Cukrová bouda

Na téma Sudet a jejich osudu jsem velmi citlivý. Tragédie pohraničních oblastí a jejich letitá devastace, zánik desítek vesnic, osídlení obyvatelstvem bez zpětné vazby k regionu atd. Kachyňův příběh nesoudí, jen pozoruje. Na jednoduchém příběhu několika lidí je podchyceno téma až geniálně. Macháček je hvězdou filmu, ale nelitujeme jen jeho, ale i navrátivší se Němce z prohrané války, kteří ztratili vše, nemají kam jít a mohou se tak leda nechat zastřelit vojáky čs. armády. A tak se v poválečných Sudetech sejdou fašisté, antifašisté, komunisté, kolaboranti i dobrodruzi, aby dokonali dílo zkázy...90% (04.03.2013)

Švandová umí i mimo šarži... Cukrová bouda je Kornerův autobiografický příběh. Smrt postavy Františka Přibyla (Jiří Kodet) je autentickou rekonstrukcí smrti Kornerova otce Františka který zemřel jediným výstřelem 7.5.1945 na můstku přes potok  v Hořicích.Můstek stále nese průstřel po kulce která Františka zabila a filmaři scénu natočili na autentickém místě............................. Závěr filmu původně končí oběšením Alfreda Bartla (Miroslav Macháček). Cenzoři z Barrandova však takový konec filmu zakázali. Režisér Karel Kachyňa vzdoroval přes půl roku, ale nakonec svolil, protože jeho vzdor bránil vyplácení honorářů všem zúčastněným. (07.05.2013)

Karel Kachyňa umí takový melancholický. ale silný příběhy opravdu vyprávět s velkým citem a Jan Čuřík jako jeho skoro dvorní kameraman dokonale rozumí Kachyňovým záměrům a když je potřeba obrazová realistická výpověď dá to tam, když je třeba poetiky, dá to tam aniž by se to v celku nějak rušilo, opravdu výtečná práce. Jsem rád, že jsem viděl, Michala Dlouhýho v jeho začátcích, nejzajímavější postava je pro mě ta, kterou Miroslav Macháček, jo a Jana Švandová v osmdesátých letech byla ňamka. (22.03.2020)

"Ty stromky nesázíš pro sebe ani pro mě, ale pro lidi, co sem přijdou možná tak za sto let. Stejnak to bude ksindl." ____ Poměrně deprimující poetický memoár z dob poválečného Československa, respektive ze severomoravského pohraničí, který je v podstatě méně známým starším bratříčkem kultovního snímku 'Smrt krásných srnců' - a je samozřejmě plnohodnotnou adaptací literární předlohy od Vladimíra Körnera. Karel Kachyňa zde svou typicky numinózní stylistikou bravurně vykreslil milieu severomoravských luhů a hájů a sociologickou náturu prostřednictvím svých signifikantních rysů - tedy pesimistických postav, lehce absurdní nihilistické nadsázky a komediálních hyperbol, chladné saturace barev, a především pak tísnivé kamery Jana Čuříka která jen umocňuje pocit sklíčenosti - jedinou výjimkou je tentokrát fakt, že děj je vyprávěný atypickou optikou, a to z dětské perspektivy Michala Dlouhého - což jen efektivně umocňuje zásadní motiv snímku - čímž je žalostný stesk po otci. Když navíc vezmu v potaz dobu vzniku a scény odehrávající se v dezolátně zdevastovaných lesech (nejspíš poblíž Jeseníků), tak si stále víc a víc uvědomuju, že do českých lesů smrky fakticky nepatří - a já sám vím o čem mluvím. Palec hore za obnažené vnady Jany Švandové.... VERDIKT: 8,5 kůrovců z 10 [#46.LFŠ] (16.08.2020)

Miroslav Macháček byl PAN herec. Jako když si labužník vychutnává sklenku vzácného vína, podobně jsem sledoval každé gesto pana Macháčka. Jak hrál i když stál jen u okna nemocničního pokoje.. Prostě borec. Cukrové bouda je velmi zajímavá svojí poetičností, Kachyňa je z filmu hodně cítit a já to tak rád. Navíc to prostředí divokého pohraničí  těsně po vysídlení... U cest vraky rozstřílených německých kolon, v kopcích prázdné chalupy po německých obyvatelích, bučící nedojený dobytek toulající se po lesích...  Všude miny nebo nástrahy po odchozích v podobě granátů v kamnech, petroleje ve studních a polodivoké zfanatizované bandy v lesích pro něž válka ještě neskončila... Já trochu nepochopil, proč Švandová šla zrovna sem. Do pohraničí šli ti co o vše za války přišli a co nic  neměli, zlatokopové, nebo ti co tam byli přesídleni kvůli nějakému deliktu... Jít tam jen tak, protože to tam měl tatínek rád, dejte pokoj... Tehdy to tam muselo být fakt drsné už jen díky tvrdé přírodě.  Moc se mi líbil i pan Kostelka a celkem fajn byl i Sikita v roli poručíka ženistů. Zajímaví, i já si z filmu z mládí pamatuji hlavně ta odhalená ňadra Švandové... Asi šlo o nějaký nezapomenutelný filmový moment, protože to tu v recenzích zmiňuje leckdo :-). Kdyby chudák Kachyňa tušil, co si z jeho díla někteří po 41 letech pamatují jako to hlavní" :-))) . Z filmu na mne padla podivná melancholie jako ze Sedím na konári. Dávám za 5 říšských marek. * * * * * (03.08.2021)