Fimfárum Jana Wericha

Tvůrcům s epodařilo výborně převést poetiku skvělých pohádek Jana Werich na filmové plátno. I když kvalite jednotlivých snímků je značně nevyrovnaná, například Franta Nebojsa vysloveně nudí a opakované zaběrty na kostlivce a jinou havěť jsou příliš monotonní, tak jako celek vyznívá film na výbornou. Velkým plusem je i výběr vypravěče, neboť Ota Jirák se vypravěčskému projevu Jana Wericha velmi přibližuje. (04.06.2003)

Tak abych snad podotknul, že jsem se na Fimfárum Jana Wericha hodně těšil. Nadšení z loutek a ztvárnění prostředí mi vydrželo skoro celý film. To se opravdu povedlo a prostředí vypadá velice autenticky. Tak proč jen dvě hvězdy? Kvůli oněm pěti příběhům. Ty mi toho moc neřekly a jestli jsem na něco už alergický, tak na postavy čertů. Buď jsou to upištěná a žvatlající stvoření (zdravíme pana Trošku a další), nebo jsou to klaďasové (jediná pohádka, jíž jsem toto ochoten odpustit, je S čerty nejsou žerty). A to je problém vážení. Opravdu velmi staré pohádky, sahající svým původem hluboko do minulých staletí, postavu čertů vnímají zásadně negativně, tyhle postavy prostě personifikují ultimátní zlo, proti kterému lze bojovat jen vypětím všech sil. Kam by přišel Tolkien, kdyby postava Saurona byla jen žvatlajícím hipíkem? Mám rád staré pohádky. Novodobé pokusy a rádoby moudré příběhy s hodnými čerty mi nic neříkají. A čerti provozující alkoholový detox? Pochcávající se zombie? Baba ukazující kozy? Snad jen špatný vtip. A to mám Jana Wericha ve velké úctě. (04.08.2019)

knižní předlohu jsem četl před maturitou a moc se mi líbila, s filmovým zpracováním už to ale tak slavné není.. největším problémem filmového Fimfára je totiž nevyrovnanost jednotlivých povídek, takže zatímco ta první (a zároveň nejdelší - Až opadá listí z dubu) mě po všech stránkách nadchla, další povídky mě převážně nebavily.. jako pocta knize fajn, jako samostatný celovečerní film už moc ne.. 3* (12.04.2013)

Knížka Fimfárum patří k modelu moderní pohádky pro současného konzumenta a na mnoha školám taktéž k základní literární výbavě studentů. Ruku v ruce se samotným mistrovým hlasem (samozřejmě že tím mistrem nemůžu myslet nikoho jiného než Jana Wericha) jsou tyto pohádky nezapomenutelné. Moderní a rázný humor, všechno otočené proti toku faktů jak se to v jiných pohádkách zažilo. Navíc každé vyprávění tu dostává podobu neopakovatelného uměleckého zážitku. Skvělá animace jakoby ve švankmajerovském duchu, svěží humor a roztodivné ztvárnění jednotlivých postaviček lze přičíst jednoznačně k duhu. Jinak mísení loutek s papírovými figurkami a hlavně takovou syrovou animací ovšem maličko nezapadá. Alespoň tedy mě to bilo do očí. Ovšem pak opět musím vyzdvihnout podobnost hlasů pana Wericha s postavou vypravěče v podání Oty Jiráka. Režisérská dvojice Aurel Klimt a Vlasta Pospíšilová se odvážně pustila do pořádného oříšku a krom onoho svérázného humoru postihli taky občas morbidní a tajemné motivy jako je peklo, mrtvoly a další nadpřirozené či záhrobní lahůdky. Taktéž mistři zvuku si dali náležitě záležet a všechno to skřípání, praskání a také hudební doprovod k celku jednoznačně sedí. Zkrátka nemůžu dát míň než 4 a 1/2 hvězdičky. Na těch stoprocentních pět to není, hlavně pro tu leckdy maličko rozháranou souhru animací, ale jinak je to výjimečný počin pro současnou českou kinematografii. (02.01.2005)

Tato sympatická pozitivní deviace polistopadového českého animovaného filmu nejenže Werichův přínos zachovává v jeho jedinečné obsahové i formové integritě, ale navíc skutečně tvořivým animačním pojetím ho dále rozvíjí a dotváří. Snaha přiblížit dávno mrtvého umělce prostřednictvím příbuzného sonorního hlasu Oty Jiráka dala filmu jasnou a jednotnou kostru a dál posílila jeho vnitřní sevřenost. Toto zpracování by bylo považováno za špičkové v kterékoli minulé době českého hraného filmu včetně jeho zatím vrcholné éry v šedesátých letech minulého století. Jsem rád, že i dnes se v naší mladší filmařské generaci najdou lidé schopní a ochotní pokračovat v odkazu Týrlových, Pojarů či Hofmannů; že nesnadné a vlastně nekomerční řemeslo animovaného filmu se jim stalo životním posláním a naplněním. (11.06.2008)