Blázni a děvčátka

Tragikomická mozaika rozličných osudů na vás dýchne podobně nostalgickou atmosférou jako Menzelův Konec starých časů, i když působí opravdověji ve své autenticitě, než trochu artistně působísí Konec. Spíše se hodí film srovnat s jeho Láskami mezi kapkami deště, jehož se zdá být tento jakousi variací. Zvláštní účinek má právě protiklad retro atmosféry 50. let s dobou vzniku...to vytváří jeho zvláštní atmosféru, podobně jako Menzelův film, film v momentě, kdy vznikl, stal se již anachronismem... (23.10.2010)

Blázni a děvčátka jsou u mě kulatým 40. filmem Karla Kachyni, který jsem z početné tvorby tohoto jedinečného československého režiséra viděl. Z velké části Kachyňových filmů jsem byl nadšen, okouzlen či někdy i přímo zasažen a odměnil je vysokým hodnocením v podobě pěti nebo čtyř hvězdiček. Je mi líto, ale zrovna tento k nim přidat moc nedokážu. Není zde sice úplně nouze o typickou Kachyňovou poetiku, nechybí režisérovo oblíbené téma pohledu na dramatické události očima dětí, po vizuální stránce zaujmou i pěkné černobílé flashbacky, které znázorňují momentální Jirkovy asociace na již prožité chvíle, většinou s údernými dialogy mezi klukem a otcem, za velmi vydařené považuji opakované scény s jednoucím vlakem. Na můj vkus se ale Blázni a děvčátka až příliš hýří různými divnými a bláznivými postavami, které mi ke Kachyňovu něžnému poetickému stylu příliš neseděly a z celého filmu nemám takový zážitek, na jaké jsem byl dříve u Kachyni zvyklý. A ač dojde i na myšlenkově silná místa (odvoz blázna zakončený poznámkou „A potom, je jinej než ostatní, tak musí být zlej.“), ve srovnání s o 10 let starším „žižkovským“ snímkem Lásky mezi kapkami deště tohle teprve moc neobstojí. Za mě lepší průměr, nutno však říct, že průměr pouze v rámci tvorby Karla Kachyni. [60%] (03.08.2021)

Pěkný ilustrativní příklad tzv. selektivní gravitační čočky, kdy všichni herci ve filmu viděli Nového jako pořádného chlapa s pazourama jako kladiva, kterého se každý bojí, zatímco divákům u obrazovek se tentýž Nový jevil jako takový sušinka, kterého by se nelekl ani sebeslabší vánek. Pak mně samozřejmě jako ostatně každému tady utkvěla v paměti ona vrcholně erotická scéna u jezera, umocněná tím, že Špaček ve svých patnácti vypadal na dvanáct. To snad byl jediný okamžik v životě, kdy jsem litoval, že jsem se nezkusil stát hercem, nebo aspoň scénáristou, neboť i ten si to určitě užil. (12.06.2014)

Blázni a děvčátka se mi moc líbili. Nevím, jestli film ilustroval život na Žižkově v padesátých letech, ale tak nějak si ho představuji. Lidské hodnoty byly mnohem upřímnější a lidé se, podle mě, těšili z mála. Některé místní postavičky byly doslova k pousmání a dotvářely tak ucelený kolorit čtvrti. Šimáčkův Pepíček byl tak autentický, že jsem ho litovala od samého začátku. Stal se nepochopenou lidskou duší a načas i opravdovým kamarádem dospívajícího kluka, který riskoval vše, aby mu obstaral léky na bolavou hlavu a také, aby ho vysvobodil z nesvobodného života za zdmi psychiatrické léčebny. Tyhle dva považuji za hlavní tahouny celého filmu, pominu-li život chlapecké partičky a probouzející se sexualitu našeho hrdiny. Taky se zde objevují narážky na komunisty a křesťany, které mi vůbec nevadily. J. Somr je podal velmi humorně. Dobří herci ukázali, co umí, např. J. Somr, P. Nový, J. Hraběta, M. Šimáček. (01.08.2011)

Je to takový nějaký poetický, lehce pedofilní a citlivý jak situace na blízkym východě. Holt prostě typickej Kachyňa. I když mě teda osudy 13-letýho kluka moc nezajímaly, tak mě celkem bavily různý vedlejší postavičky. Jinak jsem celou dobu čekal, co tam Kachyňa provede s Lucií Benešovou. Ta si snad ve všech filmovejch rolích aspoň trochu zamrdala. Dokonce o rok dřív v Horký kaši jí hromadně znásilnili, tak jsem myslel, že tady s ní Kachyňa natočí minimálně bukkake, ale překvapivě její postava moc prostoru nedostala. Asi od tý doby, co měl Kachyňa doma Mihulovou, už se v těch Lolitkách tolik nevyžíval... (12.03.2012)