O zatoulané princezně

I když pohádky mám rád, tahle k těm dobrým nějak nepatří. Je taková nudná a nezáživná. Tady je zřejmý začátek VELKOPRODUKCE pohádek, které se od té doby hrnou v takových kvantech, že to kazí dobrou pověst i těm starším. Možná kdyby ta pohádka nebyla dělaná tak strašně umněle, mohla být daleko lepší. (06.04.2015)

Kouzlo to má. Ale to je asi tak jediný klad. Celkově je to pohádka né moc propracovaná, humoru po málu. Napětí a akce minimální. Snad ještě "Dejmor" hrajícího http://www.csfd.cz/tvurce/1490-vaclav-mares/ se ještě, coby titulní zloduch dá. Jinak spíše tato pohádka prohrála s časem na celé čáře. (31.01.2011)

Tato pohádka mi již jako dítěti nepřipadala příliš pohádková. Nyní v dospělém věku - po opakovaném shlédnutí - se tento názor ani trochu nezměnil: děj se dost táhne, herecké výkony jsou slabší a vůbec celé je to takové neslané, nemastné. Ani ta strašidla s čerty nemají patřičnou šťávu. Myslím, že *** musí stačit a jsou víc než velkorysé. (30.09.2011)

Kryptosoučasná rodina selsky barokního krále je podána a zahrána dosti sympaticky (oteckovský král, důstojná královna i neprinceznovská princezna jsou každý svým způsobem přesní), sebekarikační dvorské prostředí jako troškovina bez Trošky docela zábavné, ale i tak je to příšerná slabota. Že si princezna vyvolí cirkusáka, je prostě skandál, ale budiž, patří to k osobité poetice Ladových „zvrhlých“ pohádek. Problém je, že Ladova poetika v tomto filmu naprosto nefunguje, jak se ukazuje také na dvojici Mulisák – Brčál, z nichž jsem měl střídavě rýmu a vyrážku. O peklu raději nemluvím a jinak... no jinak nebudu opakovat, co zde již napsali jiní. Odpad to není, ale za vidění to nestálo. Od princeznina útěku byly pro mne jedinými spočinutelnými momenty „smlouva se dodrží“, zubař Nepuč a dvě ztracené Julie, ušla též scéna hospodské hádky s vojáky. Z komentářů doporučuji sportovec a Radek99, k nimž lze přečíst ještě třeba Mariin, nash. (jehož ovšem koriguji, že Hrátky s čertem nejsou „z Ladovy truhlice“, nýbrž z Drdovy), giovanni3, Ezis, offlineman. A to by k této pohádce stačilo. (02.06.2012)

Jakkoliv chápu a v mnohém sdílím výhrady k ZATOULANÉ, nemohu si neodpustit několik doplňujících poznámek. V kontextu dětské tvorby šedesátých až osmdesátých let - v něčem i let padesátých - představuje ZATOULANÁ určitě slabší průměr. Drhne režie, ne vždy jsou zvládnuty herecké výkony, občas skřípá scénář. Řadou těchto znaků jako by byla předjímána polistopadová česká pohádka ve svých určujících trendech. A právě tímto druhým srovnáním naopak vyniknou podmínečné klady tohoto pozdního Kachlíkova díla. Patří k nim demokratický (občanský) charakter poněkud vypelichaného královstvíčka Královská Lhota (osvícený absolutismus barokního krále), velmi amazonsky svérázné a přitom přitom už žensky něžné pojetí dívčí princezniny postavy a viditelně dynamičtější druhá část ZATOULANÉ. Svět drhnoucího socialismu, v němž již téměř nic nefunguje, ovšem skřípot ZATOULANÉ, konstatovaný v úvodu tohoto komentáře, nijak neoslabuje. Největší cena této poněkud očesané pohádky tedy spočívá právě v tom, co předjímá, ale také v tom, čím se stále ještě od předjímaného odlišuje. (02.03.2011)