Marlene

Pohled do života jedné nezapomenutelné postavy, ženy vamp, herečky Marlene Dietrich. Německé produkce mají většinou jednu obrovskou chybu. Nemají duši, nemají cit a jejich tvůrci se omezí pouze na chladné a strohé převyprávění. A právě v případě takovéhoto filmu jde o obrovské mínus. Jak ji chtěli vykreslit? Jak chtěli ukázat dobu, ve které žila? Nevím kolik šlupek dostali od produkce, ale rozhodně ne tak málo, aby se před kamerou míhaly sem tam nějaké postavy a nic víc. Kde jsou pocity, city, strach, nebo zoufalství, se kterým bojovala? Tohle neokecáte, když to tam není, stává se z dobře mířeného filmu jen produkt všedního konzumu, kterých produkují německé továrny na filmový pás kupy. Katja Flint se své legendární kolegyni velmi podobá a z celého hereckého osazení je spolu s Heino Ferchem v roli jejího milence Carla nejpřesvědčivější. Kamera je nudná, statická, střih „odsud až sem,“ nic víc. Joseph Vilsmaier mi přijde jako zkušený režisér, který by do toho mohl dát víc než jen povinný čas na své židličce. Tak alespoň v závěru, při výletech na frontu, se sem tam objeví trocha pocitových scén, které by na diváka mohly alespoň trochu zapůsobit. Škoda. Takhle je to jen řadový životopis na 2&1/2 hvězdičky. Ta nevraživost, kterou němci k Marlene chovali kvůli jejímu přesídlení za oceán sice vyprchala, ale rozhodně ji asi nenahradila touha ukázat její život v barvách na úkor téhle šedi. (28.03.2005)

Marlene Dietrich ještě neznámá, rozhodně ne po celém světě se teprve dostává na výslunní. A když se jí to povede, jejím cílem je si život užít ve všech jeho podobách. Netuším jak přesný je tento životopisný snímek. Jen vím, že mi Marlen přeci jen představil jinak než jsem čekal. Žena, která si sice užívala jak s muži tak se ženami, ale též citlivá, toužící po lásce a nasávající úspěch a vše, co s ním souvisí. Vždyť se slušně chovala i k lidem okolo, ke sloužícím, ke štábu. Hvězdné manýry nechávala stranou... A odolala nacistům, kteří by jí jistě v Německu vytvořili takové podmínky, že by směle konkurovali Hollywoodu, což oceňuji. Takto ji vidím po tomto snímku. Katja Flint ji ztvárnila výborně, podoba tam byla. Přesto mi něco říká, že by si zasloužila pořádný velkofilm, který by ji vykreslil ještě lépe. (15.07.2024)

Ak je to podľa spomienok samotnej Marlene, tak potom sa divím, že sa sama priznáva, že bola na nič partnerka, manželka a matka. Najplatenejšia herečka svojej doby s neusporiadanými vzťahmi nemôže byť ľudským vzorom. Film nie je jej poctou, čo hodnotím pozitívne. Rovnako aj výkon Katji Flint, ktorá je hodnovernou kópiou originálu. Najlepšia je scéna spievania pred vojakmi. (07.12.2016)

Esteticky to vypadá jako pohledný film, ale je to plytké až hrůza. Jakoby někdo vytrhal stránky z denníku a to zcela náhodně, takže to stěžejní není naznačeno ani odžito, ale uřezáno sklapelem. Filmu chybí úd i duše. Skoro všechno chybí, kromě schémat, klišé a povrchnosti: interpretace tvůrců, vývoj postav - vypadají dvojroozměrně, naplňují potřeby a přesunují se z místa na místa-, a nejsilnější stránka Marlene - zpěv -, je upozaděna. Velké zklamání. (25.05.2010)

Na první pohled malý německý film, vyhovující stejně HBO i ČT, které obě pro něj vytvořily svůj vlastní dabing. Na pohled druhý, a po bližším nastudování, to nejlepší, co současná Evropa mohla vykřesat z knihy Marie Rivy. Ta napsala o své matce kontroverzní knihu, kterou jsem já osobně přijala jako novodobou Bibli pro 20. století i dějiny filmu. Život Marie Magdaleny Dietrich byl v mnohém příznačný pro všechny velké zvraty, které uplynulé století nabídlo své elitě. Ve filmovém přepisu byla ovšem použita dramaturgická zkratka pro retrospektivní vyprávění z roku 1975 pro klíčové období 1929-1945. Logicky tedy s důrazem na legendární průběh natáčení Modrého anděla a Marlenino působení za války. Takřka nekonečnou řadu mužů a milenců Dietrichové nahradilo "jen" trio manžel, režisér a jeden univerzální fiktivní milenec. Němec, přirozeně. Jak by také ne, když její dceru ve všech třech podobách ve věku od 6 do 13 let hrají sestry Vilsmaierovy, tedy dcery režiséra Josepha Vilsmaiera a Dany Vávrové, která se výjimečně na manželově filmu nepodílela. Takže při poznání povahy národnostní a rodinné tvůrčího týmu, nemám skutečné námitky. Výprava je skvostná, ačkoli užití různých detailů je nedbalé (například foto z filmu Kismet jako propagace k Maroku, to není to pravé ořechové), což zase ale vyvažuje perfektní soundtrack zkombinovaný ze skutečných šlágrů Marlene, písní přezpívaných Katjou Flint a instrumentální prací Haralda Klosera a Thomase Wankera. Konečně nejde o první ani poslední film na tohle téma a bude jedině zajímavé si počkat, jestli se konečně Američané rozhodnou pro svou vlastní moderní verzi, kde bude logicky potlačen Modrý anděl a vyzdviženy budou takové věci, jako Marlenino americké občanství, natáčení westernů a dejme tomu, třeba koncertní šňůry vycházející z debutu v Las Vegas. Vedle nekonečného spojování Marlene s Hitlerem nebo Piaf bude osvěžující si ji spojit konečně také s Garbo v roce 2010. (07.02.2009)