Král Šumavy

Už si nepamatuji, kdy jsem vlastně naposled Krále Šumavy viděl, dříve v dobách mých středoškolských let jsem ho příliš v oblibě neměl, dokonce jsem se pak na základě něj dlouhodobě vyhýbal válečným filmům. Ironií je, že se to za války vlastně vůbec neodehrává... i když skrze neustálé střílení to mír příliš též nepřipomíná, dobrovolní strážmistři se svým nadřízeným při svých akcích riskují mnohdy vlastní životy stejně jako za války. Asi takhle to v pohraničí mohlo tenkrát vypadat, vyčerpávějící služba na pokraji ohrožení života a rozhodně příčinou nebyli jen v prologu uvádění banderovci. Příběh mimo jiné o tom, kam až fanatismus (také v politice) může zajít... Ač je film často označován za propagandistický, myslím, že dnes již není problém dívat se na obsah i s otevřeným kritickým úsudkem nad chytáním agentů a úprchlíků, kteří prostě pro tehdejší systém znamenali klidně stejné zlo jako ti banderovští diverzanti. Nad filmařským mistrovstvím ze strany Karla Kachyni (ve znamenité spolupráci s kameramanem Illíkem) se asi není třeba zvlášť zastavovat. Budování napětí (často i skrze náznaky beze slova) a atmosféra prostředí "na konci světa" vyznívají ohromně působivě, Radovan Lukavský předvedl coby zásadový poručík Kot jednu ze svých nezapomenutelných hereckých kreací (z něj ten fanatismus i ohromné zanícení zbraněmi přímo dýchá). Výborné zpracování látky, působivá výpověď doby – s odstupem času skvělý zážitek. Zlatý fond československé kinematografie. 90% (18.12.2019)

Zatraceně dobře natočený film. Co však stojí za povšimnutí především, jest herecký výkon mojí matičky, která se zde na pár vteřin (tuším, že skutečně to byly dvě) mihla v pohřebním průvodu, což si, spolu s kamarádkami, tak užívala, až ji smíchem vyhrkly slzy do očí, že si je musela utírat do kapesníčku, čímž perfektně naplnila režisérovy představy o tragickém výjevu smutečního průvodu. Tím chci jen podtrhnout opravdu nevšední kvality Karla Kachyni, který dokázal dokonale těžit i z takových dobových reálií (a samozřejmě z umění herců - třeba mé mamky.... proč to nevypíchnout, že?) a vytvořil na dlouhou dobu nejráznější českou kriminálku. (A moje teta v tom filmu prý jezdila s džípem.) (12.10.2005)

Král Šumavy je především výborně natočený thriller s perfekní atmosférou a hereckými výkony. Je jedno, že se odehrává v padesátých letech na území socialistického Československa, děj je zkomponovaný tak, že místo děje a iodeologické pozadí nehraje příliš velkou roli. Příběh i dialogy se drží v uvěřitelné rovině, nejsou zde žádná agitační hesla a dobová schémata, proto tento film nezapadá do škatulky propagandistických děl jako jiné filmy své doby. Kdyby ti, co dnes vypouštějí své rozumy o demokracii, uměli točit aspoň tak dobře, možná by to s českou kinematografií nevypadalo tak špatně. Kecy o slušné a svobodné společnosti v této souvislosti neberu. Já jsem pořád doma tady, bez ohledu na režim, a kdybych měl volit mezi bojem za byť socialistické Československo a "svobodnou a slušnou" společnost západu (pokud člověk trochu myslí, vidí, že to s těmi přívlastky zas tak žhavé není), vybírám první možnost. (07.11.2006)

Nemůžu si pomoct, ale ta ideologie a tendenčnost tomu nejde nijak odpárat, je vnořená i do celé formy, od protivné schematičnosti postav i děje, ženských a mužských rolí, přes přehnanou expresi výrazů i scén, až po křiklavost hudby a dramatičnost přírodních výjevů. Docela jsem se těšila, že budu řešit dilema jako mnozí, jestli snížit výborně natočenému filmu hodnocení za poplatnost, ale tady se žádné nekonalo. *~ (02.04.2023)

Kachyňa se nezapře, téma ovšem také. Takže spojíme-li dobré řemeslo a zajímavé výkony mladých, kteří ještě nedávno zářili na Kladně, případně tančili všude, vyjde nám jako obvykle co? Plichta. A to i za předpokladu, že dokážeme ocenit pozvolna kynoucího Valu, nijakého Remundu, stále stejnou Jirouškovou a od traktoristky do krásy rozkvetlou Švorcovou. Chtěný humor obstarává Menšík, nechtěný balení přes motorku. (26.02.2009)