Čekání na déšť

Kachyňa by dokázal úspěšně zrežírovat snad i nepopsaný list papíru. Scénář Karla Čabrádka zachycuje všední prázdninovou šeď uprostřed panelákového sídliště pohledem dospívající hrdinky. Poetické ladění je skvěle doplněno hudbou Zdeňka Lišky - ta navozuje chvílemi radost, chvílemi smutek. (26.04.2010)

Původně jsem měla v plánu napsat něco o tom, jak poeticky je film natočen, ale to bych se dostala úplně někam jinam, než bych sama chtěla. Je až zarážející, jak příběh z jednoho rozpáleného pražského sídliště působí na diváka. To beru jako jeho velké plus. Tu nudu, kterou se Alena snažila nějakým způsobem zaplašit a depresívnost paneláků jsem cítila taky. Trošku nereálná mi přišla scéna, kdy Laďka Kozderková dá své dceři stovku, aby si šla koupit nové plavky. Prodavačkám vůbec nepřišlo divné, že tak malá holka si jde do obchoďáku sama koupit plavky a má u sebe takové peníze. (25.01.2010)

Frustrující snímek uvádějící do děsivého prázdna toho nejosamocenějšího atomu skutečnosti – dětského univerza v rozpáleném letním pražském sídlišti v normalizačních létech. V dětství jsem tento – v podstatě – nedějový snímek shlédl párkrát, aniž bych mu nějak zvlášť porozuměl: zapamatoval jsem si jen tísnivé stoupání výtahu a lži. Po letitém srozumění s tím, čím skutečně pohyb je, dnes poznávám, oč snad opravdu Kachyňovi šlo. Opuštěná dívka ve falešném umělohmotném světě nahrazuje skutečný život falšováním pohybu. Její bytí se odbývá stereotypními činnostmi, které by mohl zastínit i bezesný spánek. Zvláště Zdeněk Liška vytvořil tomuto splývání, nad nímž se Alenčiny budoucí oči, zarudlé a zaslzené, zhrozí, dokonalý pranýř. Nedivil bych se, že režisérova, ba možná i kameramanova, původní představa počítala s jiným, účinnějším podáním – s hlediskem, zohledňujícím všudypřítomný klam panelového horizontu, masy betonu zazdívající dívčí tělo do hladové pasti puberty. Tak bych si tento snímek představoval já: širokoúhlý, zaujatý detaily, uniformními a zaměnitelnými, a krutý – a ovšem s ohledem k scénáři: nepointovaný slizkým návratem sokyně, ale znovu vyjevenou podstatou toho zlomyslného těla, které na úkor duše všichni vlečeme. Němé televizní pole ale vždy vyzářilo jen neutralizující lživou bělobu světa bez barev. Prostě normalizaci. A nakonec k ní: film okatě variuje některé motivy starší Vysoké zdi a napadá mi, zda současně režisér nechtěl podáním Čekání vyslovit kritiku normalizačního vadnutí (plevelného vládnutí vadnutí): zatímco ve Vysoké zdi šlo o záchranu lidského života, v pozdější škrtivé vlně horka se hraje nanejvýš o záchranu nelidského přežívání, které si naivní dítě se životem ztotožňuje. PS: Smutné znění „orlojského“ tradicionálu nevzbuzuje naději. Mělo se mlčet, protože právě v tichu byla naděje pro tento svět, nikoliv v kterémkoliv unisonu. (29.07.2017)

Místy docela slušně pedofilní záležitost. Ve Vatikánu bude tenhle film asi velkej šlágr. Nechápu proč muselo být tolik záběrů pod sukně desetileté holčiky. Jo kdyby to byla dvacítka, třicítka, zachovalá čtyřícítka neřeknu ani popel, naopak šup s jednou kamerou pod sukně, ať má děj filmu pořádný grády, ale desítka ? Naštěstí je samotný film vynikající, hodně depresivní kávička. Rozvedený rodiče dopřáli svý malý dcerunce vskutku neortodoxní prázdniny. Rozpálené vylidněné pražské sídliště, slepec, nešťastně zamilovaný voják, kamarádi u babiček nebo u mořej a na sídlišti zbyl jen nějakej pihovatej nedodělek s hadicí. Takový léto prožívala dvanáctiletá Alenka. Prala se s tím princezna statečně, ale ta smutná osamocenost, která z filmu šla, musela bejt cítit až k Barakovi Obamovi do Bílýho domu. (01.02.2010)

„Víš, proč vyhodili Adama z ráje? Kvůli Evě. Adam byl slušnej člověk a dobrák, ale Eva byla potvora. Tak už to na světě zůstalo. Ty budeš jednou taky taková!“ Alenka je o letních, parných prázdninách sama doma, nudí se, má velkou představivost, a ještě je k tomu tajně zamilovaná. Nemyslí si však na nějakého ledajakého mužského, ale rovnou na Barťáka! Ten si ovšem jejích nešikovných pokusů o získání pozornosti vůbec nevšímá…Kdepak, Kachyňa tenhle typ filmů uměl. A celkem jedno, zda je zrovna točil v uvolněných 60. letech či pak těch pozdějších, normalizačních. Tahle krátká, milá romance o citových vzplanutích mladé dívčiny se povedla, výborně zahraná hlavní postava (tomu říkám filmový debut!) nutí k chápavému úsměvu stejně jako sympatiím (podobně jako vrstevník Zrzoun či třeba pes vyžadující před usnutím televizi). Fajn byla i atmosféra. Akorát…rád bych se vyjádřil k jedné věci. Pravda, to s tou fotkou je poněkud zvláštní, ale žádná pedofilie se tu opravdu nekoná, spíš to něco vypovídá o některých komentujících. Celkově slušné 4*. (20.09.2020)