice, prvky grotesky, neustále rozbíjení časoprostorových vztahů) obdivovat i v momentech, kdy vůbec nebudete chápat, co vlastně sledujete (tj. často). 95% Zajímavé komentáře: sinp, honajz, Aug, dikobrasson (25.04.2018)

Noční můra inspirovaná Kaflkou, Swiftem a Lewisem? Podobenství o totalitarismu? Intelektuálská kritika intelektuálštiny? Tento film asi nemá jedno jasné řešení. Skvělé temné dílo Pavla Juráčka a kolektivu. Asi jediná hlavní role Luboše Kostelky, který je zde ve své roli průměrného jedince ve vyšinutém světě natolik dobrý, že dává zapomenout na všechny ty "komické" figury, v nichž byl herecky zaškatulkován. Omamná úvodní melodie Luboše Fišera a Lemuelův monolog, který na mne mohutně působí, ani nevím proč: „Jestliže se Vám někdy přihodí, že se dostanete do těchto končin, zahlédnete nedaleko silnice kapličku. Odbočuje k ní polní cesta, která pak pokračuje k rybníčku a starým stromořadím od hráze až k osamělému domu. Ta krajina, ta přívětivá krajina, Vám bude cosi připomínat. Vzpomenete si na studánku a vykročíte v naději, že možná potkáte bosou dívku, jejíž křestní jméno Vám navždy utkvělo v paměti. Pánové, Vy si nedovedete představit, co bych za to dal, kdybych mohl Vás uvidět, že se tamtudy ubíráte v jistotě, že jste konečně nalezli místo, kde se odnaučíte kouřit a v moudrosti se dožijete sta let. Neboť já tamtudy šel, pánové, a byl jsem tenkrát právě tak pošetilý, jako kterýkoli z Vás……Proto Vám pravím pánové, až jednou spatříte kapličku v mateřídoušce, proboha Vás prosím, pamatujte si, že tudy vede cesta, po které od nás odcházívá všechno, na co jsme přestali věřit.“ (28.07.2010)

Vynikající Swiftova satira, krutě a nemilosrdně se vysmívající zlořádům své (samozřejmě nejen té) doby posloužila jako odrazový můstek k srovnatelnému, o musilovsko-kafkovsko-camusovské motivy obahacenému dílu o společnosti řídící se nepochopitelnými pravidly, likvidující samu sebe i projevy jakékoliv svébytné individuality. Nesmírně palčivé, zdánlivě symbolistické zaznamenání zlořádů své doby pochopitelně ve svých konkrétech ztrácí na čitelnosti, absurdní a existencionálně strašidelné atmosféry nám tu však v každém případě zůstává dost. (22.11.2006)

Jeden z nejabsurdnějších absurdních českých filmů, a jeden z nejlepších vůbec. Pokud máte rádi českou novou vlnu a ještě jste neviděli Případ pro začínajícího kata, rychle to napravte. Možná vám ze začátku nebude jasný, o co tady vůbec jde (a jestli vůbec o něco), ale hodně rychle to pochopíte. Nejlepší adaptace románu. Navíc natočená v mým rodným městě, ale to na moje hodnocení nemá vliv. (17.11.2006)