Malá mořská víla

Nemám rád poměrně časté kecy, že doba si žádala díla povinně veselá, proti jejichž proudu Malá mořská víla jde. Co by sakra potom byly všechny ty disneyovský "veselý" úpravy tohoto příběhu. Neskutečná potřeba některých cokoli kdykoli kdekoli narážet na dnešní - ehm, totiž minulou dobu mi už vážně leze na nervy. Mno, tak bychom se mohli dostat k pohádce. Na rovinu přiznám, že Andersen mi k srdci příliš nepřirostl, ani tak pro častou tragiku svých příběhů, ale pro celkové pojetí, které mi k pohádkám moc nesedí. Dobro a zlo, nějaké to ponaučení, to je v Adersenovi vždy jen málo důležité, nejdůležitější je právě jen ta tragičnost. Tato pohádka je navíc na můj vkus zpracována přespříliš lyricky, s příliš divadelní výpravou a celkově chladným pojetím (stačí porovnat s mnohem výraznější Pannou a netvorem). Naproti tomu dialogy jsou na úrovni a Miroslava Šafránková je možná i hezčí a křehčí než její slavnější sestra. Pro roli se velice hodí. (26.12.2009)

Ne-pohádka, všechno naruby tu je, už jen to, že se princ (Petr Svojtka) otáčí za Libuščinou sukní, přestože má otevřené vratku u Mirušky, je zvláštní, být na pozici scénáristy, udělám z prince ománského sultána, z Libušky dívku na pondělí a středu, z Mirky úterní, čtvrteční a sobotní pobavení, a o neděli by klidně mohly přijít obě... Zda-li jsem pomyslel na mládežníky, tážeš se, mravokárný?! Ano, pomyslel, alternativní zakončení, jež nabízím, má na dětskou dušičku pravděpodobně obdobně "blahodárný" vliv, jako Andersenova srdcelomná pointa, nebojme se jej proto realizovat, ten můj návrh... Na vážnější notu: Kachyňovu pohádku akceptuji, nemám moc rád romantické pohádky, tato mě zaujala, nebýt podmořského krále Radovana Lukavského, dal bych průměrné ohodnocení, takto... 70% (22.02.2014)

Ano, Andersen nepsal veselé pohádky, asi nebyl moc šťastný člověk, a Kachyňa to pojal stylově a podobně depresivně. Zahrané i natočené je to sugestivně, ale nezlobte se na mne, koukat se na to nedá, podobně jako dětem raději čtu české pohádky než tyhlety severské horory. Pro mne je to sebetrýznění, dívat se na podobné filmy. Jinak si mimochodem povšimněte, že spíše než o pohádku jde o psychologickou sondu do života jedné třídy, která pokukuje po výsadách jiné, movitější třídy, a o nemožnosti prolnutí těchto světů. (10.12.2014)

Andersenovu mořskou vílu mám docela ráda. Její české zfilmování se mi nikdy nelíbilo- jako malá jsem vždy přepínala na jiné pohádky- rozhodla jsem se ale udělat si rusalčí minimaraton a konečně ji shlédnout celou. Nejvíc mi asi vadí roztahaný děj v moři a celý podmořský svět. Kulisy se mi vůbec nelíbí a strašně dlouho trvá, než se „přejde“ k věci. Jakmile se ale malá mořská víla dostane na souš, krom nohou a němoty získá i slušnou úroveň klasických českých filmových pohádek. Bohužel je to zhruba jen poslední půlhodina a já jí tu studenou rybí hodinu neodpustím. (16.10.2013)

Jak trefně napsal Jean Cocteau: „Dno mořské má svá roční období. Jako na zemi jest i zde je jaro jedním z nejkrásnějších. Korál pučí a houby vdechují modrou vodu z plných plic…“ A v příběhu o malé mořské víle se jaro najednou protne s podzimem a splynou v opojném a unavujícím kaleidoskopu nových barev, a známé cesty se ztratí, což se této filmové adaptaci podařilo výborně vyjádřit. Díky citlivě pojatým dialogům, skvělé Liškově hudbě a také díky kostýmům, sbližujícím mořské bytosti se zemí natolik, že to až navozuje představu, že tady miluje a trpí ta tichá podmořská vegetace a že by to všechno do sebe mohlo skrýt to krásné ruské slovo vodorosly. (27.12.2008)