Noc nevěsty

V komentáři ke Všem dobrým rodákům jsem kdysi poznamenal, že jde patrně o nejlepší film věnovaný združstevňování československé vesnice. Po zhlédnutí Noci nevěsty si už tím nejsem jistý. Určitě platí, že Rodáci jsou divácky přístupnější a tak nějak sympatičtější než tenhle snímek. Kachyňova poetika tady nějak ztemněla, je to syrovější a navíc díky nájezdům kamery a dynamickému střihu působí snímek zpočátku zmateně. Na druhou stranu tak špičková kamera ve spojení s působivým černobílým obrazem se v československé kinematografii vidí jen výjimečně a Kachyňa podle mého snese plné srovnání se světoznámými klasiky své éry. Scénář nikomu nestraní, jednoduše zachycuje střet protikladných myšlenkových světů a různých zájmových skupin a hodnotových žebříčků. Na jedné straně je to svět po generace budovaných gruntů, náboženství, tradic a pověr, na straně druhé svět těch, co se rozhodli stůj co stůj vybudovat novou společnost i za cenu toho, že bezohledně rozbijí tu starou. Noc nevěsty je odvážný a provokativní film nejen v kontextu své doby. Postavu zahořklého a mstivého předsedy družstva soudruzi Procházkovi skutečně odpustit nemohli a z kdysi prominentního autora se stal symbol odporu proti režimu. Na druhou stranu bývalá jeptiška a její vztah k místnímu prosťáčkovi, který má zřetelně sadomasochistický rozměr, bude pro některé nestravitelný i dnes. Noc nevěsty považuju v každém ohledu za mimořádný snímek, bohužel docela opomíjený. Celkový dojem: 95 %. (15.10.2014)

"Nezapomene nikomu z vás žádný z činů, který jste vykonali pro kohokoliv z těch, co jste si oblíbil." Tímhle, na československé poměry až nezvykle spirituálním filmem, mi Karel Kachyňa chvílemi připomínal styl Vláčilův až Bergmanův. Noc nevěsty je působivou výpovědí (nejen) o kolektivizaci českého venkova 50. let a strhujícího střetu po stáletí budovanou náboženskou tradicí s ideologií komunistickou. Přesto přináší daleko víc pocitové, než vyloženě napínavé drama. Snažil jsem se o to víc během sledování proniknout do atmosféry, vnímat vizuální dění, poslouchat dialogy (scénář excelentní!), všímat si postavy, výjevy a nezaleknout se toho, čemu v jistých chvílích úplně nerozumím (v tomto případě některé náboženské symboly, např. časté prostřihy na Kristovu sochu během stříhání vlasů vesnického blázna) či věcí nedopovězených (na můj vkus poněkud ukvapený závěr). Pomalé vyprávění kompenzuje podmanivá kamera, Josef Illík vyklouzlil opět spoustu nádherných vizuálních kompozic a záběrů, vystavěných stejně jako děj na mnoha působivých kontrastech... Do vesnice přijíždí krásná slečna, jež svou krásu ukrývá pod rouškou jeptišky věrně k Bohu oddané. Na vesnici probíhá kolektivizace: prosluněné záběry z pole a družstva na začátku, za doprovodu veselé hudby k tomu, se střídají s temnými okamžiky, které hned naznačují konflikt. Jiný osudový okamžik přichází o půlnoční mši o vánočních svátcích klidu a míru. Kachyňa vytěžil z prostředí a hereckého obsazenstva na čele s vynikající Janou Brejchovou opravdu maximum. Ač pro mne, přiznám se, byla chvílemi tahle umělecká freska z filmového plátna až moc "těžká" a z tematicky příbuzných filmů mne určitě víc zasáhla Sirového Smuteční slavnost (1969). Silný zážitek si nicméně odnáším. 80% // Doporučený komentář: troufalka (16.06.2020)

Vhled do mystického spiritualismu 50. let je tedy něco úžasného, ale svou šíří a hloubkou film až dusí. Vědomím převrácených znamének z praktik dokumentů typu Neobyčejná léta (1952) Kachyňa pro změnu vysloveně dojímá. Na druhou stranu na toto téma měl Taussig na DVD snad jedinou nosnou myšlenku svého života, totiž postřeh o tom, že ten, kdo věděl, jaká byla pravda, to věděl už v 50. letech a nemusel čekat až do druhé poloviny 60. let, kdy mu procitnou i filmaři. Když mladší generace byla zase už myšlenkami někde zcela jinde. A proto si jen smutním, že jediní účastníci natáčení, kteří se dnes k Nevěstě vrátili, byli Kraus a Havelková. To je děsné. (10.12.2012)

Škoda, že tuhle vrcholnou éru naší kinematografie již za rok v srpnu rozdrtily pásy ruských tanků.... Kolik mohlo vzniknout takto skvělých filmů? Národ i umělci se po letech diktatury jedné strany pomalu začal nadechovat a rovnat shrbená záda. Ledy tály a i do kinematografie pronikly myšlenky a témata dříve naprosto nerealizovatelná. Noc nevěsty je film o šílených padesátých létech a kolektivizaci na venkově. Neumím si vůbec představit, že bych byl sedlákem s dobytkem a statkem, který se o svůj rodový grunt stará řádně tak jako otcové před mnoha sty lety a pak přijde bolševik ať vstoupím do družstva. Buď vše dám družstvu dobrovolně a nebo mi to vezmou násilím. Což se také dělo. V řadě vesnic pak toho největšího statkáře (a logicky také rebela, protože coby majetný sedlák míval ve vsi vliv) zavřeli nebo přemístili jinam. Ostatní pak často na vlastních statcích se starali o své dříve vlastní krávy a dobytek... Paradoxní na tom je, že ačkoliv všechno bylo všech a všichni se měli mít lépe, již brzy byl všeho nedostatek a výnosy byly v národním hospodářství mnohem nižší než když na tom svém pracovali sedláci... Samozřejmě padesátá léta jsou i obdobím války ideologie s církvemi, které zvláště na venkově měly ještě veliký vliv. Noc nevěsty v sobě snoubí všechna tato témata. Film je navíc neskutečně řemeslně zpracován, každý ze záběrů je skvostný i reálie venkovské vesnice a jejího okolí. Opravdu skvostný film. 4 svíce * * * * (21.06.2014)

Balada z roku 1967 je dílem režiséra Karla Kachyni a Jana Procházky, podle jehož knihy Svatá noc snímek vznikl. Oba tvůrci se pokusili ukázat ve filmu problémy jakéhokoliv fanatismu. Zde na příkladu komunisty, který pro vznik JZD je schopen sebrat dobytek všem lidem ve vesnici, nedbaje neštěstí těchto vesničanů, jež vyvrcholí i sebevraždou. A na druhé straně stojí fanatismus církevní, to když se vrací dcera (v podání Jany Brejchové) zasebevražděného statkáře, jeptiška, jejíž vztah k Bohu je spíše emotivní a srdeční záležitostí. Oba postoje vedou k jasnému konfliktu, který se nakonec odehraje během štědrovečerní noci. Celý film stojí jak na dokonalých hereckých výkonech, tak kameře a výpravě, kdy cítíme určitý pocit frustrace vesničanů snad ze všech stran, a dopomáhá tomu i zimní atmosféra, i celé černobílé ladění filmu. Možná jen ten konec nemusel být tak ukvapený, mnohé se nestihlo doříct - a mělo by. Je mimochodem zajímavé - jak posléze v bonusech prozradí Pavel Taussig, že Kachyňa s Procházkou natočili v 50. letech vyhlášený fiktivní dokument Neobyčejná léta, kdy sami oslavně vyzvedávali sjednocování družstev i politiku strany. Zde vycházejí ze svého poučení a dokáží si dělat legraci, pravda krutou, právě z těchto událostí i sami ze sebe, když v úvodu snímku skoro doslova citují své předchozí dílo. Disk nabízí - po protipirátu na úvod - film v anamorfním širokoúhlém provedení 2,35:1, a i když obraz není špatný, možná mohl projít ještě nějakými úpravami - jak zaostřením, tak kontrastem, kdy scény ve tmě nejsou příliš jasné. Bonusy jsou tradiční - chudičké filmografie, fotogalerie a rozhovory. Překvapivě chybí rozhovor s hlavní hvězdou filmu, Janou Brejchovou, a tak se musíme spokojit s Janem Krausem (2:13), Libuší Havelkovou (3:08) a Pavlem Taussigem (9:49). Všechny rozhovory mají české titulky a nejzajímavější je povídání Pavla Taussiga, i když mohlo být delší, a Jana Krause, který ve svých dvou minutách stihne říct neuvěřitelné množství informací o Kachyňovi i natáčení. (05.03.2019)