Místo u moře

Manchester u moře není úplně vesnicí, kterou bych chtěl navštívit a to přitom jinak podobné oblasti mám docela rád a vysloveně je vyhledávám. Jenže co naplat s lidmi, kteří se tváří, jak kdyby už dva roky zobali neurol a přežívali v takovém prazvláštním vakuu nicoty. No a v tomhle světě se zakořenil Casey Affleck, kterej asi chce zvěčnit nominaci na Oskara, protože je nejdivnější z nejdivnějších a v některých scénách vysloveně přeskakuje s emocemi jak blecha z chlupu na chlup. Je to škoda, za jiných okolnosti by tenhle film nebyl špatnej. Jenže nekonečná délka a divné chování lidí dobrej film prostě neudělá a pár zajímavých scén to taky bohužel nezachrání. (21.02.2017)

Text obsahuje drobné spoilery. Jeden z nejužitečnějších filmových trenažérů na život se zlomeným srdcem. Tragédii se buď můžete nechat zcela paralyzovat, nebo si nad ní udržet jistý nadhled – jak činí Lonergan a jak se zároveň snaží hrdinové Místa u moře. Film neobnovuje status quo a neujišťuje nás, že vše bude zase v pořádku. Skutečná katarze a návrat k harmonii zachycené v několika flashbacích nepřichází, stejně jako nemusí vysvobození a alespoň nějaká forma satisfakce po podobné tragédii nikdy přijít ve skutečném životě. Nejde o jediný odklon od konvencí amerických rodinných melodramat, nabízejících na podobná dilemata zpravidla jednoduchá řešení. Tragédie není zaviněna osudem, proti němuž člověk nic nezmůže, nýbrž lidskou chybou, postavy nejsou černobílé a své emoce oproti hrdinům běžných melodramat z velké části nedokážou externalizovat. Vyjadřují je za ně flashbacky a vážná hudba, jež nás zároveň upozorňují na neustálou (a paradoxní) přítomnost ztráty, na nevyplněné místo (ještě bolestivější jsou při druhém zhlédnutí zmínky o dětech v dialozích – muž, kterému Lee opravuje kapající kohoutek, mluví o sestře s dětmi, zdravotní sestře Bethany se podle slov doktora právě narodila dvojčata – holčičky). Patrick a Lee se podobně jako hlavní hrdinka Lonerganova předchozího filmu musí hlavně naučit překonat komunikační bariéru a najít adekvátní výrazy k popisu neštěstí, které je potkalo (jako s tím nemá problém například muž, kterému Lee v závěru opravuje kotel a který se bez ostychu pustí do vyprávění o smrti svého otce). Oproti Lise ale navzdory melodramatickému potenciálu situací, v nichž se ocitají, nejednají melodramaticky. Naopak i scény, které jsou natočené s operní přehnaností, narušují svou neochotou nechat se plně pohltit žalem (Patrickův zvonící telefon během smutečního obřadu). Lidé sice umírají, ale život pozůstalých, jakkoli neutěšivý, běží dál. Místo u moře, melodrama, které nechce být melodramatem, pro mne tak není jenom znamenitě napsané a zahrané drama o nepřekonatelné ztrátě, ale zároveň film inspirativní i formálně a stylisticky. 85% (10.02.2017)

Bolestivá rána přímo do srdce. Film, jehož autor je patrně na zcela stejné frekvenci jako já, protože jsem rozuměl každé scéně. Všechno na svém místě, všechno mi dávalo smysl. A už dlouho jsem nezažil tak rychlých 137 minut, které by se papírově měly spíše táhnout (a podle ohlasů se i mnoha lidem skutečně táhly). (03.02.2017)

Není můj typ filmu, což jsem ale předem věděl. Dvě hodiny se díváte na postavu, která se není schopná vymáčknout a normálně bavit, tváří se otráveně, občas někomu zanadává nebo vrazí pěstí. Přičemž jí je ten mladší a nudnější z bratří Afflecků, který mi přijde podobně nezajímavý herec kdekoli jsem ho kdy viděl (a hele Oscar). Na pozadí všeho děsivá tragédie a jasně, od diváka se čeká nebýt primitiv, "číst mezi řádky" a užívat dlouhý záběry do ničeho, podložený občas vážnou muzikou, to podstatný se odehrává subtilně až pod povrchem. Nejsem ten divák a buď dám 3 objektivně, nebo 2* sám za sebe. S*ru na objektivně - takový to prázdný "o něčem", mám rád jiskru. (01.02.2017)

urcite poznate to dlhe cakanie na film, ktory vas rozseka na cimpr campr. lebo take mame radi. potrebujeme ich prezit. precitit. preboliet. vacsinou sa mi na taketo filmy podari natrafit v intervale raz za pol roka. a som rada, ze to cakanie je na konci. neuveritelne silny film. scena na policajnej stanici, ked Lee dohovoril s policajtmi, bola sice kratka, ale absolutne dychberuca. (14.02.2017)