Sekta

Opäť, podobne ako u The Church, človek až žasne, aké psychedelické a originálne scény a nápady, aký osobitý prístup, snová atmosféra a vôbec, očividná tvorivá sloboda dua Argento/ Soavi sa do filmu dostala. Je tu aj zopár scén, kde sa nezaprie talianska hororová gore škola, ale je to hlavne hypnotická atmosféra a kreatívne spracovanie, nápady, o čo tu ide. Krásny les kdesi v Nemecku, farby ako od maestea Argenta, poteší stále krásna Mariangela Giordano v malej úlohe a aj narážka na Lovecrafta, čo som si všimol až ňa nejaké tretie, štvrté pozretie. Napriek tomu si to zasa rád pozriem znova. Pre mňa stále pozerateľná, obľúbená klasika. (31.03.2021)

Zbytečné mluvit o příjemném překvapení, když režisérem je Soavi a producentem Argento, který svého snaživého žáka lecčemus přiučil. Více než Argentovy filmy připomíná však Sekta Fulciho, což vůbec není na škodu. Místy značně bizarní film: pomatenec-tajemný stařec-mladá dívka-brouk-sen-sklep-studna-smrt-život-smrt-život....Celý film je jakýmsi malým klonem Rosemary má děťátko od Polanského (předloha I.Levin). Skupina - sekta -, která si vybere mladou ženu k přivedení temných sil na svět. Velmi podobná je rovněž snová sekvence - znásilnění démonem, které snem možná je a možná není. Sekta se nese v příjemném duchu italského horroru 80.let s výborným H.Lomem, skvělou hudbou P.Donaggia a neklidnou kamerou. Brouk ve filmu skutečně existuje, jde o drabčíka, s největší pravděpodobností sršního, následné larvy jsou ale potemníka (oblíbené v horrorových filmech zejména italských a španělských). (04.02.2012)

Soavi, režisér ( Hrôza na javysku, Dellamorte Dellamorte, Svätyňa), natočil ďalší hororový kúsok a pojal to miestami tajuplna, atmosférou a semtam nejakým tým gore efektom. Sem tam to začne nudiť, mohlo by sa to skrátiť o 10 minút ale to, čoho sa dočkáme posledných 30 minút je ukážkových a neprekonateľných, scénka kde stiahnu z tváre zaživa kožu mladej dievčini je vynikajúca a takisto ten podivný záver 80 percent. (08.02.2009)

Sekta síce nedosahuje úroveň predchádzajúcich režisérových hororov Des na javisku a Svätyňa, už vôbec nie kvality nasledujúceho hororu Dellamorte Dellamore, ale stále je pozerateľným filmom. Scenár nie je vôbec nápaditý, dejovú osnovu preberá z Polanského Rosemary´s baby, inšpiruje sa schémami démonického hororu. Začiatok bol zaujímavý, vytvoril predpoklad pre dobrý horor, ale nestalo sa, film je pridlhý, len tak sa pomaly plantá vo vzťahoch a miestami stráca atmosféru. Napriek tomu sa predsa v istých sekvenciách ukazuje Soaviho filmárske majstrovstvo. Korením sú splatter scény, aj larvy a chrobáky majú svoje čaro, pekné je i voľné asociatívne spájanie obrazov. Napríklad: keď Miriam, budúca satanorodička, zaspí a do nosa jej vlezie chrobák, kamera sníma jeho prienik ako prechod tunelom, dostane sa na pestrofarebnú lúku, kde zase číha iné nebezpečenstvo. To, čo sa postavám sníva sa často aj splní, ale nie do bodky, Soavi vždy niečo nové pridá. (08.08.2012)

Je obtížné hodnotit Italskou klasiku, když v ní nefunguje prvek krve. Soavi feat. Argento - dreamduo bomberů čistého gorehorroru ve sto:/ minutách ani náznakem nenaplňují toho, čehož italomilové tak netrpělivě žádají a když už se to asi v polovině rozjede, tak jsou nuceni sledovat prehistorické skilly bez jakýchkoliv důrazů na brutalitu a vyšperkovaný detail. Tyto efekty např. Fulci zvládal už za teenagerských let a to nebyl žáden papundeklař ! Fajrunt ve studni sice ušel, ale nic nezachránil. Soaviho kvality jsou jinde. (07.04.2013)