Love Between the Raindrops
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Vladimír Menšík, Lukáš Vaculík, Jan Hrušínský, Tereza Pokorná-Herzová, Rudolf Hrušínský, Miroslav Macháček, Zlata Adamovská, David Vlček, Michal Dlouhý (více)Obsahy(1)
Ve filmu režiséra Karla Kachyni Lásky mezi kapkami deště ožije pražské předměstí Žižkov třicátých let. Seznámíte se s ševcem Vincencem Bursíkem, který sem přišel odkudsi z venkova, aby se pustil do zoufalého a beznadějného boje s baťovskou velkovýrobou. Budete sledovat dospívání a soupeření dvou povahově rozdílných synů Kajdy a Pepana a taky milostné trampoty jejich lehkomyslné starší sestry Věry. Kajda se jednoho dne seznámí s půvabnou dívkou Pájou a začne se s ní scházet v krásné zahradě staré vily, která patří tak trochu záhadnému starému lékárníkovi. Když však Kajda seznámí Páju s bratrem, vše se mění… Ve výtečném filmu, který vznikl v roce 1979 podle scénáře Jana Otčenáška a Vladimíra Kaliny, se objevila řada výborných herců. V první řadě je to skvělý Vladimír Menšík jako švec Bursík, dále Lukáš Vaculík a Jan Hrušínský jako Kajda a Pepan, Zlata Adamovská jako Věra, Tereza Pokorná v roli Páji nebo Rudolf Hrušínský a Miroslav Macháček. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (202)
Poetická tragikomedie, s překrásnou stylizací a zároveň autentickou atmosférou prvorepublikové Prahy. Velkou předností je pochopitelně obsazení; vedle ústřední čtveřice tu je parádní dvojka Rudolf Hrušínský - Miroslav Macháček, ti by si zasloužili samostatný film. Důležitá a velice podařená je hudba Luboše Fišera, stejně jako šanson s textem Pavla Kopty, s nímž filmem provází Eva Olmerová. Patrně nejlepší Kachyňův film po smrti Jana Procházky a zároveň jeden z vrcholů české kinematografie své doby. ()
Moc hezký film, v němž mi ale trochu vadí do očí bijící citace z Fosseho Kabaretu (předělové scény se zpěvem Evy Olmerové a kabaretními výjevy, včetně bizarní postavy majitele podniku stojící mimo klasifikaci dobra a zla - typického trickstera). Jinak ovšem malebné vykreslení divokého Žižkova z období hospodářské krize. No a samozřejmě nejsilnější Kachyňova stránka - vyprávění. Příběh řemeslníka (ševce) Bursíka, který vyhlásil válku Baťovi a příběh jeho dvou dospívajících synů Pepana a Kajdy; Kajdova první a druhá velká láska; opis biblické story o zapovězeném ovoci, která skončila stejně jako příběh příběhů a všepozorující oko dvou přátel na odpočinku: Hrušínského a Macháčka. Vyprávění příběhu je nespornou kvalitou tohoto Kachyňova díla. ()
Snímek nabízí sympatického naivu Kajdu, jeho proti proudu bojujícího otce, rozhovory postarších šmíráků, dlouho úsměvnou lásku dvou mladých lidí a hlavně moc příjemnou nostalgickou ATMOSFÉRU (lví podíl na ní má Fišerova hudba), vůbec největší devízu tohoto filmu. Jinak popravdě řečeno, čekal jsem trochu tragičtější vyústění, ale tento závěr se mi nakonec líbil, trochu mi připomněl zlomek pocitů po dočtení Černého obelisku (tedy bez toho náležitého rozloučení). Silné 4*. ()
Výtečný Kachyňa, s Úhoři a Srnci patrně jeho nejlepší film. Poetický retro příběh ze staré Prahy, kterému není co vytknout, všichni herci padnou do svých postav jak ručně ušitá bota od mistra Bursíka. O Menšíkově mistrovství a Hrušinského v podstatě cameu netřeba dlouze bájit, ale Vaculík, Adamovská i Hrušínský jsou ohromně sympatická trojka a Tereza Pokorná předvedla jeden z nejsmyslnějších a nejpřirozenějších výkonů čs kinematografie, za její podblůzkovou scénu by jí měl patřit primát "nejhezčí filmová ňadra" století. Málokdy se podaří takhle se s postavami sžít, takže když včera film běžel v televizi, vypnul jsem ho chvíli před koncem, abych nemusel znovu koukat, jak Kajda ostrouhá. ()
Hezká ukázka toho, jak se tehdy žilo na starém Žižkově před 2. sv. válkou. Život v té době nebyl jednoduchý. Je to taková poetická mozaika nejrůznějších osudů. Nejvíce si budu pamatovat otce Bursíka. Vladimír Menšík vytvořil tragikomickou figuru. Scény s ním jsou komické a tragické zároveň. Dokonce mi ho bylo chvilkami i líto. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (32)
- Oblíbený latinský citát Bursíka (Vladimír Menšík) zní: „Aurea prima sata est aetas, quae vindice nullo, sponte sua, sine lege fidem rectumque colebat.“ Jeden z možných překladů je: „První věk, lidem jenž nastal, byl zlatý. Sám od sebe člověk bez zákonů a soudců si správně a poctivě vedl.“ Jedná se o úvodní větu ke druhé kapitole, která nese název „Čtvero věků“, z první knihy cyklu epických básní s názvem „Metamorphoseon libri“. Autorem je římský básník Publius Ovidius Násó. (sator)
- Ve filmu se objevují takzvaní „fenďáci“, tedy exekutoři. Slovo má německý původ ze slova „fendt“, tedy bránit. Fenďáci tak brání majetek věřitelů. (sator)
- Biograf ve filmu je Divadlo Ponec na Žižkově. Budova dnešního divadla Ponec byla postavena v roce 1888, tehdy však sloužila jen jako válcovna a drátovna. V roce 1910 si halu pronajal podnikatel a průkopník putovních biografů František Ponec. Halu přestavěl na biograf Royal Bioskop Františka Ponce, kino poté provozovala obec Žižkov, která jej přejmenovala na Městské bio Žižkov a po smrti Františka Ponce bylo kino na jeho počest znovu přejmenováno na bio Ponec. (sator)
Reklama