Kráva

Ten film měl jen jedinou vadu. Krávy z JZD, s krásnými vemeny z konce 20. století. V době, kdy se ten film odehrával, tak dobře živené krávy nebyly... Jinak výborná balada o boji člověka s životem. Kdyby to každý dokázal tak, jako Adam! Nahoru a dolů. Jako ty stěhující se krávy. Byla v tom poetika, bylo to přitom ale velmi,velmi drsné. Kachyňa tohle uměl skoro vždycky. Mihulová nebyla nikdy nějaká zvláštní herečka, to Holub, který tehdy sotva začínal, ukázal na možnosti, které by měl, kdyby existovaly za další čtvrtstoletí lepší scénáře. (07.12.2017)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY: Adam je tak trochu zvláštní mladík. Žije v Krkonoších na něčem, čemu se o pár desítek let později začne říkat "sjezdovka," se svou umírající maminkou, které nosí morfium od místního felčara aby mírnil její utrpení. Jako každý den se vrátí utahaný z putování po horských hřebenech, nalije morfium do hrníčku a pak zjistí tu strašnou pravdu. Maminka už není. Adama posednou příšerné flashbacky z minulosti, které nám ukážou, že má fóbii ze rtěnek, prožil si pád z útesu a byl na svou maminku poměrně fixován. Za pár minut se s její smrtí naštěstí celkem srovná a k divákově smůle tak ani neučiní pozřetím morfia, což by se fakt nabízelo. Po nějaké době za Adamem přijde nezvaný host v podobě děvy jménem Alena a ačkoliv jí dost energicky dává najevo, že jí ve svém osamělém království nechce, Alena se nedá a v příšerném zápasu na hranici života a smrti mu "nechtěně" ukáže ňadra. Adama posedne zvířecí touha, přesně takováhle (i když o dost větší) totiž vídal u své maminky, a prostopášnice Aleny se zmocní ve stodole. A náhle je vše dobré. Alena a Adam spolu začnou žít, film plyne svým zajímavým tempem a eskaluje do mnoho ne příliš dobrých událostí. (08.12.2017)

Minimalistický film o těžkém životě v pohraničí na začátku devatenáctého století to je Kráva. Minimalistický jednoduchým příběhem obyčejného života, počtem postav i stopáží - pouhých 86 minut. Z počátku chvíli trvalo, než jsem se dostal do děje a zorientoval v motivacích postav. Moc mě to nebavilo a dokonce jsem si dal pauzu. Naštěstí se to postupně rozjelo a zhruba od poloviny filmu jsem Krávu sledoval se zájmem. Bavila mě především snaha dvou hlavních hrdinů - outsiderů začít žít společný a lepší život. Okolí a okolnosti jim ovšem moc nepřály a tak jsem jim alespoň fandil. Pro Radka Holuba to byla až do filmu Karamazovi nejvýraznější filmová role a zvládl ji s přehledem. Mladá Alena Mihulová to taky odehrála výborně a všichni tvůrci mohou jen litovat, že se v roce 1992 ještě neudělovaly ceny Českého lva, Kráva by určitě nějakou dostala. (21.04.2022)

Spisovatel a scénárista Jan Procházka byl mistr obyčejných a silných příběhů, Karel Kachyňa zase dokázal těmto předlohám vtisknout neopakovatelnou poetiku. "Kráva", poslední film zmiňované dvojice, není výjimkou. I zde se na pozadí starých časů odehrává příběh venkovského člověka a jeho každodenní rutiny. Z tohoto minimalismu pak vzešel snímek, který se svou intenzitou řadí k vrcholným ukázkám Kachyňovy filmografie (a že je s čím porovnávat). 8/10 (22.10.2010)

Pan režisér mne tímto filmem dost překvapil. Byl jsem zvyklý na jeho rozevláté příběhy ze života , filmy se míhala spousta výřečných mudrců a mudrlantů, a najednou toto. Takový tichý samotářský snímek. Celé vytržené z reality a hozené kamsi do hor, oloupané až na dřeň. Proč ale? Úplně si nejsem jistý, že jsem pochopil. Marně hledám něco, čeho se chytit. Je to takové hrozně schematické, třeba ta matka a ty prostřihy z minulosti. Divné. Jasně, že to měl těžké a proto má potíže se ženskýma. A že nosí tu nůši je symbol kontinuity. Dohromady to ale moc smysl nedává. Na můj vkus je to asi moc intelektuální. Když už intošárna, tak Vojnárova Cesta pustým lesem....65% (17.02.2015)