Malá mořská víla

Tohle jsem měla v dětství moc ráda, podle mého nejhezčí zpracování tohohle příběhu. Nádherné kostými a vzhled 'víláků' a víl i celého mořského a podmořského prostředí. Magické. Atmosférické. Jako jedno z mála zpracování a i celkově pohádek se nebojí ukázat tragický konec a krutost osudu víly. Celé je to trpké a krásné, jedna mála z českých pohádkových věcí, která mi utkvěla v paměti a co se mi líbí dodnes. (13.02.2010)

Pohádkový příběh na motivy H.CH.Andersena, který je spíše určen dospělým, než dětskému publiku. Mě bohužel nenadchly kostýmy ani výtvarná stránka, která mi připadala hodně divná a nepovedená. Samozřejmě je to věc vkusu, ale tohle mě prostě nebralo. Naopak jsem nemohl spustit oči z překrásné Miroslavy Šafránkové, která když se vždy objevila, srdce mi zaplesalo nad tou nádherou. Opravdu nadpozemsky nádherná andělská tvářička. Za tu rozhodně hvězda navíc, druhá hvězda za výbornou hudbu pana mistra Zdeňka Lišky a třetí hvězdu za režii Karla Kachyni. Kvůli těmto zmíněným osobám se na Malou mořskou vílu podívám rád znovu. (21.11.2012)

Jak trefně napsal Jean Cocteau: „Dno mořské má svá roční období. Jako na zemi jest i zde je jaro jedním z nejkrásnějších. Korál pučí a houby vdechují modrou vodu z plných plic…“ A v příběhu o malé mořské víle se jaro najednou protne s podzimem a splynou v opojném a unavujícím kaleidoskopu nových barev, a známé cesty se ztratí, což se této filmové adaptaci podařilo výborně vyjádřit. Díky citlivě pojatým dialogům, skvělé Liškově hudbě a také díky kostýmům, sbližujícím mořské bytosti se zemí natolik, že to až navozuje představu, že tady miluje a trpí ta tichá podmořská vegetace a že by to všechno do sebe mohlo skrýt to krásné ruské slovo vodorosly. (27.12.2008)

Ano, Andersen nepsal veselé pohádky, asi nebyl moc šťastný člověk, a Kachyňa to pojal stylově a podobně depresivně. Zahrané i natočené je to sugestivně, ale nezlobte se na mne, koukat se na to nedá, podobně jako dětem raději čtu české pohádky než tyhlety severské horory. Pro mne je to sebetrýznění, dívat se na podobné filmy. Jinak si mimochodem povšimněte, že spíše než o pohádku jde o psychologickou sondu do života jedné třídy, která pokukuje po výsadách jiné, movitější třídy, a o nemožnosti prolnutí těchto světů. (10.12.2014)

V dětství zneklidňovalo a vypálilo se do paměti (hudba, kostýmy, zpomaleně vlající řízy, král všech moří se svým ironickým odstupem od lidského světa, absolutní mocí nad národy a živly a zároveň bezmocností vůči nejbližším, vílí zmatek tváří v tvář intenzitě citů, ježibabina vědoucnost v „ženských otázkách“, nedostupná mateřská socha, nemožnost komunikace před i po ztrátě řeči, osudovost toho všeho), v dospělosti pořád detaily k vyzobávání. V té stylizované tragice je vystiženo cosi neúprosně (a závratně) reálného, tak jako v původních Andersenových pohádkách. (03.05.2015)