Případ pro začínajícího kata

Převedení Platónovy teorie do propracovaného aktualizovaného podobenství:duše světa je nemocná a ztratila krále (boha), což se odráží v nemocné duši, která ztratila lásku a nahradila jí sexem a kapavkou, a to vše se odráží v uspořádání nemocné polis. Jenže když si duše uvědomí nemoc, stává se případem pro začínajícího kata (začínající katy). Na začátku jsem si sice říkal s Cimrmanem "vy tu máte postav jak na orloji", ale Juráček dokazal každou z nich i na malém prostoru charakterizovat a dát ji hloubku i pozadí. Tak propracované splétání rozličných rovin se vidí málokdy. (08.10.2010)

Ztvárnění snu? Filmový dadaismus? Proházené pořadí scén? Šlo to celou dobu pozpátku? Nebo snad všechno tohle dohromady?!? Každopádně David Lynch hadr! Ne, samozřejmě, že můj výrok berte s obrovskou nadsázkou. :-D Patrně asi jeden z nejbláznivějších československých filmů a při akceptování tohoto experimentu jsem byl vlastně fascinován. Copak jste se v jiném filmu někdy setkali s myslícím strojem na ruční pohon? Já tedy v žádném případě a podobný film jsem ještě dosud nespatřil! Na první pohled přes ten totální "chaos" ovšem dle mě obsahuje mraky symbolismu a podobenství a když pohlédnu na rok jeho vzniku, tak mě ihned napadla kritika režimu či totalismu jako takového. Jakoby něco ve filmu bylo zakódováno či skryto. Váhal jsem jestli se dá snímek vůbec nějak ohodnotit, ale dám mu maximum, protože si to plně zasluhuje a zub času ho dělá čimsi kouzelným. Ona závěrečná scéna ve mě na něco zabrnkala a přitom nemám potuchy vůbec na co, což mi příjde velmi zajímavé: Obecní blb slyšel na jméno Vyskoč a vyvezl mě z Balnibarbské země. Tehdy se stalo, že jsem znovu upadl do rozpaku a obrátil se na onoho blba. "Poslouchej, Vyskoč, jdou ty hodinky pozpátku nebo se mi to jenom zdá?" Ale on namítl. "Co pořád máte prosím vás? Copak vám nestačí, že je slyšíte tikat?" (01.05.2014)

Hodně zajímavý film, nesoucí v sobě ty nejtypičtější prvky nové vlny. Děj si volně pohrává se Swiftovou Gulliverovou cestou na létající ostrov Laputa... současně poukazuje na tehdejší výslechy a vůbec řeší hlavně neschopnost komunikace mezi jednostlivcem a společností. Celé to začíná přejetím Carrolova Králíka a od té chvíle začína bizarní cesta příběhem, který se zpočátku nezdá býti příliš pochopitelným,ale postupně se to jakž takž vyjasní... každopádně nechápu, proč vzbuzuje například Memento nebo Zvrácený takový ohlas, když v Ppzk se formaděje vyprávěného odzadu objevuje taky a to ještě v mnohem rafinovanější podobě - !spoiler! (alespoň myslím) hrdina to neví a pohybuje se dějem odzadu, za což můžou hodinky přejetého králíka! (09.05.2004)

Definice člověka lapeného řádem nonsensu uvnitř absurdní existence. Jedinec coby alegorická oběť davu. Groteskně mrazivá zpráva o stavu ztracenosti, falzu světa. Čiré lidské plynutí odcizené symbióze vlastního vnímání. Mytologické struny kouzla tápajících. Fantaskní paralela, preludium na klávesách nekonečné surrealistické "výřečnosti." Svár zainteresované racionality, situace nepojmenovatelných exkurzů do "lakomé" mysli. Zrezivěla tenata prostého přemýšlení. Slyšíme, ale nechápeme. Vidíme, ale nejsme schopni interpretace. Absurdní výlet do přelévající se země nikoho a ničeho. Výsada oněch odpovědí, kterých se nám nedostává. Útěky myšlenkových pochodů do zašifrovaných konverzací. Jsme stvořeni k věčnému bloudění? Přání poznat tu krásu trvání, těch sytých okamžiků volnosti. Nebýt sami sobě na obtíž, nebýt katem prostého bytí. Buďte pozorní, ale nesnažte se pochopit úskalí lidského tápání. (17.10.2015)

„Copak vám nestačí, že je slyšíte tikat?“ Vrchol Juráčkovy (režisérské i scenáristické) tvorby i československé nové vlny. Přes brzký zákaz mne překvapuje, že takto komplexně zašifrované, Kafkou a Swiftem poučené zprostředkování pocitů jedince neakceptovaného společností vůbec bylo dokončeno. Je to film plně autorský (mužem s kočkou odkazující na Postavu k podpírání), absurdní, satirický, zneklidňující, ale hlavně filozofický. Klade (si) otázky, nedává odpovědi. Ideje, s nimiž je Gulliver v různých podobách konfrontován, jsou pro Juráčka důležitější než ucelený příběh. Také rozdělení do dvanácti dosti odlišných kapitol, z nichž první dvě slouží k jakémusi úvodnímu „zasvěcení“, vylučuje souvislé vyprávění, jakkoli jde o film s důmyslně vymyšlenou strukturou (teprve ve druhé polovině se film trochu zklidní a mnohé matoucí fragmenty začnou dávat smysl). Proč ostatně žádat striktně logickou strukturu od filmu vzniklého ve světě, v němž zákony logiky pozbyly platnosti? Atmosférou intenzivně pochmurné, analýzou rozmanitých lidských povah velmi pronikavé „otevřené dílo“ (směr vaší interpretace se do velké míry bude odvíjet od toho, zda se zaměříte spíše na individuální, nebo na společenskou rovinu), které lze pro jeho stylistickou originalitu (jump cuty, symetrické kompozice, prvky grotesky, neustále rozbíjení časoprostorových vztahů) obdivovat i v momentech, kdy vůbec nebudete chápat, co vlastně sledujete (tj. často). 95% Zajímavé komentáře: sinp, honajz, Aug, dikobrasson (25.04.2018)