Hrůza na jevišti

Vonku zúri pravá, nefalšovaná letná búrka, v policajnom aute hliadkujú dvaja unudení strážcovia zákona a v neďalekej budove prebieha skúška divadelnej hry napriek tomu, že pred pár minútami bolo vonku nájdené zmasakrované telo. Nepokojné počasie sa definitívne prestáva kontrolovať, východy z budovy sú nekompromisne uzamknuté, pevná linka nefunguje a psychopatický tajomný vrah v maske sovy (!) neberie ohľady na sadistických režisérov, ani na bezbranné dievčatá. Atmosférický taliansky krvák poteší ostrým tempom, príjemne ráznymi vraždiacimi scénami a zrejme najmä ako ukážka tradičného gialla (whodunit slasheru?). (01.03.2008)

Upřímně jsem byl zvědavý, jak by mohl vypadat slasher v italském stylu. Čekal jsem potoky krve, hrůzyplné výrazy a alespoň jednu charismatičtější oběť, ale hlavně - alespoň nějakou tu zábavu. Bohužel se mi nedostalo ani jednoho a během filmu (to se mi nestalo už hodně dlouho) jsem měl nutkání odcházet a jestli jsem to nechal běžet nebo ne, jsem fakt neřešil... Naneštěstí jsem ve výsledku viděl asi 70-75 minut a to mi opravdu plně stačilo... Takové Tajemství loňského léta je oproti téhle nudné slátanině hotová pecka! Vřískot možná i umělecké dílo... 20% (13.03.2010)

Banda mizerných ochotníkov nacvičuje muzikál v malom, zapľuvanom divadle. Je to hra o psychopatickom sexuálnom vrahovi. No pod rúškou noci sa medzi nich vplíži skutočný vrah, ktorý začne postupne likvidovať hercov aj ostatný personál. Tento film z roku 1987 je celovečerným debutom Michele Soaviho. Jedná sa o snímok zo starej klasickej talianskej giallo horrorovej školy. Soavi bol žiakom a obľúbencom fenomenálneho režiséra Dario Argenta, tiež spolupracoval aj s ďaľším velikánmi talianskeho horroru (Fulci, D´Amato, Bava). Zdá sa mi však, že sa moc toho na neho od nich nenalepilo. "Hrôza na javisku" bola pre mňa veľkým sklamaním. ** (12.12.2015)

Zpočátku docela pomalý film, rozbíhá se jako klasický slasher, skutečně zajímavým začne být až zhruba v polovině. Vrah má originální masku sovy, jež se dá dobře zapamatovat a měla tak potenciál na vytvoření úspěšné série a populárního zabijáka. Úmrtí nejsou bohužel tak úderná a nezvyklá, že by se vám vryly do paměti, ale třeba provrtání břicha vrtačkou rozhodně neurazí (top scéna = aranžování obětí). Díky druhé půlce, která je naplněna velice dobrou atmosférou a z níž je jasně znát Argentův vliv, se mi Deliria ze Soaviho filmů líbila nejvíce. (25.06.2008)

Nezáživná (nebolo veľmi s ktorými postavami sympatizovať) a trochu nelogická vyvražďovačka s dobrými mordami keď už vrah vbehol na scénu a celkom fajn bolo aj chvíľkové intenzívnejšie finále. Na Soaviho len priemerný film, veď v podstate jeho prvý celovečerák ale aj tu už bolo vidieť jeho kvalitnú a atmosferickú réžiu. (29.05.2018)