O zatoulané princezně

Je to spíše dětský film než pohádka. Točeno na Červené Lhotě, malém zemanském zámečku - zde měl být sídlem královským (!). Lucie Tomková jako princezna Julinka, s kruhy pod očima a zarytě obrácenou pusou, neobyčejně rychle vyslovovala, téměř drmolila - to vidím jako dosti velkou chybu. Neměla v sobě nic urozeného, bylo to děvče z lidu. A to by prostě mělo být poznat, i přes to, že má rozjívenou letoru a cítí se nejlépe mezi venkovskými dětmi...Místy působí film až nudně, zejméně dlouhými scénami v manéži. Ale děti se na něj dívají rády. (27.02.2008)

Jakkoliv chápu a v mnohém sdílím výhrady k ZATOULANÉ, nemohu si neodpustit několik doplňujících poznámek. V kontextu dětské tvorby šedesátých až osmdesátých let - v něčem i let padesátých - představuje ZATOULANÁ určitě slabší průměr. Drhne režie, ne vždy jsou zvládnuty herecké výkony, občas skřípá scénář. Řadou těchto znaků jako by byla předjímána polistopadová česká pohádka ve svých určujících trendech. A právě tímto druhým srovnáním naopak vyniknou podmínečné klady tohoto pozdního Kachlíkova díla. Patří k nim demokratický (občanský) charakter poněkud vypelichaného královstvíčka Královská Lhota (osvícený absolutismus barokního krále), velmi amazonsky svérázné a přitom přitom už žensky něžné pojetí dívčí princezniny postavy a viditelně dynamičtější druhá část ZATOULANÉ. Svět drhnoucího socialismu, v němž již téměř nic nefunguje, ovšem skřípot ZATOULANÉ, konstatovaný v úvodu tohoto komentáře, nijak neoslabuje. Největší cena této poněkud očesané pohádky tedy spočívá právě v tom, co předjímá, ale také v tom, čím se stále ještě od předjímaného odlišuje. (02.03.2011)

Film, který na rozdíl od některých jiných uživatelů považuji za opravdovou pohádku, byť svéráznou. Třeba ta mladičká princezna - ale ta je tu mladičká proto, že to tak je v původní Ladově pohádce a vlastně to určuje děj: "provdat ji chtěli, takové žábě..." Scénáristovi s režisérem se podařilo Ladu zpracovat do podoby pro mě snesitelné. Vyhovuje mně tu skoro všechno: hudba, tempo, humor, scenérie, herci i stručně naznačený milostný příběh - dvojice se sblíží tak, že Franta princeznu hecuje, že tohle a tohle nedokáže :-) to je v pohádkách neobvyklé a velice osvěžující. Představitelka princezny mohla mluvit lépe, jak už tu bylo naznačeno, ale jinak myslím, že na svůj věk roli zvládla dobře. Dlouhý tmavý cop byl evidentně její vlastní a přirozený obdiv k Frantovi by jí leckterá dospělá herečka mohla závidět. Vyzdvihla bych i obsazení: všichni herci tu přesně pasovali do svých rolí, viz vznětlivý král Vlach, roztomilá a důstojná královna Fischerová, trhač zubů Sloup, principál Pípal. Souhlasím s některými objektivními námitkami, na pět hvězdiček film není, ale pod čtyři nejdu. (04.10.2011)

Režisér Bajaji natočil i tuto Ladovskou pohádku a já vám říkám, že ji mám daleko radši. Už pro to, že princezna není nemastná neslaná slečinka v šatičkách, už pro ty strašidla a čerty. Postavy nejsou černobílé a cirkusové prostředí miluji. Jo a hlášky jako “dávám tě princi, říkám principálovi” zůstanou věčné. (25.12.2019)

Druhá polovina 80. let má svůj zvláštní pohádkový punc - pohádka vypadá spíše jako televizní film, neprovází ji velká výpravnost, peklo nemá atributy mocnosti, naopak - dá se lehce obelstít, většina děje se odehrává mezi venkovskými vrstvami obyvatelstva a hlavně pohádková království vypadají velmi chudě, tak trochu na pokraji bankrotu - asi jako Československo a celý východní blok té doby... Nejinak je tomu i v pohádce princezny Jůlinky z království se sídelním městem Královská Lhota... Podobné filmy: S čerty nejsou žerty (24.12.2008)