Lásky mezi kapkami deště

"Nekuř tak moc, Kanimuro. Máš tuberu, vole." "A co má bejt?" "Měl bys pít víc mlíko." "To nechám na tobě, Kajdo. Ještě předtim než natáhnu haksny, chci si pořádně zabáňat." "A proč bys jako natahoval haksny?" "Všici z naší famílie na to zhebli. Doktor to řikal mámě a vůl si myslel, že ho neslyšim. Tak ať mám každou nedělu na hrobu krabicu vajglů!" ____ Kachyňova sugestivní filmová kronika o tom, že život je bezcitná svině - a kronika osudů je to byť lehce klaustrofobická (což je signifikantní aspekt Kachyňových snímků), tak nezpochybnitelně mistrovská (všeobecně vzatý aspekt též) - o božích hláškách ani nemluvě ["Tak ji radši koukej vohnout, a né abys jí pořád posílal ty tvoje říkanky."] ..... Žižkovský krígl je sice břečka, ale s osudy milfek z této čtvrti jsem plně soucítil - je navíc až záhodno, jaká nadměrná koncentrace hantecu v Práglu vlastně je. Každopádně duo Menšík & Hrušínský mi opět dokázalo, že je nejlepší hereckou elitou našeho národa - a že ňadra tehdy devatenáctileté (!) Terezy Pokorné-Herzové byly jedny z nejhezčích z Československých luhů a hájů. Smekám! ____ "Nechtějte mně namluvit, že támdle Baťa má daně v cajku." "Jooo, o tom já nic nevim. Ale je přece jasný, že ten stát musí bejt taky z něčeho živej. Dyť se taky musí svítit na ulici." "No jasný. Na policajty se musí svítit, na kurvy, a na takovýhle jidášský exekutory, který otravujou celej národ. A pak na tydle tajtrdlikářský gigoly! Bych to tady nejradši podpálil, a měl bych pokoj!" "Prosim vás, támhle Truhlář se oběsil na záchodový rouře, a nic tím nevyřešil." [#46.LFŠ] (16.08.2020)

Vynikající atmosféra Žižkova 30. let je bezpochyby základem kvalit filmu, jenž vypráví o postupném úpadku jednoho poctivého ševce, prvních (ne)láskách, bratrské podpoře i domnělé nenávisti, ale hlavně výjimečným způsobem zobrazuje prvorepublikovou a následně před okupační společnost, plnou životních nejistot a bizarních figurek z potemnělých šantánů i hospod. Film obsahuje spoustu zajímavých postav, jejichž osudy a role jsou skvěle skloubeny. Osudy hlavních hrdinů si můžeme nakonec jen domýšlet, přičemž tento otevřený závěr byl tou nejlepší možnou variantou. Klasicky precizní režie, scénář, kamera i hudba. Pro mě zcela bezchybné a originální. (24.06.2012)

Výtečný Kachyňa, s Úhoři a Srnci patrně jeho nejlepší film. Poetický retro příběh ze staré Prahy, kterému není co vytknout, všichni herci padnou do svých postav jak ručně ušitá bota od mistra Bursíka. O Menšíkově mistrovství a Hrušinského v podstatě cameu netřeba dlouze bájit, ale Vaculík, Adamovská i Hrušínský jsou ohromně sympatická trojka a Tereza Pokorná předvedla jeden z nejsmyslnějších a nejpřirozenějších výkonů čs kinematografie, za její podblůzkovou scénu by jí měl patřit primát "nejhezčí filmová ňadra" století. Málokdy se podaří takhle se s postavami sžít, takže když včera film běžel v televizi, vypnul jsem ho chvíli před koncem, abych nemusel znovu koukat, jak Kajda ostrouhá. (01.05.2014)

Forma ano, obsah ne. Menšíkův boj s větrnými mlýny ano, Vaculíkova láska k vulgární milence ne. Šmírující stařečci na zchátralé terase ano, psychedelický bordel... taky ano. Zkrátka a dobře, v podstatě bych chtěla, aby se mi ten film líbil, ale něco se někde nějak zvrtlo, takže se mi skoro až nelíbil. Asi to bylo těmi herci, protože kromě Rudolfa v podstatě nikoho z nich nemám ráda, Tereza mi byla vysloveně nesympatická, Zlatka byla vysloveně dostaň-pěsťově předabovaná (a jestli se mluvila sama třikrát fuj)... Prostě tenhle výlet mě za srdce nechytil ani náhodou. (08.04.2010)

"Já hledám štěstí, léta dlouhá a lásku, lásku s ním. Snad je to touha, snad vášeň pouhá a nebo příliš často sním...." Tahle žižkovská balada z třicátých let minulého století je typický Kachyňa, jakého mám rád z filmů jako např. Smrt krásných srnců nebo Zlatí Úhoři. Film je krásně poetický, plný melancholické nostalgie. Jeho atmosféru pak umocňuje typická Fišerova hudba. Jakmile jsem se do ní trošku více zaposlouchal, vybavily se mi ony další zmiňované Kachyňovi snímky. S filmem Zlatí úhoři pak tento snímek pojí ještě jedna věc a to skvělý herecký výkon Vladimíra Menšíka. Obuvník Bursík v jeho podání je vskutku politováníhodná postavička. Trošku rodinný despota, trošku don Quijote bojující s "větrnými mlýny" alias továrnou Baťa. I když se film soustředí na období dospívání dvou Bursíkových synů, vypravěč příběhu (syn Kajda) nás ve svých vzpomínkách nechává nahlédnout i do let jeho raného dětství, kdy přišel o maminku a zápolil o své místo na slunci v partě žižkovských kluků. Svět starých žižkovských uliček a jejích pavlačí je tak v Kachyňově podání rozhodně světem pestrobarevným, byť těch smutných odstínů je tu přeci jen trošku více. Ale takový život někdy prostě bývá... (16.04.2017)