Čekání na déšť

Musím přiznat, že film má objektivně vysoké kvality, ale není to film pro děti, navzdory mladé hrdince. Tohle je něco jako Robinsonka moderního věku, zavřená v depresivním, panelovém sídlišti, slunce žhne, a všichni toužebně očekávají alespoň pár kapek deště, které tu ponurou atmosféru pročistí. Dá se to vztáhnout na mnohé situace v životě, je to nadčasové (třeba když se někomu v životě nic nedaří, v práci, v rodině, a čeká na podobné pročištění). Ale není to ke koukání. Jako malý jsem na to koukal kvůli Ditě Kaplanové (a pedofilně orientovaný Kachyňa ji nejspíše i proto vybral), která se mi platonicky líbila, ale celá ta depresivní atmosféra filmu na mne padala. A nemám lepší pocity ani nyní jako dospělý. Přijde mi to až moc za hranou - přece jen také na sídlišti žiju, a i ve vedrech se dá sem tam nějaká zábava najít i pro dospívající dítě. (10.12.2014)

Skutečně - Lolita po česku, stokrát lepší než známější, o 19 let starší, holywoodsky zmachlený remake s Jeremy Ironsem. Odvážnější v tom, že téhle Lolitě je ještě o 2 roky míň. Vkusnější v tom, že tady k ničemu nakonec nedojde a vše je tak, jak by to ve skutečnosti asi bylo, a ne jak by si to papá režizér býval přál. Dráždivější v tom, jak dovede balancovat na hraně, přitom však je vidět, že tu o žádné balancování nejde. Navíc, malá Dita Kaplanová je typově úplná Umička Thurmanová, a v taneční scéně na střeše paneláku nám dokáže, že ji strčí do kapsy i s její kultovní scénou s Travoltou z restaurace v Pulp Fiction. (23.05.2010)

Karel Kachyňa se evidentně za svoje pedofilní choutky nestyděl, takže záběry na Ditu Kaplanovou ve spodnim prádle, v plavkách a nebo aspoň na její nohy vykukující z pod sukně zaberou značnou část filmu. Pro pedofily je to asi super, ale já z toho byl poněkud rozpačitej. Nic proti mladýmu masu, ale 12 let je fakt málo. Jinak film je o tom, že 12-letá holka se v létě nudí uprostřed sídliště (tušim, že jsou to Bohnice) a sblíží se s jednim vojákem ze sousedství, kterej je zrovna na pár dní z vojny doma. Vztah mezi nima je takovej dost podivnej a v jednu chvíli jsem už myslel, že jí vojín Suchan bude chtít přefiknout, když žadonil o její fotku. (26.12.2010)

Frustrující snímek uvádějící do děsivého prázdna toho nejosamocenějšího atomu skutečnosti – dětského univerza v rozpáleném letním pražském sídlišti v normalizačních létech. V dětství jsem tento – v podstatě – nedějový snímek shlédl párkrát, aniž bych mu nějak zvlášť porozuměl: zapamatoval jsem si jen tísnivé stoupání výtahu a lži. Po letitém srozumění s tím, čím skutečně pohyb je, dnes poznávám, oč snad opravdu Kachyňovi šlo. Opuštěná dívka ve falešném umělohmotném světě nahrazuje skutečný život falšováním pohybu. Její bytí se odbývá stereotypními činnostmi, které by mohl zastínit i bezesný spánek. Zvláště Zdeněk Liška vytvořil tomuto splývání, nad nímž se Alenčiny budoucí oči, zarudlé a zaslzené, zhrozí, dokonalý pranýř. Nedivil bych se, že režisérova, ba možná i kameramanova, původní představa počítala s jiným, účinnějším podáním – s hlediskem, zohledňujícím všudypřítomný klam panelového horizontu, masy betonu zazdívající dívčí tělo do hladové pasti puberty. Tak bych si tento snímek představoval já: širokoúhlý, zaujatý detaily, uniformními a zaměnitelnými, a krutý – a ovšem s ohledem k scénáři: nepointovaný slizkým návratem sokyně, ale znovu vyjevenou podstatou toho zlomyslného těla, které na úkor duše všichni vlečeme. Němé televizní pole ale vždy vyzářilo jen neutralizující lživou bělobu světa bez barev. Prostě normalizaci. A nakonec k ní: film okatě variuje některé motivy starší Vysoké zdi a napadá mi, zda současně režisér nechtěl podáním Čekání vyslovit kritiku normalizačního vadnutí (plevelného vládnutí vadnutí): zatímco ve Vysoké zdi šlo o záchranu lidského života, v pozdější škrtivé vlně horka se hraje nanejvýš o záchranu nelidského přežívání, které si naivní dítě se životem ztotožňuje. PS: Smutné znění „orlojského“ tradicionálu nevzbuzuje naději. Mělo se mlčet, protože právě v tichu byla naděje pro tento svět, nikoliv v kterémkoliv unisonu. (29.07.2017)

Skutecne hezky film o dospivajici divce, travici parne leto uprostred prazskeho sidliste. Kachyna mel velky talent, vcitit se do kuze mladeze. Aleniny prazdniny pusobi velmi autenticky a kazdy vnimavejsi divak se dokaze vcitit do role hlavni hrdinky, kterou zacina cloumat puberta a touzi nejen po kamaradkach, ktere travi leto mimo Prahu, ale hlavne po lasce. Dita Kaplanova se sve role ujala dokonale a spolu s Kachynovou rezii a Liskovou hudbou je hlavni pilirem tohoto, na prvni pohled minimalistickeho filmu. Scena, kdy si lepi kamaradcinu pohlednici na vanu a simuluje koupani v mori si velmi zive pamatuji z detstvi, coz me vzdy potesi... (19.06.2014)